Why ?

1.Kapitola

Nejsem jednou z těch, která své emoce neudrží na uzdě, ale tohle je i na mě moc. Slzy, které jsem do teď zadržovala v očích se pomalu derou na povrch... Po chvíli už cítím jak mi pomalu po tváři stékají první slzy. Neodvážím se otevřít oči a čelit tváří v tvář své noční můře....tetě Zoe.

Teta není zlá, ale jen na svou rodinu. A tou já nejsem. Máma nemohla mít děti, a tak si adoptovali mě. A po několika letech se jim jako zázrakem narodila jejich vlastní holčička...Po roce další holčička. A nakonec k tátovu štěstí po dvou letech chlapeček.Máma s tátou byli velmi šťastní. Měli dokonalou rodinu, hodné děti, nadprůměrnou výplatu... Pak přišla ta nehoda. Bylo mi třináct, když k babičce pro nás přišli poldové se sociálkou.Larise, Deině a Patrikovy babička řekla, že rodiče odjeli na osudovou cestu, a zřejmě se už nevrátí. Nikoho z nich to nijak moc nevzalo, ale když mi babička vysvětlila, co se jim doopravdy stalo, zůstala jsem stát jako opařená uprostřed místnosti. Její objetí a utěšující slova jsem už neslyšela. Byla jsem jako zbavená smyslů. Kvůli jednomu opilému chlapovi za volantem už vživotě neuvidím naši rodinu pohromadě a šťastnou.

Byla jsem na dně. Trvalo mi tři týdny, než jsem do sebe dostala něco víc než mamčiny bývalé oblíbené sušenky a vodu. Na konci druhého týdne nám sociální pracovnice oznámila, že do navršení dospělosti za nás bude zodpovídat teta Zoe... A od té doby jsem do sebe nedostala už vůbec nic. Teta se snažila chovat ke mně mile, když byli poblíž rodiče, ale když už nepřekáželi, dívala se na mě ledovým pohledem, a já věděla, že my dvě nikdy nebudeme nejlepší kamarádky.Nevím proč mě už onehdy tak nenáviděla. Přestěhovali jsme se k tetě a tehdy začala moje noční můra ožívat. Strejda před pěti lety zemřel, takže tetu neměl kdo usměrňovat. Když jsem něco udělala špatně, nebo jsem dostala jinou známku než jedničku, a nebo jsem něco provedla, tak mě bila skoro až do bezvědomí. Většinou to bylo starým strejdovým opaskem,koštětem, ale někdy i vším co měla po ruce, když náhodou neměla po ruce nic, tak jí nic nebránilo v tom, aby použila svoje vlastní ruce. No a dnes jsem dostala čtyřku z fyziky a ještě k tomu jsem přišla domů o čtyřicet minut později. A mělo to své následky....

Teta toho už dneska měla dost a tak někam odešla. Teprve teď jsem se opovážila otevřít oči. Skláněla se nademnou Deina. Po mámě zdědila krásné poměnkové oči a po tátovi zase kudrnaté havraní vlasy, kterými mě šimrala na obličeji. „Kde je teta ?"ptala jsem se s obavami v hlase. „Někam odjela. Larisa šla pro dezinfekci a mokrý obklad. A já tě tady mám mezitím pohlídat."„A co Patrik?" „Ten spí." Pokusila jsem se posadit, ale Deina mi v tom zabránila: „Nemůžeš vstávat! Protrhla by sis ještě víc tu ránu na boku. Počkej až ti to alespoň vyčistíme."Nechtěla jsem, ale kvůli té příšerné bolesti jsem ani neměla na výběr. Po chvilce přišla Larisa. Vypadala ustaraně. S Deinou i Patrikem měli všichni stejné poměnkové oči, ale Larisa měla na rozdíl od Patrika a Deiny po mámě blond vlasy.: „Teta si dnes dala opravdu záležet." Okomentovala můj vzhled. Zavřela jsem oči a pokoušela jsem se myslet na něco jiného. Na čištění ran už jsem si celkem zvykla, ale to neznamená, že mě to nebolí.Když byla Larisa hotová s ranou na boku, přesunula se k mému obličeji. „To mám šrámy i na obličeji ?" „Říkala jsem,že si teta dneska dala záležet." „ To bude zase vysvětlování ve škole..." Larisa s Deinou mi pomohli vstát a dojít ke schodišti. Cestou jsme míjeli zrcadlo. Skoro jsem se nepoznala.Rány jsem tentokrát měla po celém těle. Pět ran bylo hlubokých a ty ostatní byli už jen modřiny, podlitiny a povrchové rány.Přes obličej se mi táhla jedna z hlubokých ran a několik modřin.Odvrátila jsem hlavu a raději jsem se věnovala schodům před sebou. Tetu jsem po zbytek dne neviděla, a to bylo jenom dobře.Nachystala jsem se do školy a splnila jsem všechny úkoly, které mi Zoe dala. Do večerky zbívaly ještě dvě hodiny, tak jsem začala malovat. Maluju už od pěti, ale do svých dvanácti jsem se tomu nijak moc nevěnovala, ale od smrti rodičů maluju skoro každý den. Patnáct minut před večerkou za mnou přišla Larisa, a řekla mi, že tady Zoe ještě není a že mám jít rychle něco sníst,dokud tady není. Povečeřet jsem stihla tak akorát. Zrovna když jsem zavírala dveře od pokoje, začali se odemikat dveře. Zoe přišla domů opilá, a to je jediný stav, kdy se můžeme v její přítomnosti motat po domě i po večerce. Larisa s Deinou toho využili, a šli se do kuchyně napít. Zoe byla zavřená v koupelně a zvracela, takže si ničeho ani všimnout nemohla. Dneska to s tím alkoholem taky vážně přehnala. Nastavila jsem si budík, a raději jsem si šla lehnou, nikdo nikdy neví...

info: Na obrázku máte Niky XD