Unášeni větrem

Nečekaná pomoc

(Ahojky :) Tentokrát je to trochu delší. Musím vám vynahradit ten lyžák. Tak doufám, že se díl bude líbit. Prosila bych tu a tam nějakej ten koment. Děkuju všem co mě sledujou a komentujou :D )

  Vešli jsme do místnosti. Ostatní hned přestali mluvit a dělali, jako by nic. Možná se jen bavili. Možná už začínám být paranoidní. Všichni se na mě dívali a já se cítila docela nepříjemně.  Bylo to divné, ale byla jsem nadšená že si je můžu prohlédnout zblízka. Tohle se jen tak někomu nestane. Mám možnost vidět nultou divizi, tak proč jí nevyužít. Někteří měli celkem zajímavej styl. Třeba: Naprosto šílený afro. Teda jestli se tomu tak dá říkat. K tomu brejle. Zajímavá kombinace, ale nejsem tu proto, abych někoho hodnotila. Ostatní byli relativně v pohodě.

 Celou dobu, co jsme kráčeli ke stolu jsem si připadala jako exemplář nějakého vzácného zvířete. Všichni na mě upírali dlouhé pohledy. Můj průvodce mě dovedl ke stolu a také se usadil. Sedla jsem si vedle něj, a dělala jsem mrtvého brouka. Upřímně nesnáším přílišnou pozornost a zájem ostatních.

"Když už jsme tu konečně všichni, tak bychom mohli konečně začít," prohlásila Kiriko Hakifune.

 Hned jsem se chtěla zeptat, co má vlastně začít. Ale záhy jsem se to dozvěděla.

"Takže, jistě jste si již všichni všimli ,že máme hosta," Ichibei.

 "Ne nevšimli, sice už tu je tři dny, ale nikdo o ní neví. Takže bych prosila k věci Hyōsube." řekne otráveně nějaká ženská, kterou ani neznám.

 "No jo furt, ty aby sis nerejpla co Senjumaru!" ohradí se nakvašeně Ichibei.

 "Já nevim, kdo si tu o sobě myslí, že má smysl pro humor!" řekne mírně vytočeně Senjumaru a začnou se handrkovat.

 To jako fakt? A já jsem si bláhově myslela, že takhle se hádají jen Kyoraku a Yamík. No možná ještě Kurotshich a Kempachi. A potom ještě hodně dalších kapitánů a vicekapitánů. Dívala jsem se na ně zkoumavým pohledem. Potom si všimnu, že vedle mě sedí Kiriko. Ano je divné, že jsem si té prostorově výrazné osoby nevšimla. Naklonila jsem se k ní a zašeptala jsem: "Je tohle u nich normální?"

"Zcela normální," odpověděla mi Kiriko s úsměvem na tváři.

 Chvíli jsem se přemáhala, ale nakonec mě smích přemohl. Kiriko se začala smát společně se mnou. Ti dva se na nás podívali a věnovali nám vražedné pohledy. Když jsme se dosmály, mohlo se pokračovat. Celkem mě zajímalo, jak to dopadne. Počkat! Tři dny!!!!!!!

 "Skončili jsme kde?? Asi jsme ještě ani nezačali," pokračuje Hyōsube a zasměje se svému vlastnímu vtipu. "Pokud si dobře vzpomínám, chtěli jsme probrat, tady toho tvora vedle mě. Její jméno je Kuchiki Anika. Další z rodiny Kuchiki jako Jinchuuriki. Ale tady musíme vyřešit trochu jiný problém. A to ten, že se démon Anice začínal trochu vymykat z rukou. Hodně vymykat z rukou." objasnil jim situaci.

 Když to takhle vysvětli, znělo to blbě. Možná až tragicky. Na vteřinu jsem se zamyslela. Co asi tak mohou vědět? pomyslela jsem si.

 "Kirinji? Jak si dokázal potlačit ty problémy jejím reaitsu? Podle toho co víme, by se to mohlo řešit jen jedinou cestou."  oslovil Ichibei jednoho z mužů, sedících naproti mě a potvrdil mi tak mojí domněnku.

 " Jen jsem ho potlačil. Tím pádem jsem zmenšil výkyvy reiatsu, ale není to napořád. Podle mého odhadu by to mohlo vydržet tak něco kolem osmi hodin. Potom se to vrátí do starejch kolejí. Což znamená že budeme muset jednat rychle." Vysvětlil ostatním tázaný. Mě trvalo o trochu déle, než mi všechno došlo, ale to už se mluvilo dál.