13.

783 18 2
                                    

Z pohledu Justina:

Bylo těžké a zničující na ni být takový, kdyby mi nevolala tak nemusím předstírat. Všechno to dělá těžší než to je i když ani neví jak. Co když jen chtěla slyšet můj hlas a já na ni byl takhle hnusný. Vážně mě to ničilo, ale už jen 3 dny a letím zpět do Stratfordu, kde nakopu Maxovi prdel tak že se nevzpamatuje hodně dlouho. Zmrd jeden. Což mě přivádělo k mému plánu s Chazem a Ryanem.  Naposledy jsem s nimi mluvil před dvěma dny.  Šel jsem k notebooku a podíval se na Skype. Byl online jen Ryan, ale i tak jsem mu zavolal, ani jsem si neuvědomil, že na sobě nemám tričko, ale to mu snad vadit nebude. 

"Už jsem myslel, že tě pohltila Paříž když jsi se dva dny neozval." zasmál se hned jak hovor přijal. 

"Je to tady sice báječný, ale už nemám kam jít, přestává mě to tu bavit." Vážně už nebylo žádné místo, které bych rád navštívil. Všechny už jsem s rodiči prošel, ale Paříž je nádherná, hlavně v noci, když se jdu jen tak projít, všude světla, jen ty páry mě přiváděli do deprese při pomyšlení na to, že jsem tohle mohl prožívat s mojí Olivií, nebýt Maxe. 

"Ještě pár dní to zvládneš," znělo to sice povzbudivě, ale už jsem chtěl být doma. "Jak dlouho vlastně?" dodal. 

"Za tři dny ten kreténskej debil Max bude ležet na kolenou a prosit o milost. Tři dny. Tři dny." opakoval jsem si furt dokola, aby to znělo líp.  "A co jste to měli za párty vlastně?" sklopil jsme pohled, strašně mě mrzelo, vlastně jsem žárlil když mi řekla, že měla mini sourkromou párty s ním. Je to jeden z mých nejlepších kamarádů, ale ona byla moje holka, možná ještě svým způsobem je, je to moje zlato, moje láska a žere mě to, že si s mým kamarádem udělá párty. Možná asi ani nechci vědět co se stalo, doufám že se neposunula dál. Chci ji zpět a taky ji dostanu a tohle byli nejhorší dny v mém životě, když musím předstírat něco co není pravda a tak, že to ubližuje člověku, kterého miluji. 

"Nic moc. Potřebovala se odreagovat, byl jsem s ní venku..." zarazil se a celkem jsem nechápal proč. Jestli se něco stalo! Jestli se do něj zamilovala...Tak jsem v koncích. 

"A?" Pobídl jsem ho po pár sekundách kdy jen zíral dolů, myslím, že tam měl mobil. 

"Moment." ukázal ukazováček na znamení ať počkám a přijal hovor. Musel jsem si jít s notebookem na stůl, protože na posteli už jsem nevěděl jak si lehnout. Jen jsem zaslechl Ryana jak mluvil. 

"To bude dobrý." Snažil se někoho utěšit. "Vážně? Max?" Trošku se ztišil, ale i tak jsem ho slyšel. ŠLO O OLIVII!!! Hned jsem zbystřil a nedočkavě ťukal prsty o stůl než to Ryan konečně zavěsil.

"Co se děje??" Vykřikl jsem hned jak se vrátil k obrazovce. Zhluboka se nadechl a vydechl.

"Max asi ublížil Olivii. Nevím co udělal, ale je z toho na prášky. Ptala se jestli u mě nemůže přespat." Chytl se za hlavu, protože vypadal, že neví co dělat. Vážně mi láme srdce vědět, že Olivie má oporu v někom jiným než ve mě. Dřív by za mnou utíkala a vybrečela se mi na rameni, já by jsem ji utěšoval a celý večer by jsme se dívali na komedie, aby ji to rozesmálo. Pamatuji si její smích, její reakce na vtipné scény, její oblíbené filmy, to jak si k tomu musela vždycky udělat sýrový popcorn a pomerančový džus. 

"Ať u tebe přespí. Myslím, že zítra ráno odlétám, protože jestli ten kretén ještě na Olivii sáhne tak mu ty pracky odstřelím ještě dřív než hlavu aby pořádně trpěl." Zuřil jsem. všechno ve mě vřelo a měl jsem chuť odletět hned. Ten hajzl nebude Olivii ubližovat. 

"Klid! Jestli odjedeš už teď tak se všechno pokazí. Olivka přespí u mě a ty vychladni." Snažil se mě sice uklidnit, ale marně. Hruď se mi vztekem zvedala jak jsem se snažil zhluboka dýchat. Já toho debila vážně zabiju hned jak se mi dostane pod ruky a nehledím na to, že je to brácha Oliv. 

"Jak mám být asi v klidu? Jak?! Olivce ubližuje její pomatenej brácha, Olivka nachází útěchu u tebe místo toho aby zavolala mě, musím jí ubližovat aniž bych chtěl, musím to vydržet ještě tři dny a mám být v klidu?!!!" 

"Já tě chápu, ale ty to zvlá.." nestihl to doříct a už zvonil zvonek. Olivka. "Musím tam jít. Asi bych měl končit." 

"Počkej! Nech web kameru běžet a ztlum si zvuk abych nešel slyšet. Prosím. Chci ji vidět, chci ji slyšet."  V zoufalství jsem se snažil ho přemluvit.

"Dobře. Ale budu muset asi vypnout obrazovku takže tě neuvidím. Jdu jí otevřít tak se drž." Souhlasně jsem přikývl a viděl jak se Ryan natahuje k obrazovce aby ji vypnul a odešel z pokoje. Během chvilky jsem už slyšel hlasy z chodby. Olivie. Srdce mi začalo pořádně bít, najednou jsem úplně znervózněl jako by jsem s ní měl někam jít. Jako by jsem s ní měl někam jít poprvé. Byl to zvláštní pocit. Cítil jsem se jako bych ji neznal a jako by tohle bylo něco nového. Vešla do pokoje s Ryanem, měla oči plné slz, vypadala zlomeně a pořád něco říkala. 

"Prostě mě praštil. Jen tak. Řekla jsem jen Justin mi chybí a on začal zuřit." Vzlykala, ale to co řekla mě dostalo. Já ji chybím? Pořád ji miluji a jestli i ona mě tak to nebude všechno tak těžké. Možná je dneska čas aby se vše dozvěděla. Nevím proč mě to napadlo, ale chci ji říct co je Max zač. Chci aby o tom věděla a věřím jí, že to zahraje dobře. 

"Ryane!" zařval jsem, ale žádná reakce. On si vypnul zvuk vlastně. I obrazovku. Mobil! Šel jsem si pro svůj iPhone a vytočil její číslo. Sledoval jsme její reakci a když se podívala na display a uviděla moje jméno začali ji téct slzy. 

"Ryane, já tohle nezvládám." Ukázala mu její mobil a začala mu plakat na rameno. Ať nebrečí. Hlavně jen to ne. Ryan se podíval do webkamery a zaťukal si na čelo jako jestli jsem normální a hovor vypnul. Pořád brečela, ale byla už unavená a během ani ne minuty usnula Ryanovi na rameni. Ten ji opatrně položil na postel a přesunul se k počítači. 

"Jsi normální?! Co to bylo?" Musel šeptat aby Olivii nevzbudil. "Promiň, ale chci jí to říct. To s Maxem." "Ty se musíš napřed uklidnit. Vím, že je to těžký, ale vydrž to 3 dny. Uvidíš, že to půjde. 

You ChangedWhere stories live. Discover now