Geoffrey ✔

#27

Jednou jsem nechala svou knihu na stole. Tvoje zvědavost ti nedala a začal jsi ji číst. Já o tom nevěděla do té doby, dokud jsi za mnou nepřišel do kuchyně, když jsem dělala večeři.
„To je úžasný nápad," pronesl jsi nadšeně a zamával mi knihou před obličejem.
„Kniha? Asi tě zklamu, ale knihy vynalezli už před tisíci lety," otočila jsem se k němu zády a zamíchala omáčku.
„Vtipné. Já myslel, jak jí nechával každé ráno francouzské fráze před tím, než odcházel do práce. Myslím, že bych něco takového taky mohl udělat," byl jsi z toho nápadu nadšený.
„Počkej, ty jsi četl mou knihu," otočila jsem se k němu.
„Jo, ale to je vedlejší. Myslím, že s tím taky začnu. Ale ty fráze ti začnu psát už teď, bylo by zbytečné, kdybych ti je psal až v Paříži," zašklebil se. Jenom jsem nad tím zakroutila hlavou. Řekla jsem si, že je to jenom jeho další ztřeštěný nápad, ale on to opravdu začal dělat. Každý den mi nechával malý papírek s pár větami.

Zamračila jsem se na složku v mé ruce. Otevřela jsem ji a v ní byly dva papíry. Vzala jsem jeden do ruky.

Venez avec moi à Paris - Pojď se mnou do Paříže.

Rty se mi rozevřely a zhluboka jsem nabrala vzduch. Opatrně jsem vydala druhý papír nebo spíše letenku.