You Changed

24.

"To si piš." usmála jsem se, upravila, upravila jsem i Justinovu košili a s pořádným nádechem otevřela dveře. 

Jenže co mě tam nečekalo za překvapení. Nebyla tam jen máma a táta. Máma v náruči měla malé dítě, možná něco málo přes rok mohlo mít. Bylo celé zabalené v růžové dece podle čehož jsem usoudila, že se jedná o holčičku. Stála jsem tam jako opařená a nic neříkala. Máma vypadala pořád stejně a táta také. Jako by se za ty roky nezměnili. Všichni, včetně Justina jsme jen stáli a zírali na sebe. Já teda s Justinem více šokovaní a máma s tátou s úsměvem na rtech. 

"Můžeme jít dál?" Promluvila máma. Celá zmatená jsem jen přikývla a ustoupila aby mohli jít dál. 

"Oooo tady to voní." řekl táta když vstoupil. Pořád jsem jen stála a čekala až mi někdo vysvětlí to dítě. 

"Uhm." odkašlala jsem si, abych na sebe připoutala pozornost. "Co to je?" ukázala jsem na dítě v dece v mámině náruči. 

"Uhm." napodobila mě máma. "To je tvoje sestřička, Charlotte." usmála se a já nevěřila svým uším. 

"Proč jste mi to neřekli?" rozhodila jsem rukama. Justin ke mě přišel blíž a chytil mě za ramena a pošeptal do ucha něco ve smyslu, aby jsem se uklidnila.  Nadechla jsem se a pomalu vydechla.

"Pardon." uvědomila jsem si, že bych se měla spíš radovat. "Já...já jsem jen zmatená a vážně překvapená, ale...ale..." nemohla jsem ani mluvit. "Vítej do rodiny, Charlotte!" usmála jsem se na toho broučka. Vlastně vypadá mile. Postřehla jsem mámin i tátův spokojený výraz. 

"Kolik jí vlastně je?" zeptal se Justin, který se taky na Charlotte usmíval. 

"10 měsíců." usmála se máma. 

"Nepůjdeme si sednout a všechno probereme u jídla, dobře?" pobídla jsem je, aby kuře nebylo studené. Máma s Charlotte a Justinem už byli skoro u stolu a já počkala na tátu, který si vyndával mobil z kapsy u bundy. 

"Chyběl jsi mi." objala jsem ho pevně. 

"Ty mě taky. I mámě, zaltíčko." dal mi pusu do vlasů. Moc mi to chybělo. 

Došli jsme ke stolu, kde jsme se všichni pomodlili a poděkovali za to, že spolu můžeme být. Nikdy jsme nebyli nějak křesťansky nebo podobně založeni, ale tohle jsme dělali pokaždé když jsme měli slavnostnější událost. Charlotte seděla mámě na klíně, Justin naproti mě vedle mámy a táta vedle mě. Dali jsme se do jídla, kromě Charlotte, která usnula hned po pár minutách a tak ji máma šla odnést do pokoje pro hosty, kde jsme měli i postýlku když k nám přijela teta s miminkem. 

Všichni jsme se skvěle bavili. Řekli jsme si snad všechno ohledně školy, přes Maxe až k naší budoucnosti. Jídlo včetně desertu všem chutnalo za což jsem byla vděčná i Justinovi. 

Seděla jsem naproti němu, naši něco probírali a já se už pomaličku začínala nudit, tak mě napadlo Justina trošku poškádlit. Přejela jsem mu svojí nohou po té jeho a když jsem viděla jak se na mě podíval, kousla jsem se do rtu a zvedla párktát obočí. Justin se jen vyděšeně snažil zakrýt svoji nadrženost, která v něm pomaličku, ale jistě stoupala když jsem nepřestávala jezdit nohou po té jeho. 

"Asi budu muset jít už domů." zvedl se zničehonic rychle a já si neodpustila uchechtnutí,, které jsem pohotově, ale nenápadně zakryla rukou. 

"My už to tu asi uklidíme a půjdeme taky spát. Po té dlouhé cestě jsme unavení." usmála se máma a začala uklízet stůl. Táta dal nádobí do myčky a pomohl mámě.