✔Sářin vílí život ✔

Vlčí proměna

23. března

Ráno se pro mě stavila babička a zamířili jsme k vlkům k ní domů. Bylo to u faunů fajn, hodně volného času jsem strávila v lese a povídala si se zvířaty. Ale život jde dál, a další proměna jsou vlci.

Tentokrát jsem se neprobudila ve vajíčku, ale ani na posteli. Ležela jsem venku na zemi, ačkoliv jsem usnula na posteli. Babička už čekala, až se probudím. Byla ve vlčím těle a já se jí málem lekla. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem taky vlčice.

Babička mi pomohla na čtyři, ale nebylo lehký se udržet na čtyřech, když jste zvyklý na dvou. Pletlo se mi, jak mám dávat nohy. Byla jsem zvyklá, že dám levou, pak pravou. Než jsem se to naučila, tak to chvíli trvalo, ale pak jsem už běhala jako vítr.

,,Tak Sáro, teď by jsi měla jít na náměstí, bude tam čekat tvoje třída," řekla mi po nějaké době běhání babička v mysli. Vydala jsem se tedy za třídou.

,,Já se to snad nenaučím," fňukala jsem k Sandře, když jsem se ani napopáté nevyškrábala na strom.
,,Všechno nejde hned, když budete trénovat, půjde vám to," chlácholila nás profesorka. ,,Zkuste se co nejvíce rozběhnout, odrazit se zadníma nohama a pak se už nahoru dostanete."

Tak jsem to zkusila, a na podruhé to vyšlo. Pak jsme se učili jíst. Vypadalo to snadně, ale moc to snadné nebylo. Než jsem ukousla jedno sousto, tak to docela trvalo. Dále jsme se učili, jak spát, jak uskakovat před nepřítelem ,což mě bavilo nejvíc, a jak jít po stopě. To jsem chodila dokola po své vlastní stopě a všichni jsme se tomu smáli.

,,Teď si procvičíme proměnu," řekla nám k večeru profesorka. Zašla někam do křoví, proměnila se na člověka a vrátila se už oblečená. Každému z nás pomohla do pytle s otvorem na ruce a nohy. Bylo to docela nepříjemné v tom být. Sedla jsem si, v hlavě jsem si představila sebe v lidské podobě a pak jsem cítila, jak se mi nohy prodlužují, tlapy se mi mění v ruce... Za necelé dvě minuty jsem vypadala jako člověk. Jen uši jsem měla vlčí, ale to mi zas tak nevadilo, změnit je bylo snadné.

Když se proměnili všichni, podívali jsme se na sebe a vyprskli smíchy, jak směšně jsme vypadali v těch pytlech. Za chvíli jdeme na jedno místo v lese, kde budeme spát. To proto, abychom se naučili i něco v noci.