VLKODLACI (Ross Lynch FF)

Zkouška vody

Po strašně dlouhé době kapitolka.Byla jsem na táboře a ve čtvrtek jedu na Otavu.Na táboře byli zásuvky jen v umyvarnách a nebyl čas.Samý zpívání a k tomu jsem si zvrtla kotník.No nic prostě se omlouvám,ale jak bude čas a nápady pokusím se přidávat.A kdo by chtěl,tak si mě může přidat do přátel na fb.Stačí říct.
Ross a Kira šli tedy k úseku údolí,kde byla řeka a kamenitá cesta.Když vkročili na tento úsek,tak se Kira někam vypařila a Ross se po ní zmateně rozhlížel.Mezitím se vše změnilo na rybník a Ross stál na jeho břehu,ale Kiru neviděl.
Najednou se nad vodou objevila klec a v té kleci byla zmatená Kira.To víte,je pro vlka těžké udržet se v kleci na všech čtyřech.Klec se volně vznášela nad hladinou bez jakékoli opory jako třeba provazu,prostě létala Málem jsem omdlel,když jsem si všiml,že se klec nepatrně pohybuje směrem k vodní hladině.Začal jsem panikařit a zmateně jsem chodil sem a tam a střídavě mluvil na Kiru,která se mě snažila uklidnit.Najednou se vedle mě objevil chlapík s kapucí a nebylo mu vidět do obličeje.Pak promluvil prapodivným hlasem.,,Tvoje vlčí kámoška se postupně bude potápět až se potopí úplně."Ne!"Křikl jsem.,,Jedinej způsob,jak jí zachránit."Upřel jsem do jeho kapuce svůj zrak.,,Že si s tvou kamarádkou vyměníš místo."Zděsil jsem se a kouknul na Kiru.Byla do půli těla ve vodě.,,Nedělej to Rossi.Tohle ti nedovolím!"Řekla Kira.Smutně jsem se na Kiru kouknul a rychle jsem se koukl na chlápka a řekl.,,Vyměním si s ní místo."V tu ránu chlápek lusknul a já jsem se ocitl na místě Kiry.Koukl jsem na břeh a tam Kira zmateně chodila a řvala,co mě to napadlo.S pocitem,že jsem jí zachránil jsem se smutně usmál a naposledy se nadechl,když mi voda namočila i nos a zavřel jsem oči a čekal až mi dojde kyslík.Ovšem najednou jsem měl nohy na pevné zemi a vodu jsem nikde necítil.Pomalu jsem otevřel oči a zjistil jsem,že stojím opět na vrcholku u šamana.Kira stála vedle něj a zděšeně se na mě koukala.Já jsem měl vytištěné oči a zhluboka,zrychleně jsem oddechoval.,,Promiňte,ale tohle je na mě dost.Potřebuju pauzu."Řekl jsem a hned poté jsem se změnil ve vlkodlaka a pádil přes mnohá údolí sem a tam,abych se uklidnil.Připadalo mi,že tyto blbé živelné psycho zkoušky mě připravují o kus sama sebe.Snažil jsem se přemýšlet o lepších věcech.Rodině,přátelích,ale jak když ani jeden není u mě.Byl jsem na dně.Naštěstí,když jsem byl ve vlčí podobě mi bylo o něco lépe než v lidské podobě.Běhal jsem tak dost dlouho.Potom jsem se vrátil k oboum vlkům a řekl.,,Jsem připraven na další zkoušku",hlasitě,ale odvážně jsem polknul.