Guardian of elements

)Den příběhů(

// předem se omlouvám za chyby, doufám že to po tak dlouhé době ještě někdo čte :) Jednotlivé kapitoly si přepisuji do wordu a mám teď trochu nepořádek v adresáři takže kapitoly budu vydávat opožděně (ostatně tak jako obvykle -_-) užijte si část :)

Kate

--------------------------------------------------------

Říká se, že hudba uklidní i to nejdivočejší zvíře. Něco pravdy na tom nejspíš bylo, Spirit se zdál už více klidný a nevypadal už ani tak rozhozeně a naštvaně, jako když jsem na něj vyjela v lese. Bylo mi to líto, nic z toho jsem udělat nechtěla, ale bylo toho už moc. Spirit mi říkal, že z mojí rodiny zbyl už jen on, ale já vypadám jinak než Spirit nejsem mu ničím podobná a to mi v hlavě dělalo zmatek. Proto jsem hrála na flétnu a nechala se unášet tím krásným zvukem. Uklidňovalo mě to jako pohlazení a navíc tohle jediné jsem se učila sama, když to Spirit zjistil, byl na mě hrdý a chtěl, abych mu hrála každý večer.

Na to že se Spirit někdy choval jako nezkrotné zvíře, byl teď krotký jako beránek. Přesto se však choval podivně, nestál na místě, nelehl si ani na svůj pelech, místo toho šel ke mně a odkašlal si. "Ehmm.. Arn?" ozval se tiše a díval se na mě. Ještě chvíli jsem hrála, pak přestala a podívala se mu do očí "co?" zeptala jsem se překvapeně a svým způsobem i provinile. Čekala jsem, že na mě začne křičet, ale to se nestalo. Naopak se zdálo, že se přemáhá, nakonec se posadil a povzdechl si "řeknu ti jeden příběh.." začal a já okamžitě zpozornila. Milovala jsem jeho příběhy, byl tu už dlouhou dobu a hodně toho zažil, jenom mě zarážela jedna věc, proč žije sám? Abyste mi rozuměli, v celém lese kromě lesních zvířat nebyl nikdo. Upřímně za tu dobu co tu žije, bych čekala, že si najde nějakou družku, ale ne žil sám a mě vrtalo hlavou proč.

Nejspíš si všiml mého zkoumavého pohledu, jelikož začal pozorovat podlahu, až po nějaké době se mi odhodlal podívat zase do očí. Bylo v nich něco, co bych popsala jako zármutek, vztek a zklamání dohromady. Pak to zmizelo, avšak ne úplně všechno, Spirit se nadechl a začal vyprávět "začalo to před dávnými časy" řekl a posadil se, z toho jsem usoudila, že to bude ještě dlouhé vyprávění, pak pokračoval „město Siccote neexistovalo, ale bylo tu jiné a bylo daleko od tohohle lesa. Luwender město, ve kterém žili hodní lidé spolu s pár čaroději, to město pojmenovali po jedné bílé čarodějce, která byla patronkou všech, v čem viděla dobro. Luwender je ze starodávného jazyka Gäre a znamená jiskra, ta byla ve všem dobrém. Jiskry života si tenkrát cenil každý, protože život je něco co každý dostane pouze jednou a záleží pak na něm, jak s ním naloží. Ale ještě než vůbec vzniklo tohle město, daleko od lesa na odlehlém jihu údolí, nesl tenhle les jméno Ssewa, které mu dali už druidi, a neslo se dál po celé věky.

 Tenhle les byl vždy útočištěm pro pocestné a ti přicházeli nejen z Luwenderu, ale i vzdálenějších vesnic a měst. Tenkrát tu dobrem byl nasycen každičký kout, pytláci neexistovali. Neměli, proč lesní zvěři ubližovat, kožešinu nepotřebovali, měli len, ze kterého si vyrobili oblečení. A když nebyl len, pomáhala lesní zvěř spolu s druidy a Liagany." zasnil se a pak pokračoval dál. "Liagan.. tak se jmenovala jedna zvláštní rasa, která vládla nad tímhle lesem, chránila ho a starala se o něj. S lidmi nikdy nebyli nepřátelé, protože jim pomáhali chránit les. Tihle Liagani, byli zvláštní už jen svým vzhledem, ale i znalostmi. Rozuměli si se všemi a každému dokázali pomoci. Lidé přicházeli z daleka, ale nikdy je nenapadlo se tu zabydlet, měli za to, že by tu krásnou krajinu zničili, kdyby tu něco vystavěli" řekl, ale pak se zase odmlčel a nakreslil něco do země.

Když jsem se podívala co to tam čmáře, uviděla jsem podivnou runu, alespoň myslím, že to byla runa, někde jsem ji, ale už viděla, bohužel, nedokázala si vzpomenout kde. Vypadalo to jako symetrická vlnovka, začínala a končila stejně, stočila tak jeden oblouček uprostřed, přes vlnku byla podkova a uprostřed té podkovy tečka. "Co to je?" zeptala jsem se se zájmem a prohlížela si mně povědomou čmáranici.