VLKODLACI (Ross Lynch FF)

Konečná bitva

Právě se nacházím v T.P.C.-Tajné Podzemní Cvičírně,kde máme poslední nácvik na finálovou bitvu.Myslím,že Jeff asi nebude mít dost bojovníků,takže je možná zbytečné takhle trénovat,ale dobře.Laura začala taky cvičit a musím uznat,že jí to vážně jde.

Po 3 hodinách jsem všechny vlkodlaky svolal do podzemní vstupní haly.Také jsem se proměnil ve vlkodlaka s fialovými křídly a melírem.Začal jsem přecházet sem a tam.
,,Tak,nejprve chci poděkovat všem co jsou zde.Jako další chci říct,že jak jistě víte,toto byla poslední zkouška.Chystáme se na bitvu.Zítra chci všechny vidět ve tři odpoledne venku.Tam se bitva spustí.Přeji všem hodně zdaru a ať vás vždy provází štěstěna (I know :D).Dořekl jsem svojí řeč a pak se všichni začali proměňovat zpět do svých lidských podob.

Když pak všichni odešli z cvičírny pryč až na naší partu,popřál jsem svým přátelům ať se zítra zase v pořádku sejdeme.Potom jsem s Laurou šel do pokoje.Na večeři jsme se vybodli a šli jsme se projít.S Laurou jsme se rozhodli projít se okolo lesa.Už byl docela večer.Vše už ztichlo a my jsme tak měli konečně klid.Přemítal jsem o zítřejší bitvě.,,Co si myslíš o té bitvě ty ?".Řekl jsem.,,Já nevím.Jsem tu teprv chvíli tak nevím.Ale myslím si,že Jeff si zaslouží trest.",,To je dobře ,že si to myslíš. "Řekl jsem a usmál se na ní.,,Co říkáš na to,že by jsme se proběhli?"Řekl jsem šibalsky.,,No jasně!Dáme závod?"Řekla a taky se šibalsky usmála.Rozběhli jsme se a v běhu se proměnily.Laura už udělala pokrok.
Obrovskou vlkodlačí rychlostí se rozbíháme kolem lesa.Uděláme oblouk a běžíme zpět k jeskyňi.Laura vyhrála.Jen jsme se na sebe zazubily a dovnitř jsme pokračovali v lidských podobách.Do postelí jsme zalehli v půl 10.Nesmíme si dovolit být ospalí.

*Ráno*
Vstávám s myšlenkou na domov a na bitvu.Už jim tam určitě chybím.Dneska konečně propukne bitva.Musíme skončit s vězněním a nastolit volnost,mír a pořádek.A taky odstranit jednoho tyrana.

S Laurou jdeme na snídani,kde si přisedneme k našim přátelům a mlčky jíme snídani.Den neprobíhá nijak zvlášť neobvykle.Vše je v klidu.Což je dobře.Přes den si jen povídáme a lenošíme.Potom jsem jen na oběd a pak uz jen poslední přípravy věcí a všeho na bitvu.
.
.

Jsou 3 odpoledne.
Nastává soudný okamžik.S Laurou i se zbytkem našeho "týmu" jdeme za zbytkem ven.Na bitevní pole.To je velká zelená louka před jeskyňí.

Všichni zaujmeme bojové pozice.Teď jdeme vyzvat Jeffa.Skupinka určených hází kamínky do okna Jeffovo pracovny.Za chvíli se Jeffova mladá hlava objeví v okně.Jeden dobře mířený kámen rozbije okenní tabuli.Jeffův výraz se stane naštvaným.Začneme na něj hulákat.,,Vyhlašujeme ti válku Jeffe!"Křičíme.Jeff se začne šíleně smát.Vzápětí vyskočí z okna.Ve skoku se promění a na zem dopadne jako černý vlkodlak s červenýma očima.Zlostně zavrčel a pak s čelistmni zvednutými k nebi zavyje tak silně,že by to slyšeli až stovky kilometrů daleko.Netrvalo dlouho a uslyšeli jsme nějaký řev.Šlo to z nebe.Vzhlédli jsme a uviděli draky.Jak jsme později zjistili,nebyli to draci,ale drakodlaci,nový druh.Jako jsme vlkodlaci nebo kočkodlaci,takže jsme byli seznámeni s novým druhem.Byla to nejspíš Jeffova tajná armáda a teď stojí proti nám.Je jich stejně jako nás.To není dobré.Určitě,taky chrlí oheň.No,teď nám už nezbývá nic jiného než doufat,že vše dobře skončí.Chvíli váhám,ale potom zvednu ruku do vzduchu a vzkřiknu.,,Do boje!! ,Ta osudná slova.Obě strany se proti sobě rozběhneme a začíná konečný boj.Jelikož je Jeff až úplně vzadu,musím se k němu nejdřív probojovat.Do cesty se mi postaví nějaký drak.V ruce,tedy tlapě....O ano,jsou z nás vlkodlaci na zadních.Ožene se po mně naostřenou sekerou,kterou třímá zářivě žlutá,zubatá potvora (ano drakodlaci mají nejrůznější barvy).No svým mečem jsem mu odrazil jeho útok.Neminul jsem a zasáhl drakovo rameno. (Pozn.Draci (drakodlaci jsou taky na zadních)Drak se sesul k zemi a chytl si rameno.Skučel jak malé dítě.Postoupil jsem tedy dál.Rozběhl jsem se a kde jsem uviděl draka,ohnal jsem se po něm mečem všude byla modrá i červená krev.Byl jsem těsně před Jeffem,který vše sledoval,ale do cesty se mi postavil obzvlášť velký modrý,svalnatý drak.Rozběhl se proti mě s mečem.Lehce jsem jeho útok odrazil,ohnal se ještě párkrát,než jsem ho bodl do břicha.Skácel se k zemi.Už,už jsem chtěl běžet za Jeffem,ale najednou se tomu umírajícímu drakovi,kterého jsem bodl,přiběhl s brekem o dost menší drak,skoro bych řekl dráče.Velký drak se oslaben změnil zpět v člověka.A teprve jsem poznal,co to vlastně děláme za hrůzu.Najednou jakoby jsme byli na bitevnim poli jen my 3.Ten drakodlak byl prodavač z jedné kavárny v centru L.A.V tuto chvíli mi došlo,že jsou to také jen nevinní lidé,kteří musí Jeffovi pomáhat.,,Tati,tati?!Co ti je??"Vyvádělo dráče,které se později také proměnilo v tak 8-mi letou holčičku,která začala vzlykat.Opatrně jsem k nim přistoupil.Začala se ve mě probouzet jaká-si neznámá síla.Klekl jsem si vedle toho pána.Položil jsem mu tlapu na rameno a chtěl jsem něco říct,ale najednou mi začaly zářit fialové pruhy v srsti a z tlapky začaly vycházet něco jako fialové ohínky,nebo potůčky.Hledali cestu.Až jeden našel pánovi ránu.Ta začala zářit a rychlostí blesku se rána začala hojit.Za chvíli už po meči ani krvi nebylo ani stopy.Udiveně jsem s rukou ucukl.Ten pán objal tu malou holčičku.,,Jsem v pořádku zlato."Řekl(,nejspíš jeho dcera).Potom vstal.,,Děkuji ťi mladenče."Řekl.,,Nevěděl jsem co dělám."Tato jeho slova mě nakopla ještě víc.Ve vteřině jsem byl u Jeffa a držel ho pod krkem a zařval jsem tak silně,jako snad nikdy nikdo.,,STOP!!!"Všichni přestali.Potom jsem ještě hodně a to fakt hodně silně zavyl.Všichni na bitevním poli se začali svíjet v bolestech a za chvíli,jeden po druhém.Drakodlaci i vlkodlaci se začali měnit zpět v lidi.Když už všichni měli lidskou podobu,vyjeveňě se na mě zahleděli.,,Zamyslete se lidi.Proč tohle děláme!?Kvůli noci?Kvůli svobodě?Když se spojíme můžeme být na svobodě za chvíli.Tak kdo jde se mnou?!"Dav začal skandovat a začali zvedat ruce do vzduchu.Čas od času někdo vykřikl i "jo" nebo "já".Přiběhli na můj pokyn ke mě.Pustil jsem Jeffa a odstoupil k ostatním lidem.Jeff se rozzuřil a něco se s ním začalo dít.Byl ve vlčí podobě.Postavil se na zadní a jakoby se začal zvětšovat.Začaly se mu zmenšovat chlupy a později i mizet.Nahradila je hrubá šupinatá křídla.Na zádech se mu objevili nejprve malé hrbolky,potom zakrnělá křidýlka a nakonec obrovská blanitá,dračí křídla.Čelisti se mu také zvětšily a objevili se ostré zuby.Za chvíli před námi stál nejmíň 5-ti metrový,černý drak.Jen jsem ukázal a celá armáda se na Jeffa vrhla.Zatvářil se trochu ustrašeně,ale potom naštvaně.Nejdřív se jen tak oháněl ocasem a pařáty,ale pak přišel i oheň.Začal ho po nich chrlit.Všichni se proměnili.Draci měli ohnivzdornou kůži,ale vlci ne.Začal jim pálit kožichy.Vlkodlaci se začali stahovat.Přiběhly ke mě a vzali na sebe lidské podoby.Draci se snažili dál Jeffovi něco udělat.,,Z Jeffovo zubaté tlamy se ozvalo.,,Vy nevděčníci."A dál už nic.Řekl jsem vlkodlakům (včetně mých přátel),ať nikam nechodí a sám jsem se rozběhl k Jeffovi.Cestou jsem cítil opět nějakou zvláštní sílu.Jakobych se zvětšoval.Přiběhl jsem k Jeffovi a silně ho kousl do zadní nohy.Kupodivu zaskučel.Zamával jsem vůbec poprvé křídly a vznesl se.Doletěl jsem k Jeffovo tlamě.Udiveně se na mě podíval.Zajímalo by mě čemu se tak diví.Otevřel jsem tlamu a najednou z ní vyšel plamen rovnou na Jeffovo pravé oko.Zařval a neobratně si ho přikril tlapou.Všichni drakodlaci mu začali chrlit oheň na nohy.Obletěl jsem Jeffa kolem dokola,od shora dolů a celou tu dobu chrlil fialový,opravdu fialový plamen.Jeff padl na kolena (ano,stál na zadních).Po chvíli se proměnil ve vlka.Drakodlaci se na něj vrhli.Přitáhli ho ke mě,ale v lidské podobě.Všude měl popáleniny i roztrhané oblečení nechybělo.Vysílený ke mě zvedl hlavu.,,Jeff Clarks."Řekl.Poté zavřel oči a opustili ho síly.Zemřel.Drakodlaci,dle mého rozkazu položili Jeffa k jeskyňi.Šel jsem k mé partě.Ta na mě udiveně koukala.,,Jakto,že je z tebe drak Rossi?"Zeptala se Luna.Vykulil jsem oči.,,Cože?!?"Začal jsem se prohlížet a zjistil jsem,že je ze mě fialový drak.Najednou jsem ucítil další zvláštní sílu.Začal jsem se zmenšovat do podoby vlka s křídly a zmenšil jsem se až na vlkodlaka,jakým jsem byl i po 1.proměně,jen mi zůstal fialový melír.Najednou ze mě něco vyšlo.Nejdřív to bylo průhledné,ale pak to dostalo tvar.Najednou přede mnou stála Kira.,,Kiro."Zavolal jsem a rozběhl se k ní.Objal jsem jí (vlčí obětí-dal ji packu za krk :D).,,Co tu děláš?"Zeptal jsem se.,,Já jsem nikdy neodešla,vždy jsem byla s tebou.Při bitvě jsem ti dala zvláštní síly.Gratuluju.Zvládl jsi to výborně.A pamatuj.Vždy tu budu s tebou."Jen jsem se usmál.Nestihl jsem nic říct a Kira se zase vypařila a já cítil,že je zase se mnou.Otočil jsem se zas k mým přátelům a něčeho jsem si všiml.Laura tam nebyla.Spadl mi úsměv z tváře.,,Kde je Laura?!"Křikl jsem.Dva vlkodlaci mi řekli ať jdu k nim.Tak jsem šel.Uviděl jsem Lauru.Nehybně ležela na zemi.Přiběhl jsem k ní.Nejdřív jsem myslel,že nedýchá,ale nahmatal jsem slabý tep i dech.Zatřásl jsem a ní a stále dokola opakoval.,,Lauro.Lauro vzbuď se prosím."Stále se nic nedělo a já pomalu začínal panikařit.Laura začala pomalu odcházet pryč.Tep se jí zmenšoval.,,Neodcházej mi prosím."Řekl jsem.Sklonil jsem se k ní a hluboce jí políbil.Zvedl jsem se,že už půjdu,ale najednou jsem uslyšel hlas.Hlas Laury.,,Rossi?Co se stalo?"Byla to Laura.Klekl jsem si zpět k ní.Koukala na mě s lehkým strachem v očích.,,Ale nic,už je vše v pořádku."Usmál jsem se a objal jsem jí.Nikdy jí nechci ztratit.Doufám,že už vše bude vždy v pořádku,když jsme porazili Jeffa.Tak užívejte života a nikde se neschovávejte!

Tak to je konec.Bude ještě jedna kapitolka.Doufám,že jsem vás nezklamala.:)A doufám,že se líbí.Tešte se na epilog.
-Katka.G.❤