Guardian of elements

)Duch lesa(

Za tu dobu se vrátilo vše do starých kolejí. Pytláci se tu toulali jako obvykle a nedbali na strašnou pověst Ssicotu, nevěřili v magii. To se jim však vymstilo, jelikož někteří se z toho místa nikdy nevrátili. Jen před vchodem do lesa, byl vždy kolem stromu ovázán zbytek roztrhaného šactva a zničená puška. Avšak i přes tento fakt, tu byli pasti skoro všude. Ale teď se vraťme zpět do lesa. Od té doby co strážce lesa našel košík s tím bezmocným tvorečkem, uteklo bezmála 8 let. Les jakoby doslova zamrzl v čase, nic se nezměnilo, až na pár vyjímek. A to že u lesa byl strom doslova obalený hadry od pytláků. A taky ta že...

"Spiriteee!" lesem se prořízl dívčí hlásek, docela zvláštní.. na to, že tento les je pro většinu lidí noční můrou. Pojďme se podívat po původci toho zvuku.

"Spirite.. no tak kde jsi? Pytláci se tu zase producírují!" Té dívčině nemohlo být více než 8 let, Byla drobné postavy. S oříškově hnědýma očima se rozhlížela po okolí a někoho hledala, tmavě hnědé vlasy se jí rozevlály v chladném vánku. Její oblečení bylo uděláno převážně z oděvů pytláků, bylo svázané do takových primitivních šatů s jedním ramínkem. Založila si ruce na prsou a přešlápla bosýma nohama.

Najednou však vyskočila a spadla na zadek, jak se lekla. Před ní vyskočil tvor podobný vlkovi, ale není to ten jaký myslíte vy, milý čtenáři. Tenhle byl velký, majestátní a utvořený převážně z modré záře, částmi byl průhledný, přesto však hmotný. Dívka naštvaně vstala a rukou si začala oklepávat oděv od prachu a nečistot ze země. Přitom vrhla naštvaný pohled na stvoření před ní.

Ironií bylo to, že právě tohohle stvoření se bál každý. Každý kdo přišel do tohohle lesa a měl nekalé úmysly i ti co byli bez poskrvnky měli nahnáno. I přesto kolika lidem tohle stvoření už spečetilo osud nebo je při nejlepším nechalo utéci, to s dívkou ani nehnulo. Jenom se zamračila se nevykazovala žádné známky strachu "tak tohle už mi nedělej.. říkala jsem ti to několikrát." Zavrčela na něj. On se však ušklíbl "Ono je docela sranda, koukat se jak pokaždé spadneš na zadek. Měla by jsi být už dávno vylekaná.. vždyť tohle dělám už dlouho Arneo" jeho hlas zněl, jako velmi blízká ozvěna, s tichým šuměním lesa a přitom podtrhnut autoritou. Nasadil nechápavý výraz a pozoroval již jmenovanou Arneu.

"Je hezké že se staráš.." řekla naoko naštvaně, ale pak se usmála a dala si jednu ruku do boku "zvykla jsem si maximálně na tvůj zvláštní způsob vyjadřování." dodala a pokrčila odevzdaně rameny. Pak si na něco vzpomněla, jelikož se brzy přestala usmívat. "Ale teď tu jsou jiné starosti.. jsou tu pytláci.. už zase, copak nám nikdy nedají pokoj?" začala poplašeně máchat rukama, jak se snažila zdůraznit důležitost svých slov.  "Ta lidská blbost je snad nekonečná..." přestala máchat rukama a zoufale se dívala na Spirita. Ten si jen povzdechl "lidé jsou nenapravitelní Arneo... mimochodem ty jsi přeci taky člověk." podíval se na ní zářivě modrýma očima. "Spiritee! Vážně chceš tohle řešit TEĎ?!" vykřikla nevěřícně. Chtěl něco k tomu dodat, ale když viděl její zoufalost a taky vztek, jen zavrtěl hlavou a dal se do chůze "No nic.. pojď musíme je tu pořádně uvítat.." v očích mu zablesklo.

------------------------------------------------

ARNEA

Moc se mi nelíbil jeho přístup, ale nebylo se čemu divit. Spirit už to bral jako denní rutinu, dělal to celou dobu co byl tady a to bylo vlastně...no... prostě dlouho. Šla jsem za ním, jelikož se mi ho nechtělo znovu hledat. A navíc, chci se podívat, jak zamete s těmi výtečníky.

Přišli jsem na místo kde se ti dva bavili, šlo o muže. A že to nebyla žádná párátka, byli to statní chlapy. Dost silní, aby unesli několik pastí, které vážili odhadem tak 5 kilo. Právě pokládali pasti a zajišťovali je. Čekali jsme schovaní v keři a pozorovali je přes mezery mezi lístky, taky jsem chtěla něco dělat. Nebavilo mě jen tak sedět na zadku a pozorovat je, potřebovala jsem nějakou akci. "Spirite.. můžu jít s tebou?" udělala jsem na něj smutná očka. Chvíli mě pozoroval a já sledovala jak jeho tvář měkne. "No dobře.. alespoň bude nějaká změna, ale.. buď opatrná" napomenul mě. Přikývla jsem a vyšla z keře, ti chlapy se na mě dívali jako na zjevení.