The hard run by your side || TaeKook (√)

I. {New friends}

Ahoj Annyeong. Na žádost několika lidí (i mého osobního potěšení) jsem se rozhodla začít s novým příběhem o VKook (ne, upozorňuji předem, že yaoi to nebude) :D Díly budou nejspíš vycházet naprosto nepravidelně a s nepravidelnou délkou, jelikož se do toho chci opravdu hodně vžít a psát vážně pečlivě a hlavně si to užít :) děkuju za chvilku pozornosti a Vašeho času :)

~Čus džus, užijte si čtení ^•^ Squishy

1. New friends

Malý chlapec s tmavě černými vlasy a stejně tmavýma, chytrýma očima seděl na břehu malé říčky a zadumaně hleděl do bouřících se peřejí pramene. Nepřítomně přitom trhal hbitými prsty suchý list na malé kousíčky a házel je do vody. Nepřemýšlel nad touto činností. Jeho myšlenky se točily jiným směrem.

Myslel na svého otce. Na otce, který sliboval, že ho nikdy neopustí. Na otce, který porušil svůj slib a odešel. Zanechal mu po sobě pouze starou vojenskou bundu, kterou měl chlapec nyní na sobě. Nosil ji neustále od doby, kdy mu ji matka se slzami na tváři a se slovy :" Buď statečný, jako táta. Nos ji s hrdostí." na jazyku, předala. Chlapcovi byla bunda velká a rukávy měl dvakrát delší než ruce, ale přesto ji nosil. Hodně pro něj znamenala.

Hoch uškubl poslední útržek listu a nechal ho pozvolně padnout na hladinu říčky. Postavil se, s úmyslem, že se vrátí domů, avšak když se otočil, udiveně se zarazil. Před ním seděl na zemi chlapec o pár let starší, mohlo mu být tak jedenáct, s hnědými vlasy a jiskřičkami v očích, a se zájmem si ho prohlížel.

"Ahoj." pozdravil ten neznámý chlapec a nepřestávajíc hledět na toho druhého naklonil hlavu na stranu.

"A-Ahoj." odpověděl černovlasý kluk a mačkal si nervózně dlaně. Neznámých lidí se bál, i když byli třeba podobně staří jako on, v případě tohoto chlapce.

"Jak se jmenuješ?" otázal se zvědavě hnědovlasý a prudce se postavil, načež druhý chlapec o krok ustoupil.

"Jungkook. Jeon Jungkook." vykoktal nakonec po dlouhé odmlce černovlásek.

"Já jsem Kim Taehyung." přátelsky se usmál ten druhý a s výrazem dospělých podával Jungkookovi pravici. Jungkook ji opatrně stiskl a nepřestával si Taehyunga měřit nedůvěřivým pohledem.

Taehyung se rozhlédl okolo, hledajíc snad nějaký Jungkookův doprovod, ale nikoho nezpatřil, tak se zeptal:
"Proč jsi tu sám?"

"Chtěl jsem přemýšlet." řekl prostě Jungkook a pokrčil rameny.

"Přemýšlení je nuda. Pojď si radši hrát!" ukázal druhý chlapec v úsměvu bílé zoubky.
Jungkook souhlasně přikývl a Taehyung se vítězně zašklebil. Uchopil zaraženého Jungkooka za ruku a kamsi ho vedl.
Chlapci došli o kus dál proti proudu řeky a zastavili se u spadlého stromu, propojujícího oba břehy.

"Pokud dokážeš přejít na druhou stranu, ukážu ti překvapení!" ukázal Taehyung vzrušeně na kládu a spikleneckny mrkl na Jungkooka.
Ten jen ustrašeně polkl. Kláda vypadala kluzce a pád do řeky by nejspíš nebyl vůbec příjemný. Ale přesto se rozhodl uspokojit svou zvědavost, která díky Taehyungova výrazu každou chvíli rostla, a odhodlal se. Zhluboka se nadechl a nejdříve na kládu opatrně položil jednu nohu. Když se ujistil, že se pod ním nepropadne, postavil se na ni celou vahou. Odvážně postupoval krůček po krůčku, centimetr po centimetru kupředu a snažil se nehledět do zlověstně vyhlížející hlubiny pod ním. Po očku se podíval na Taehyunga, který na něj povzbudivě ukazoval zvednutý palec. Jungkooka znovu upřel zrak před sebe a vykročil dál.

V tu ránu mu však noha na kluzkém povrchu sjela a chlapec se řítil do vody. Najednou nevěděl, kde je dole a kde nahoře. Snažil se rukama i nohama zachytit čehokoliv, co by ho zachránilo před pádem do nepříjemně studené vody. Štěstí se na něj usmálo a jemu se těsně před tím, než dopadl na hladinu, podařilo zaháknout nohu za jednu z větví. Pád se zarazil a chlapec se bezmocně kýval vzhůru nohama nad říčkou a máchal si v ní vlasy. Snažil se vyškrábat zpět nahoru, avšak kdykoliv se už prsty zachytil za nějaký suk či větývku, ruka mu na kluzké kládě opět sjela a on se znovu bezmocně houpal ve vzduchu. Natáhl ruku a zkusil to ještě jednou. Tentokrát se mu povedlo čehosi se chytit. Byla to něčí ruka, která ho ihned začala tahat nahoru.

Když se to dotyčnému povedlo, postrčil Jungkooka do bezpečí na břeh. Jakmile byl chlapec znovu na pevné zemi, otočil se na svého zachránce s poděkováním, v domnění, že je to Taehyung. To se ovšem spletl. Před ním stál cizí kluk s blonďatými vlasy a ošuntělým oblečením. Zvědavě si ho měřil přátelskýma, ale chladnýma očima.

"Yoongi! Všechno jsi zkazil! Mělo to být překvapení." křičel zklamaně Taehyung, který k oboum chlapcům udýchaně doběhl. Oslovený hoch se na něj otočil a se zájmem se otázal :
"Co mělo být překvapení?"

"Ty jsi měl být překvapení!" vyplázl na něj uraženě jazyk Taehyung.

"Proč by měl být.. Ehm.. Yoongi?.. Překvapením?" zeptal se zvědavý Jungkook, zatímco si ždímal vlasy.

"Protože.. " ztišil hlas Taehyung "...protože je to rebel a chce utéct z domu. Že jo Yoongi?" rozzářily se mu oči vzrušením. Nějakou chvíli bylo naprosté ticho, při kterém si Jungkook Yoongiho prohlížel. Pak Yoongi konečně promluvil.

"Je to tam strašný. Nechci... Nemůžu tam zůstat." odpověděl krátce a zase se odmlčel. Nepřítomně si přitom pohrával se stéblem trávy v prstech.

"A kam půjdeš?" zeptal se se zájmem Jungkook a zvědavě pohlédl na Yoongiho.

"Nevím. Nikam nebo kamkoliv." řekl prostě a roztrhl stéblo na dva kusy.
Jungkook si ho soucitně prohlížel. Sám nikdy o útěku z domu nesmýšlel, jelikož neměl důvod od matky odejít, ale chápal, jak se asi Yoongi cítí. Narozdíl od Jungkooka, Taehyung to bral jako dobrodružství. Jako nějakou hru.
"Už budu muset jít." řekl nevýrazně Yoongi "Ahoj kluci." rozloučil se a vyrazil pryč.

"Víš, on to má doma těžký, tak je takový chladný a nemluvný." sklopil na moment oči Taehyung, když Yoongi odešel. Pak se ale opět rozzářil.
"Umíš hrát fotbal? Půjdeme si zakopat, ano?" vyhrkl a už táhnul Jungkooka, kterého jeho změna chování zarazila, zase někam pryč.