Broken Heart

Úvod

Seděla jsem v lavici a sledovala výuku matematiky, psala si do sešitu příklady a vzorečky. Když se na to teď podívám zpětně málem se začnu smát. Byla jsem obyčejné děvče, v obyčejné škole, miniaturní zemi kterou málem nikdo neznal. A ano mluvím o České republice. Ale vezmu to od začátku.

Jmenuju se Annie Mellisa Hope(ová) Greenová, narodila jsem se v Londýně rodičům Violette Vivian Hope(ové) a otci Martinu Greenovi. Je mi 14 let a donedávna jsem si myslela, že jsem moták. V Londýně jsem bydlela asi rok po svém narození ale potom jsme se přestěhovali do ČR. A tam jsem prožila skoro celý svůj dosavadní život. Studovala na mudlovské škole měla mudlovské přátele a celkově se chovala jako mudla. Věděla jsem o kouzelnickém světě, věděla jsem o Bradavicích, Kruvalu i Krásnohůlkách ale odnikud jsem nedostala žádný dopis. Až donedávna.

Rodiče mě občas učili kouzelnickou teorii, ale nic víc. Bylo jim to líto, stejně jako mě. Pak v osmém ročníku jsem přišla jednoho dne domů a tam stál Brumbál, mile se na mne usmíval a bavil se s rodiči. Musela jsem asi vypadat hrozně, protože se báli abych neomdlela. Potom mi to všechno vysvětlili. Že patřím do Bradavic ale že si mě tady nevšimli a že odsud nejsem jediná. Pak to že mi přidělí osobní učitelku aby se mnou a tím druhým dohnala vše co jsem za ty roky promeškala. A potom nás pošlou do Bradavic.

Tehdy jsem se usmívala jako blázen a pořád ujišťovala jestli to není legrace. Mno nebyla. A tak jsem dopoledne hodila do mudlovské školy a odpoledne do kouzelnické. Ukázalo se že tam druhý je taky odsud dokonce ze stejné školy a stejného ročníku. Znala jsem ho od vidění. Bylo to strašně namáhavé protože jsem ještě chodila na denně na lekce angličtiny a to včetně víkendu, abych se tam domluvila. Inu těžké období pominulo a čas se nachýlil.

Musela jsem si sbalit kufry a vyrazit o několik dní dřív abych stíhala nakoupit si učebnice, hábity a různé další potřeby. Rodiče měly původně jet se mnou ale nakonec jsem jela sama s spolužákem. Moment vlastně jsem ho doteď nepředstavila, jmenuje se Benedikt Kovář, ale v Bradavicích mu nikdo neřekl jinak než Bennett Smith.

No jeli jsme vlakem do Anglie několik dlouhých předlouhých dní, ale když jsme tam konečně dorazili stálo to za to. Ubytovali jsme se v Děravém kotli a odpočívali. Další den jsme vyrazili na nákupy.

Jelikož Bennett i já jsme byly dlouhé rok považováni za motáky tak jsme skočili k Ollivanderovi. Bennettův výraz když ho uviděl byl k nezaplacení, málem jsem se tam rozesmála nahlas. Nakonec jsme to všechno oběhli a sehnali, takže jsme se s nákupů vrátili docela pozdě a celí unavení. Povečeřeli jsme a oba si šli lehnout.

Pamatuju si že jsem ani neuklidila nové věci, ale hned padla na postel a usnula. Další den jsem všechno důkladně uklidila, měla jsem totiž výčitky svědomí. Potom jsem pomohla uklidit i Bennetovi. Musím říct, že jsme se na té cestě docela sblížili. Stali jsme se dobrými přáteli a to by se nikdy nestalo nebýt téhle cesty.

Nakonec jsme oba byli sbaleni a nachystáni na nádraží. Tak jsme se tam vydali a já málem umřela smíchy když Bennett narazil do sloupu. Jen si mnul nos a vražedně mě sledoval.

Nakonec jsme se v pořádku dostali na nástupiště. Bylo to zvláštní na nástupišti bylo tolik lidí, rodiče a mladší sourozenci co se jeli rozloučit a my jsme tam nikoho neměli.

____________________________________
Aloha ^^
Takže doufám že se úvodní kapitola líbila a že další budou líbit taky. Ehm ohledně jména, to se bude vyskytovat v několika příbězích s pokaždé to bude tak trochu jiná dívka. Jen tak mimochodem. :D
Pokud se vám úvod líbil můžete dát hvězdičku nebo dole nechat komentář. Beru i kritiku a potom jestli by jste chtěli vidět příběh pokračovat. To je ode mě asi všechno takže ahojte u další kapitoly ^^.

Pápá.

Tá_Greenová