You Changed

11.

Z pohledu Olivie:

"Maxi." Vzlykala jsem a objala jsem Maxe když za mnou přišel. Snažil se mě utěšit , ale bylo to ještě horší. 

"Co se stalo?" Poprvé co jsem zaregistrovala Maxe se o mě starat takhle. 

"Justin..." Když jsem vyslovila jeho jméno cítila jsem se jako idiot. On mě podváděl? Proč by to dělal? Proč mě? I když jsem byla zlomená, nenávist k němu stoupala. 

"Co udělal?" Měla jsem pocit, že Maxovi to udělalo jenom dobře když jsem řekla Justinovo jméno v slzách. Ale to bylo to poslední co jsem řešila. 

"Já o tom nechci mluvit. Je konec. Nesnáším ho!" Říkat tyhle slova o Justinovi ve mě vyvolával různé pocity. Přišla jsem o nejlepšího kamaráda. Slzy mi tekli pořád proudem a já nevěděla co dělat. 

"Tak si to nech projít hlavou." Max stoupl a klidným krokem odešel. Když sešel schody slyšela jsem jak s někým mluví po telefonu. Opatrně jsem pootevřela dveře, malinkou škvírkou jsem na něj viděla i slyšela. 

"Dobrá právě chlapče." Pochvaloval někoho s kapkou vyhrožování v tónu. Všechno jsem to poslouchala se zatajeným dechem. 

"Musíš..." Než to stihl doříct tak jsem zakašlala. Nejhorší načasování! Max se podíval mým směrem, naštěstí mě neviděl, ale pro jistotu šel do jiné místnosti a tím jsem ho ztratila z doslechu. Sakra! Neměla jsem, ale na nic náladu tak jsem si sedla k oknu a sledovala svět za záclonou. Dala jsem si do uší Little Things od One Direction. Když  je mi vážně smutno tak tahle písnička mi často pomáhá. Ale teď mi to připomínalo tak možná to jak mi Justin říkával, že jsem krásná a pro něj perfektní.  

Your hand fits in mine

Like it's made just for me 

Už jenom při začátku té písničky se mi spustili další slzy. Jenže já ji nemohla přepnout, když je mi vážně strašně tak se potřebuji vybrečet úplně. Zavřela jsem oči a ponořila se do slov té písničky. Slzy mi pořád tekli a já to neměla jak zastavit. Před očima jsem měla vzpomínky, když jsme s Justinem neměli tajemství. Když všechno bylo jak má být. 

"Tak tomu nevěřím! Dívej co jsi měla na sobě!" Ukázal na moje kytičkové šaty a začal se smát. Šťouchla jsem ho loktem, ale on se nepřestával smát. Šťouchla jsem ho ještě víc a on mě začal lechtat. 

"Nech toho!" Nemohla jsem popadnout dech a už jsme leželi na zemi. Justin ovšem  seděl na mě obkročmo a jeho prsty mi bloudili rychle po mém těle. Já jsem jen ležela bezmocně na zemi a snažila se ho srazit dolů. 

Celé jsem to měla před očima jakoby se to právě dělo. Jeho smích, jeho oči, jeho laskavé srdce. Nevěřím pořád tomu, že by mě podvedl. 

Cítila jsem hladké teplé ruce na mém obličeji jak mi přejíždějí prsty tam a zpět. Pomalu jsem se otočila a viděla Justina jak si podpírá hlavu rukou aby na mě lépe viděl a druhou rukou mi sahá na obličej. Byl tak nádherný. 

"Dobré ráno, krásko." Řekl jemným, ale trošku chraplavým hlasem, který měl vždy po ránu. Posadila jsem se a Justin udělal to samé. 

Písnička mi dohrála, otevřela jsem oči a zjistila , že mi brní mobil kousek ode mě. Vstala jsem a šla k němu. Mamka. 

"Ano mami?" přijala jsem hovor a snažila se zakrýt moje vzlykání.

"Děje se něco broučku? Max mi volal a..."

"Mami! Prosím já. Nechci teď o tom mluvit." Skočila jsem jí do řeči. Kdybych o tom měla mluvit tak by mi ty slzy tekli ještě víc a to jsem nechtěla. 

"Dobře zlatíčko. Jenom jsem chtěla říct, že koncem týdne přijíždíme. Nakonec jsme si s tátou řekli, že to tak bude fajn. Můžeme spolu být ještě na chvíli na prázdniny. Pak už nejspíš budeme cestovat jen spolu. Už nám chybíte." Aspoň někdo se mi vrátí do života. 

"Vážně?! Ano!! Už se těším!" Neskrývala jsem svoje nadšení. Byla jsem vážně ráda, že konečně budeme zase celá rodina spolu. Najednou zazvonil zvonek. 

"Mami budu muset konči. Někdo zvoní. Už se na vás těším a pozdravuj tátu." Zavěsila jsem, utřela si slzy a seběhla dolů. 

"Olivko. To je pro tebe." Zařval Max když už jsem scházela schody.  Kdo to může být? 

"Ahoj Olivko." Ve dveřích stál s úsměvem na rtech Ryan. Toho jsem taky nepotřebovala, další vzpomínka na Justina. 

"Ahoj. Potřebuješ něco?" Neřekla jsem to tak nadšeným tónem jako on čímž poznal, že se něco děje.  

"Já jenom jestli nechceš někam zajít. Ale nevypadáš že jsi v dobrý náladě. Tak asi zase půjdu." Už se otáčel.

"Počkej! Potřebuji vypadnout." Zarazila jsem ho. "Jen se půjdu převléknout." Usmála jsem se a šla nahoru do šatny se převléknout. Na sebe jsem hodila první věci co jsem viděla a šla dolů za Ryanem.