My song ( Niall Horan FF) CZ

*11*

Niall

Jeli jsem s klukama zrovna z města, navštívit jeden Aquapark. Dlouho jsme se neviděli, takže si pořád povídáme. Teda....oni si povídají. Já jsem myšlenkama pořád u Noell. Ona mi odpustila!! Vždycky, když si na to vzpomenu, tak se neubráním úsměvu. Dívám se z okna a přemýšlím. " Nialle!! Jsi tu s náma?? Haloo, země volá Nialla!" křičí po mě kluci. "Jo jsem tu, klídek." odpovím jim s úsměvem. I přesto se znovu podívám ven, protože projíždíme přes most. Je to někde u lesa. Jak někdo sakra může tady postavit silnici a zničit přírodu. Nějakej blbec. Najednou zahlédnu nějakou postavu. Sluníčko zašlo za mraky, takže na ni moc nevidím. Ta postava bude zřejmě dívka. Podívá se na nebe, pak sklopí hlavu skočí. Co?! " Louisi! Okamžitě zastav" zakřičím. " Nialle klídek, co se stalo?" odpoví mi klidně Louis. " Viděl jsem někoho skočit z toho mostu. V tu ránu všem ztuhnou úsměvy na rtech a Lousi zastaví u krajnice. Já se rozběhnu ke kraji a vidím už jen to, jak její tělo naráží na hladinu jezera. Chci skočit za ní ale kluci mě zastaví. " Nialle neblbni, obědem to." řekne Harry. Všichni urychleně naskočí do auta.

Když dojedeme k okraji jezera, už ji nikde nevidím. Jediné co zahlédnu ne hladině, je její klobouk. Na nic nečekám a vběhnu do vody. Harry plave za mnou a kluci čekají na kraji a vytahují osušky, přičemž Zayn vytahuje mobil, pro případ nouze.

Doplavu k místu, kde je ten klobouk a potopím se. Zahlédnu dívku s blond vlasy. Potopím se ještě jednou a chytnu ji za pas. Vytáhnu ji nad vodu a předám jí Harrymu, který plave k okraji. Párkrát se nadechnu a plavu za nimi, abych mu pomohl. 

Vytáhneme ji na břeh a já se jí konečně podívám se do tváře. Ale ne. Zamrznu v pohybu. To je Noell. Bože můj. Sesunu se na kolena a rozbrečím se. Kluci se jí snaží oživit a Zayn chce volat záchranku. V tom mu zabrání Liam, který ukáže na mě. Zayn se rozběhne za mnou a zeptá se. " Co se děje Nialle?" Já mu roztřeseným pohledem odpovím : "To je Noell." On ztuhne. Klukům jsem o ní už povídal, hlavně po tom, co jsme se usmířili. " Ale ne." vydá ze sebe stejnou reakci, jako já.

Nakonec se klukům podaří ji nahodit zpět a ona začne vykašlávat vodu z plic. Překvapeně se na nás podívá, ale pohledem zastaví na mě. " Sakra, co blbneš Noell" neudržím se a obejmu ji. Kluci ztuhnou a mezi sebou si vymění pár zmatených pohledů. Ona mě silně obejme a rozklepe se zimou. Kluci jí zabalí do osušek a dáme jí do auta. Vzhledem k tomu, že je nás 6 a v autě je jen 5 míst, tak si ji vezmu k sobě na klín, abych aspoň trošku zahřál její zmrzlé tělo. Ona na mě pomalu usíná, ale mám dojem, že by to nebyl ten nejlepší nápad, takže se jí snažím udržovat vzhůru.

Když jsme dojeli domů, tak jsem klukům řekl, že do toho aquaparku můžou pořád jet, ale Liam řekl, že nikam neodejde, dokud se Noellin (?) stav nezlepší, přičemž všichni kývly na znamení toho, že s tím souhlasí.

Zaúkoloval jsem Liama, aby jí udělal čaj a ostatní ať najdou nějaké deky. Já sám jsem ji odnesl do svého pokoje, kde jsem z ním stáhnul ,s její pomocí, oblečení. Snažila se mi pomoct, ale byla tak slabá a rozklepaná, že mi spíš bránila. " Noell, neboj, zvládnu to sám." dal jsem jí pusu na tvář. Ona jen přikývla a z očí se jí spustily slzy. Objal jsem ji a do ucha ji šeptal uklidňující slova. 

Dal jsem jí moje tričko a tepláky, aby tam nemusela být úplně nahá. Po tom, co jsme jí donutili vypít čaj a zabalili dekami, usnula. 

"Nialle?" zeptal se Louis, když jsem přišel do obýváku. "Hmm?" dal jsem znamení že poslouchám. " vysvětlíš nám, proč se stalo to, co se stalo?" předběhl ho Harry. Po pravdě, něco takovýho jsem čekal. A tahle otázka mě sžírá zevnitř celou dobu, od té chvíle, kdy jsem viděl, že je to ona. " Jo to bych taky rád věděl." odpovím mu a ještě dodám " Mám ale takovej dojem, že to bude mít něco společnýho s tím, jak brečela, když jsme se poznali." Oni chápavě kývnou a já si jdu dát něco k jídlu. Nesmějte se, vždyť jsem asi 2 hodiny nejedl!

Přišel jsem do mého pokoje a Noell se zrovna oblékala do svého, už suchého oblečení. " Co to děláš?" vyjekl jsem." EHm...no....Já vás nechci otravovat, takže už půjdu domů." sklopila pohled. " Ale já tě nepustím. Ne do té doby, dokud mi neřekneš, proč jsi to udělala." řeknu jí nežně a obejmu jí.

Snad jste se moc nevyděsili :*