Live (with) Superstar

Progolog

*Flash Back*
,,Caro vezmeš si mě?" položil mi James otázku, kterou jsem nečekala, ale odpověď jsem na ní znala.

,,Oh, Jamesi, ano, ano, ano, vezmu si tě." James mi nasadil prstýnek a já mu skočila okolo krku. Objímala jsem ho asi deset minut, nechápala jsem, že to udělal.

,,Pojď, půjdeme ke mně domů." James mě chytil za ruku a táhl mě přes pláž až k jeho domu. Naťukal kód a já se rozběhla do obýváku. Najednou jsem ucítila silnou ránu do hlavy.

...

Probudila jsem se se zalepenou pusou a rukama svázanýma za zády. Byla jsem mimo, cítila jsem jen silnou bolest celého těla a nejvíce hlavy.

,,Ale, podívejme se, kdopak se nám probudil." vyrušil mě ze vzpomínání, Jamesův hlas. Strhl mi pásku z pusy.

,,Jak si jen mohl?" položila jsem mu otázku, když už mi to všechno došlo.

,,Tobě to vážně došlo až teď?! Jsi vážně tak blbá? To já jsem Cizinec. To já jsem spáchal všechny ty vraždy, zatímco ty jsi se mnou randila. Já jsem cizinec. Zabil jsem je všechny od Eleanor až po Brada a teď přibudeš na můj seznam i ty! Můžeš si vybrat, kam to dostaneš?" jak jsem mohla být tak slepá?

Dostala jsem nápad, jak ho tu zdržet. On-blbec, mi totiž nesebral mobil, vždy ho nosím v zadní kapse, a tak jsem naťukala do správu šéfovi SOS CIZINEC a odeslala mu souřadnice. Zdržet jsem ho mohla jen jediným způsobem.

,,Jamesi, splníš mi prosím poslední přání?" zeptala jsem se ho.

,,Jaký?!"


,,Ještě než umřu bych se s tebou chtěla vyspat, prosím." nemohla jsem jinak.

,,Tvůj přístup se mi líbí, tvoje poslední přání ti splním moc rád." začal mě líbat ale já ho zastavila.

,,Rozvaž mě prosím, chci se tě ještě naposledy dotknout. Prosím." jak jsem řekla, tak i udělal.

Chvíli mě líbal a najednou dovnitř vtrhla ozbrojená jednotka, James začal křičet;
,,Jestli se jen na krok přiblížíte, vpálím jí to rovnou do hlavy!"

,,Jamesi, odsud se nedostanete, je to tu celé obklíčené, buďte rozumný a vzdejte se!" vložil se do toho šéf.

Najednou James udělal něco nečekaného, vpálil mi jednu kulku do kolena a druhou do zápěstí. Začal utíkat ale zakopl o roh sedačky a tři chlapi už na něm leželi. Šéf a nějací dva těžkooděnci se ke mně rozběhli. Křičela jsem, byla to nesnesitelná bolest.

,,Car, Car vše je v pořádku, neboj se sanitka tě odveze do nemocnice pojedu s tebou." stiskla jsem šéfovi ruku a to byla poslední slova, co jsem v ten den slyšela.

*Konec Flash Backu*

Po tom, co mi James zlomil srdce a prostřelil zápěstí a koleno, jsem dostala tři měsíce "dovolené", protože si šéf usmyslel, že si musím odpočinou a nabrat síly, taky že musím na rehabilitace, a na sezení se cvokařem. Absolutně úžasná dovolená. Do práce jsem s těšila, jako ještě nikdy. Koleno i ruka se mi až na příšerné jizvy zahojily zázračně rychle, a proto mi lékař povil jít do práce. Zavolala jsem to Clarkovi-šéfovi. Sice s tím ze začátku nesouhlasil, ale přemluvila jsem ho, říkal, že mi dá nějaký lehčí případ, s tím jsem zase nesouhlasila já, ale musela jsem se poddat. Zítra se dozvím, koho budu hlídat. Už se na to strašně těším.