On our own

31. Část

,,Nepřipravuj se na selhání - ujisti se, že jsi odpověděla na všechny otázky slušným způsobem. Hraj si s emocemi poroty - Snaž se vypadat jako chudá, nevinná oběť, které bylo křivděno pěstounským systémem, který byl vymyšlen na ochranu sirotků jako jsi ty." Poučuje mě Trenton.

,,Ale já JSEM nevinná oběť,"odseknu.

,,Pak by to pro tebe mělo být snadné." směje se. 

,,Proč o tom ještě mluvíme? Myslela jsem si, že to bylo jenom slyšení ... Víme, že soudce může odvolat můj případ." řeknu s nadějí, ačkoliv je v mém hlase i náznak pochybností.

,,Vím - Doufám, že je to ten případ Taylor, opravdu. Ale jen tě připravuji na nejhorší, zatímco doufám v nejlepší."

Mimochodem Trenton je můj právník. Je to přítel  Carterových rodičů a vzal můj případ úplně zadarmo. Je asi o 10 let starší než já, tudíž je poměrně mladý právník. Dokonce,  je údajně úžasný a nikdy neprohrál případ. Doufejme, že můj nebude jiný. 

Jak se blížíme ke vchodu do soudní síně, můj tep zrychluje a moje dlaně se začnou potit. Jsem nervozita sama. Trenton zaregistruje, že jsem ztuhla a vzdychne, obracejíce na mě svůj pohled.

,,Taylor, budeš v pohodě. Jen nenech toho druhého právníka, aby tě zastrašil - když na tebe bude zírat, zírej na něj zpátky. Pokud se vzdáš, zašlape tě do země. A udělej dobrý dojem na soudce." radí mi. Přikývnu, jsem příliš nervózní na to, abych odpověděla.

Vím, že můj vzhled je slušný. Carterova máma mi dovolila si půjčit kalhotový kostým a vlasy mám svázané v pevném drdolu. Mám skromné stříbrné naušnice a světle růžovou rtěnku. Také mám pár profesionálně vypadajících černých bot na podpatku.

Dveře se otevřou a my vstoupíme. Držím hlavu vztyčenou, a snažím se vypadat sebevědomě, i když jsem uvnitř vyděšená. Zatímco jdu uličkou, vidím Cartera a jeho rodiče sedící na svých místech. Carter mi  věnuje uklidňující, a přesto nervózní úsměv. Úsměv mu oplatím, ale je nemožné zamaskovat hrůzu v očích.

Trenton mě zavede ke stolu kde sedíme a vytáhne pro mě židli. 

,,Děkuju," zašeptám. Zdvořile kývne a posadí se vedle mě.

,,Povstaňte," oznámí jakmile vstoupí soudce. 

,,Soudce Philip zasedá případu stát vs. Taylor Evansová."

,,Můžete se posadit," nařídí soudce Philips ,,Pojďme, ať to máme za sebou. Prosím představte své případy. Právník za stát může jít první."

Malý, tlustý a plešatý muž vstane od stolu vpravo od nás. To bude nepřátelský? právník. Vypadá děsivě - skoro stejně jako Stabby Joe.

,,Tento delikvent," začne, ukazujíc ke mě, ,,lhala, kradla a utekla z milujícího pěstounského domova. Ukradla peníze, vyplenila vlak a především ukradla koně. Nechala Tinu, její milující pěstounskou matku, samotnou bez jakéhokoliv rozloučení nebo důvodu. Dokonce napadla policejního důstojníka, když se snažil jí zatknout a spolu s ním zlomyslně zaútočila na dva muže, kteří se snažili ukradeného koně naložit, aby mohl být navrácen pravému majiteli. Vaše ctihodnosti, nelze jí věřit. Už prokázala, že je příliš nevypočitatelná a nebezpečná na to žít mezi námi civilisty. Patří za mříže."

Zírala jsem na prohlášení advokáta, zaskočena lži, které chrlil z úst.

,,Dobrou připomínka a já to vezmu v úvahu. Můžete si sednout. Teď vy Trentone, představte případ." přikáže soudce, gestikulujíc k mému advokátovi.

Trenton si stoupne, zapne si knoflík u saka a jde do přední části soudní síně. Je těžké si nevšimnout v jaké je pohodě. Jako kdyby se neobával, že moje budoucnost je v jeho rukách. Kdokoliv mohl vidět, že je v soudní síni jako doma. A to mi dávalo pocit pohodlí.

,,Taylor Evans, není nebezpečná. Není delikvent. Je sirotek potýkající se s konflikty, který prošel tolika náhradními domovy, žetoa ni nespočítáte. A už toho měla dost. Její poslední pěstounská matka, Tina, není milující anděl, jakého z ní udělal můj oponent. Zneužívala oba Taylor i jejich štěně pit bulla. To jí rozhoupalo. A ano kradla a je ochotná zaplatit všechny škody, které způsobila. Kůň kterého ukradla - Ezhno, tak ho nazyvá - byl brutálně týrán jeho bývalým majitelem. Taylor byla svědkem jeho týrání, nemohla myslet na nic jiného než na jeho záchranu. Dovolte mi, abych vám připomněl, že když ten muž upadl do bezvědomí, Taylor zavolala policii, místo toho, aby ho tam opustila v bezvědomí. To dokazuje, že je dobrý člověk a že není nebezpečná. Vidíte, i přes její vztek na toho muže, kvůli týrání koní, viděla správnou věc a udělala jí. Nakonec, policajt kterého údajně napadla jí ani neobvinil, takže k tomu neexistuje žádný přímý  důkaz. A ti dva muži, které jak říká můj oponující advokát 'brutálně napadla' nebyli zranění. Prostě se snažila zachránit toho koně od návratu k jeho týrajícímu majiteli. Neuvažovala jasně. Vaše ctihodnosti, prosím uvažte, že Taylor je stále ještě dítě a navíc sirotek. Prosím propusťte ji lehce protentokrát."

A s tím Trenton šel a sednul si zpátky vedle mě. Vděčně jsem se na něj podívala. Dal mi úžasnou obhajobu. Nemůžu mu dostatečně poděkovat. I když jsme museli jít k soudu, budu vděčná za to co tu dnes udělal.

,,Vzal jsem oba vaše argumenty v úvahu a udělal rozhodnutí." Řekne soudce.

Zadržím dech, tiše se modlím k bohu, abych nemusela jít o vězení. Celou tu chvíli jsem očima visela na soudci, který se odmlčel, jako by se snažil způsobit mi smrt napětím. Nemůžu dělat nic jiného než sledovat, jak otevírá pusu, aby oznámil svoje rozhodnutí.

Dnes je to přesně rok co jsem vydala první díl Runaway horse, tedy prvního příběhu který jsem překládala :o, ten čas ale běží :3.

Jaký myslíte, že bude rozsudek? :D zase nám autorka příběhu nachystala dost napětí.