Jarní dítě

Kapitola 6.

V noci nemohla dívka zamhouřit oka. Stále jí hlavou kolovaly různé plány a msty, jak pro Rinjiho, tak pro Reinu. Tu Haruka nepustila do svého pokoje, proto byla nucena spát spolu s Rinjim.

Byla na lasičku řádně nazlobená. Cítila se zrazená. Reina byla vždy na její straně. Byla jediná, které stoprocentně věřila. A teď i ona se otočila proti ní, zrovna ve chvíli, kdy ji potřebovala. Proto ji chtěla také potrestat.

Budíček v podobě ledové vody? Dětinské. Schovat všechny jeho věci? Za to by si vysloužila od Yutaky přinejlepším jen vynadáno. Co by mohlo doopravdy zabrat? Co by dostalo toho nepříjemně odhodlaného škůdce nadobro pryč?

Možná v tom byl ten problém. On neodejde, tedy ne ze své vlastní vůle. Na to bylo jeho odhodlání příliš silné. Jenže pokud by mu Yutaka nařídil odchod, co by zmohl? Musel by se sbalit a jít. Jak ale přesvědčit postaršího mistra?

Vymýšlení plánů ji unavilo víc, než by čekala. Promyslela posledních pár úprav své pomsty, přetočila se na levý bok a nechala se ukolébat myšlenkou, že budou už brzy žít opět pouze ve třech.

„Neměj strach," konejšila Reina mladíka, „ona si na tebe Haruka brzo zvykne."

„Moc tomu nevěřím," přiznal Rinji smutně.

„Je to pro ni nové. Nikdy předtím se nemusela sblížit s nikým cizím. Všichni, co sem kdy přišli, zase brzy odešli a Yutaka odmítal každého zájemce o učení."

Rinji se zadíval na dřevěné parkety, osvětleny jen slabě zářící petrolejovou lampou. Haruka mu vrtala hlavou od jejich prvního střetu. A ještě víc přemýšlel nad způsobem, jak si ji spřátelit. Dívka byla na něj moc velký oříšek.

„Mistr Yutaka je Harukin otec?" zeptal se po chvíli ticha.

„Ne, není," odpověděla. „Je to jeho učednice už hodně dlouho. Vlastně ji vychoval, takže by se dal považovat za otce. Yutaka ji našel položenou před dojem, když jí bylo kolem jednoho roku."

Blonďák udiveně vykulil oči. „Cože? Někdo jen tak odložil jednoroční dítě?"

Reina přikývla. Rinji zakroutil pohoršeně hlavou. „Proč by to někdo dělal?"

„Všechno má svůj důvod," konstatovala nezvykle vážně, až to mladíka na okamžik zarazilo.

Všimla si jeho pohledu. „Myslím, že je na čase jít spát. Zítra tě bude bolet celé tělo a Yutaka nedává čas na oddych."

***

„Chceš zasáhnout protivníka, ne meč!" křikl mistr na nováčka, jenž málem nadskočil.

Haruka svírala dřevěný meč pouze v jedné ruce. Rinji pro ni nepředstavoval hrozbu a ona to moc dobře věděla. Zdálo se, že znala každý jeho pohyb dřív, než o něm věděl on sám. Lehce a bez námahy odrážela jeho údery, vyhýbala se, ale neútočila. Yutaka jí to zakázal. Tento trénink pro ni neměl žádný užitek.

Další úder, zase vedle. Haruka se mu prozíravě vyhnula, takže stála pár centimetrů vedle mladíka.

„Uznej, nemá to cenu," zašeptala, aby ji Yutaka ani Reina neslyšeli.

Rinji se po ní ohnal bokkenem, jenže opět nebyla na místě, kde rozťal vzduch.

„Měl bys to vzdát, nemáš na to," ozval se tichý dívčí hlas za jeho zády.

Prudce se otočil. Meč zasvištěl vzduchem, načež se s hlasitým třesknutím setkal s jiným. Haruka měla škodolibý výraz a hleděla učni přímo do očí.