Láska je nevyzpytatelná/Vadak, MenT

10. kapitola

Pohled Naty

Probudila jsem se ve Vadimově náručí. Chvíli jsem byla úplně dezorientovaná, nevzpomínala jsem si, co se stalo. A dokonce jsem v jeho pokoji. Co jsem to sakra dělala? Konečně mi docvaklo, jak jsem včera v noci stála na zábradlí, jako důkaz mého překonaného strachu z výšek, jak mě pak vzal a donesl do postele, kde jsme oba usnuli. Ozvalo se ťukání na dveře a Vadimova máma zakřičela:"Je sedm, vstávej nebo se nestihneš ani nasnídat!" Vadim pomalu otevřel oči a posadil se na posteli. Netuším jak a proč, ale oba jsme byli tak nějak skromně oblečeni, hrabali jsme se z postele a zrovna v tu chvíli jeho máma otevřela, aby ho šla vzbudit. Zřejmě ji hodně překvapilo, co právě spatřila: "Ehm ahoj Naty, tak pardon, já jsem netušila, že.. tady...jste takhle....."řekla a rychle se vypařila. "Ale mami, tady se nic..."začal vysvětlovat Vadim, ale to už jeho máma byla dávno z doslechu. Radši jsem se přesunula zpátky do svého pokoje, ještě by noviny začaly psát, jak si slavný český youtuber konečně našel holku.

Po škole jsem přišla domů a zjistila jsem, že vlastně nemám co na práci. Nechtělo se mi jít nikam ven, tak jsem popadla mobil a napsala Honzovi. Chvíli trvalo než odepsal a já začala přemýšlet o všemožných věcech, od zítřejších asi deseti testů přes výběr dárku k narozeninám pro kámošku až k tomu, proč vzniknul vesmír. Žádná nová konspirační teorie mě však nenapadla a moje myšlenky se ubíraly dál a dál. Cinknutí mobilu jsem slyšela jakoby zdálky, vytrhlo mě z přemýšlení o tom MenTově a mém polibku. Přesto jsem okamžitě hrábla po mobilu. Jak jsem očekávala, přišla zpráva od něj.

Já: Čus, jak se máš?

MenT: Debilnější otázka by nebyla? :D

Já: Jak bylo ve škole?

MenT: Měl jsem se dobře

Já: Debilnější odpověď by nebyla? :D

MenT: Neee. Ale musíš uznat, že moje odpověď byla daleko lepší

Já:Ještě si to rozmyslim :P

...

MenT: Jo, málem bych zapomněl, že jsem se tě chtěl zeptat, jestli se mnou nechceš jet na jarní cinetube? Máme v autě dvě místa navíc, takže můžeš vzít s sebou kámošku a seznámila by ses se strašně super lidma

Já: Že se ptáš :D jasně že jedu

MenT: Supeer

Ještě chvíli jsme si psali. Když jsem se pak podívala na hodiny, bylo šest. Daleko víc, než jsem čekala. Podle mým geniálních matematických výpočtů jsem zjistila, že jsme si s MenTem psali skoro dvě hodiny.