The Living Death

23.

"Vstávej...Dělej!"Rozkázal,ale já ho neuposlechla,chvíli nastalo ticho,ale chvilku na to jsem ucítila,jak mi na krk přiložil nedopalek cigarety a típl ho o můj krk.Vyjekla jsem bolestí a ošila se po něm.

Vytáhl mě na nohy a táhl pryč z jeho kancelářě.

"Chlapi?Chcete se pobavit?Je jen vaše."Rozhlédla jsem se a uviděla několik chlapů,kolem padesáti...

***********************

Dívala jsem se vystrašeně na všechny ty jejich ohavné tváře.Bála jsem se jich víc,než toho chlápka před tím.Usmívali se na sebe na vzájem.

"Tak...Kdo si jí vezme první?"
"Třeba já?"Ozval se ten nejodpornější.Srdce mi vynechalo úder a nemohla jsem se nadechnout,dívala jsem se na něj.Když se ohnul,aby si mě mohl odtáhnout,všimla jsem si jeho plešky na temeni hlavy.Poprvé,co mě chytil za ruku jsem se mu vysmekla a odplazila se dál od něj.Bylo vidět,že se mu mé chování nelíbilo.

"Tohle bylo naposledy!"Chytil mě za zápěstí a vlepil mi velkou facku,bolela,ale oproti bolesti,kterou mi způsobili před ní,to bylo jako pohlazení.Zamračila jsem se na něj a tělo si víc přimáčkla k sobě,ležela jsem na zemi,smotaná v klubíčku.

Klekl si ke mě a usmál se,odhalil tak sví ohavně žlutý zuby.Popadl mě za paži a táhl uličkou,kterou vytvořili přihlížející někam pryč.Bože, proč já?

"Prosím ne!Já nechci!"Křičela jsem a to se jim líbilo,začali se smát.Hodil mě na nějaký kovový stůl a rozepl si kalhoty,už opět jsem viděla to,co ani ne před hodinou a začalo to na novo.Bojovala jsem,brečela a snažila se odtud dostat jakýmkoli způsobem,ale marně.Jakmile se do mě dostal zafuněl,jak parní lokomotiva a přivřel oči a znovu a znovu.Netrvalo to naštěstí dlouho a už si zapínal kalhoty,Chvíli jen tak nademnou stál a usmíval se,odkopla jsem ho a uslyšela z davu další smích, naštěstí on na to nějak nereagoval a zašel do davu.

"Kdo další?"Při téhle větě mě těžce zamrazilo,vzlykla jsem a dala své nohy bolestivě k sobě.

"Já!"Ozval se někdo další.

"Neboj,bude se ti to líbit."Mrkl na mě. Flusla jsem mu pořádně do obličeje.

"Nebo taky ne."Řekl si spíš pro sebe.

Trvalo to dlouho,raději jsem už ani nepočítala,kolik se jich ve mě vystřídalo,už jsem ani nebojovala, jen se snažila přežít.Měla jsem zavřený oči a snažila se přenést na nějaký krásný místo,mezitím,co se na mě střídali.Nepomohlo to a já se nikam nedostala.Otevřela jsem oči a dívala se do světla,které produkovala žárovka.Cítila jsem každý pohyb,každý příraz s se mnou otřásl,každý vzdech mi dělal špatně,každý i ten nejmenší dotek jsem pociťovala, jako tu největší křivdu.

O několik hodin později...

Když jsem je už přestala bavit...naštěstí,odtáhli mě do nějaký místnosti,kde byla jen tma,studená podlaha a já,pořád lepší,než být mezi nimi.Odplazila jsem se do rohu místnosti a schoulila se do klubíčka.Pořád se mi vracelo to,co se stalo,jak zabili mého Joshe,co mi prováděli a ten jejich nechutný smích...Ó můj bože!Prosím,zabij mě,ušetři mě toho,já už nemůžu!Nikdy jsem nebyla věřící,ale poslední dobou se na něj začínám upínat, člověk v temných časech potřebuje věřit tomu,že je něco dobrého, i když to neexistuje.

O několik dní později...

Je to už několik dní,myslím,nepoznám to,je tu pořád tma, i když občas si pro mě někdo přijde,aby si provětral svého ptáka.Už ani neprotestuju,nemá to sebemenší cenu.Sem tam mi sem donesou nějaký ten zbytek,ohryzek od jablka nebo zbytky z různých jídel.Nevím,jak dlouho tady budu,ale vím,že kdybych měla něco,čím se podřezat,už dávno jsem mrtvá a s radostí si cupitám po světě jako mrtvák,bez starostí a s jediným cílem,nakrmit se.

Ležela jsem opět na tvrdé zemi a s největší pravděpodobností spala,už ani nepoznám kdy spím a kdy ne.Legrační,co?Otevřeli se dveře a já si sedla,dívala jsem se s přimouřenýma očima do přívalu světla,ve kterých stál nějaký chlápek,asi si přišel užít,jak jinak.

"Stávej!Dělej,půjdeš se mnou!"Měl hluboký hlas,nebála jsem se ho,kdyby mě zabil,prokázal by mi tak službu,za kterou bych mu byla vděčná.Udělala jsem,co chtěl a pomalu šla za ním,pořád mě to tam dole bolelo,ale už ne tolik,hrozný to bylo ale pořád.

"Dělej,nemám na to celý den!"Přešlápl si a čekal,až za nim dojdu.Zrychlila jsem.Zavřel celu a popadl mě za ruku,táhl mě někam,kde jsem to neznala.Prohlížela jsem si to.

Dostala jsem se do místnosti,která byla obložená plechem,ten chlápek mě uvázal do křesla podobné tomu,co mají doktoři,už teď se mi to nelíbilo a bylo mi jasný,že zažiji neuvěřitelnou bolest.Chvíli jsem tu zůstala sama a snažila se sejmout řetězy,byla jsem překvapená,když jsem zjistila,že to nejde.Konečně jsem viděla světlo,nebylo to venkovní světlo,ale světlo co vyzařovala žárovka, co se houpala jen pár metrů ode mne,nad mou hlavou.Prohlížela jsem si jí, nikdy bych nevěřila,že tak ráda uvidím blbou žárovku.

Bouchli dveře a já leknutím nadskočila,stál v nich,jak mu řikali šéf(Ten,co jí znásilnil první).Začala jsem se klepat,všechna má sebejistota byla zase pryč a byla tu opět ta vystrašená Eve,ale co se dalo čekat,po tom co všechno mi udělali?

"Přemýšlela jsi nad tou nabídkou?Řekneš,kde máte skupinu a já tě propustím,pořád to platí."Ledabyle se usmál a začal si vyndavat různé věci,co měl v kufříku,který si donesl.Poznala jsem skalpel,nůžky taky pilku a spoustu jiných věcí.Až teď jsem se začala opravdu bát bolesti.Neodpověděla jsem na otázku.

"Začneme zlehka...Co říkáš?"Na to mi do zad típl doutník,tak jako to před tím udělal o můj krk,vypískla jsem bolestí a zavřela pevně oči.

"Mno...Copak to tu máme...Víš na co se používají kleště?"Schválně mi nimi mával před obličejem.

"Může se nimi vytrhnout třeba zub,nehet,nebo klidně vyrvat jazyk,co z toho se ti zamlouvá nejvíc?...Dnes nějak nemluvíš,nemyslíš?"Kleště položil a vzal si do ruky malý skalpel.Šel za mě a já na něj neviděla,to bylo nejhorší.Odhrnul mi vlasy a přivonil si k mému krku,musel smrdět.Cítila jsem,jak mi začal přejíždět skalpelem jemně po zádech a způsoboval mi tak mnoho nehlubokých ránek,pálelo to,ale dalo se to vydržet,semknula jsem zuby k sobě a opakovala si větu:Nesmíš projevit slabost,NESMÍŠ!

Po nějaké době ho přestalo bavit i to a vzal své kleště o kterých mi tu téměř skládal básně.

"Ukaž nehty,podívám se ti na ně,menší pedikúra,co říkáš?"To je vůl ani neví co je manikúra a pedikúra!

Uslyšela jsem ránu,která otřásla celým komplexem i Big Bosse to vyvedlo z míry a odložil sví kleště,chvíli stál a pak...

"Šéfe,musíte se mnou,máme průnik!"Ozval se jeden z jeho družiny a čekal na svého šéfa.

"Neboj se,vrátím se Honey..."

*********************

Užijte si další kapitolu!!!!!

Budu ráda za Vote+coment....Miluju vaše komentáře,ať už jsou jakýkoliv... :333