9. kapitola

149 4 0
                                    


Pohled Vadima

Posadil jsem se na posteli. Kolik je asi hodin? Zvedl jsem mobil z nočního stolku. Přesně půl třetí ráno. Pomalu jsem vylezl z postele, a zahleděl se ven. Dnešní noc byla opravdu neobyčejně jasná. Každá hvězdička byla na obloze jasně vidět a měsíc tvořil téměř celý kruh. Pootevřel jsem dveře na balkon. Do obličeje mě zaštípal mrazivý vzduch, ale nebylo mi to ani trochu nepříjemné. Vedle postele jsem nahmatal papuče, a vyšel ven. Pomalu jsem vdechoval ten všechen chlad a rozhlížel se po nádherné krajině zarovnané sněhem. Nevím, jak dlouho jsem tam mohl stát, než jsem uslyšel lehké krůčky. Ani jsem se nemusel ohlédnout, abych věděl, že to je Natka. "Co tu děláš, takhle v noci?"zeptal jsem se. "Nemohla jsem usnout." Přicupitala až ke mně a zezadu mě objala. "Vidíš ty hvězdy? Dneska je tak nádherná noc."pronesl jsem zamyšleně.

Láska je nevyzpytatelná/Vadak, MenTKde žijí příběhy. Začni objevovat