On our own

19. Část

Carter se odtáhne jako první. Naše oči se setkají, a já mu věnuju přihlouplý úsměv, který mi oplatí. Uslyšela jsem hihňání, které vyplňuje vzduch za mnou a já jsem si najednou uvědomila, že se na nás všichni dívají.

,,Musíme si promluvit," zašeptám. Přikývne a chytne mě za ruku. Zavedu ho směrem ke stájím před Ezhnův box. Ezhno ale není tak šťastný, že ho vidí. Přitiskne uši ke krku a štípne ho.

,,Jak jsi - kdy jsi- jak?" podaří se mi vykoktat. Carter potlačí smích a začne vysvětlovat.

,,Joy mi zavolala. Řekla mi, že jsi tu a že jsi v pořádku. Řekl jsem svým rodičům co se stalo a podle všeho moji rodiče slíbili těm tvým, že se o tebe postarají, kdyby se jim cokoliv stalo. Chystali se podat návrh o opatrovnictví, ale ty jsi už byla v pěstounckém systému a soud by jim neřekl kde jsi. A tak se nakonec vzdali. Když jsem jim řekl, že vím kde jsi byla, řekli mi ať přijedu a vezmu tě. A přivedu tě domů." vysvětluje mi, koukajíc mi do očí s rozpačitým úsměvem.

,,To je-" začnu. Ale nevím co říct. Na jednu stranu jsem tak neuvěřitelně šťastná, že se mohu vrátit, žít na Carterově farmě, pomáhat každý den s koňmi. A mohla bych zase vidět Beaua - a Charcoala. Tak moc mi chybí.

Ale na druhé straně. Byla jsem tak nějak - šťastná tady. Žila jsem na vlastní pěst, žila jsem život, a já to miluji. Mám kamarády a svůj vlastní domov.

Ale, miluju Cartera.

,,Je to skvělé," povzdechnu, dívajíc se na Ezhna. Carter, ale zaznamená můj nedostatek vzrušení a zamračí se.

,,Co je špatně?" zeptá se, otočím k němu pohled.

,,Nic, je to jen - nic," odpovím mu.

,,Taylor," zašeptá, ,,Nemusíš jít se mnou. Nebudu se zlobit, pokud nebudeš chtít. Rozumím ti."

,,Oh Cartere," málem jsem se rozesmála. Opravdu mu na mě záleží.

,,Samozřejmě, chci jít s tebou," A já to myslím vážně.  Opravdu. Už jsem rozhodnutá, vracím se s ním. Jen si musím sehnat všechny své věci.

Zalapám po dechu, jak mi přijde do hlavy jiná myšlenka.

,,Cartere, já mám trestní rejstřík. Jsem uprchlík. Ukradla jsem koně, skoro 1000 dolarů a vyplenila jsem nákladní vlak. Nemluvě o chlapovi, který málem zabil Ezhna. Co já vím, třeba ten člověk mohl zemřít. A právník by to mohl lehce udělat tak, aby to vypadalo, že jsem ho zabila. Pane bože, já s tebou nemžu jít. Dostanu tvou rodinu do potíží. Já -" hartusím, ale on mě umlčí tím, že mě políbí.

,,Taylor, nic z toho mě nezajímá. Na to nějak příjdeme. Nechci tě ztratit." Šeptá, zamyslím se znovu a povzdechnu.

,,Dobře tedy, ale musím se nejdříve vypořádat s některými věcmi." odpovím, usmívajíc se.

,,Takže pojedeš?"

,,Samozřejmě," směju se. Obtočím kolem něj ruce a chvíli ho jen objímám. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Jako by mě někdo sledoval.

Právě jsme se dostali k nejnapínavější části této knihy, vlastně tedy k hlavní zápletce, takže doufám že se vám líbila kapitola a držte mi palce ať brzy stihnu i další :D

A dále vám chci poděkovat za vaší podporu, tento příběh má již 2K přečtení, přes 270 votes a téměř 70 povzbuzujících komentů :3 (Runaway má dokonce 16K přečtení a 1,3K votes), doufám že se vám za to dostatečně odměňuji :3 <3 díky moc aDobrou noc.

+ zároveň tento příběh už překládám přes měsíc :D, a už jsme skoro v polovině :'D, opravdu díky moc!