Už druhej den nespím. Od rána jen tupě civím do stropu a čekám, až přijde večer. Ten večer, za kterým se může skrývat aspoň nějaká naděje, vykoupení.
Hodiny ukazujou 17.00, a tak se začínám pomalu chystat. Hodím na sebe hadry, ve kterých nevypadám jako úplná nula, aby to nebylo znát hned na první dojem. Beru klíčky od auta a vyrážím.
Doufám, že ta, za kterou jedu, bude konečně někdo, kdo mě vyseká z těchhle sraček. Poznal jsem ji v bistru, když zrovna nemohla najít drobný na zaplacení. Zatáhl sem to za ní a na oplátku sem dostal číslo. Podle psaní vypadá v pohodě a jako milá holka.
Dorazil jsem na místo setkání. Je to to stejný bistro, kde jsme se potkali. Hned jak vejde dovnitř, utvrdim se v tom, jak je krásná. Sedne si a objedná víno. „Sluší ti to" prohodím. Na oplátku se mi dostane krásného úsměvu, který doplňují její černé vlasy a brýle, ve kterých je tak moc sexy. Bože. Tohle si snad ani nezasloužím. Cítím se v její blízkosti fakt skvěle, neskličujou mě ty sračky kolem. Snad před ní nejsem taky úplně marnej.
Zaplatím za oba jako rádoby gentleman. Sedáme do auta a vyrážíme směrem k jejímu domu. Cestou ještě volá mámě, že je v pohodě a že bude za chvíli doma.
Jsme u jezera. Je už tma, hodinky ukazujou 21:34. Kolem se táhne opar a všude je ticho, jenom rozsvícený světla auta. Leží vedle mě. S rozseknutou hlavu. Řine se z ní krev a pomalu zabarvuje vodu jezera. Že se to musí vždycky nějak posrat. Tentokrát už to ale zašlo fakt daleko. Doktor měl s tím, že sem magor, pravdu. Asi sem si měl fakt vzít ty prášky, co mi dal. Topím její tělo v jezeře a odjíždím domů.
Už třetí den nespím ...
