Já Psychopath

2.

Pohled ON:

Je prima konečně hýbat částmi těla sám od sebe, ale zase je od Dominika sobecký mě tu s ní nechat. V podstatě se ještě neznáme, tedy ona nezná mě. Ale o tom incidentu na chodbě samozřejmě vím, možná byl totiž omylem a možná ne. Božínku, tohle nedám, oba se snažíme lidem vyhýbat a místo toho mi tu Dominik udělá takovýhle problém a sedne si k prázdnému stolu. Budu si s nim muset vážně promluvit.
"Taky mi to není příjemný, ale jeden oběd snad přetrpíš, " vybafl na mě ten prcek, se kterým se Dominik pohádal... Ano ona.
"Však já tě ani neznám, " prohodil se s pobaveným výrazem ve tváři, v pokusu ji zastrašit. Bohužel se ale nepovedlo, koukala na mě tak, jako bych byl úplně normální. Má pravdu. Vždyť jsem jen vrah a všichni to o mně vědí, jsem pro ně zavrženec a maniak, ale přitom neprávem. Denně zemře miliony zvířat a lidí rukou nějakého jiného člověka. Je to běžná rutina. Nikdo na některé jedince kolikrát do konce života nepřijde. A na mě si museli došlápnout.
"Hm... Ty seš trochu divnej viď?" Tak tohle mě od ní dost pobavilo, divím se, že se se mnou vůbec baví.
"Sis všimla brzy. Tady jsou všichni divný, jsme v psychárně, pokud to nevíš, " odpověděl jsem ji s ironickým úsměvem na obličeji.
"Asi máš pravdu... " odbyla mně a hned odešla. No asi je někdy lepší být sám. Ale já už vlastně dojedl, to abych už šel asi taky. Mám sem pustit Dominika? Ale co kašlu na to.

Pohled Eleanor:
Už zase on! A jediný volný místo vedle něj! Raději bych byla hezky doma a v klidu se připravovala do školy. Ale ne, to by nešlo. Musím přeci trčet tady v tomhle blázinci, do konce svýho podělanýho života. Nejsem blázen ne a ne! Opravdu ne! Nevím, co tu mám celý dny dělat a navíc cítím z toho kluka hrozbu, bojím se ho. Vypadá, že mě nechce ani vidět. Tak se mu jednoduše budu stranit. 
Dorazila jsem do mého pokoje. Nestihla jsem ani zavřít dveře a už jsem v místnosti měla zdravotní sestru.
Kdysi dávno jsem si na ošetřovatelku hrála. Bývala jsem ta nejlepší v okolí. Léčila jsem plyšová zvířátka, panenky, maminku, bratra... Toho jsem možná svým posledním výstupem až přeléčila. Kdo by to byl řekl, že se z jeho malé sestry vyklube smrt. Konkrétně ta jeho.
Nepochybně jsem byla na titulních stránkách všech možných novin. Možná i v zahraničí, tohle se nedá jen tak přehlédnout. Chtěla jsem se nějak zapsat do historie. Tady to mám.  Mohu být na sebe pyšná. Eleanor, dotáhla jsi to opravdu daleko. Gratuluji ti.