Prolog

477 22 0
                                    

Tak fajn. Tady je první část mojí povídky, kterou jsem začala psát asi před půl rokem. Ale když jsem přišla o data, tak jsem to začala přepisovat. Jde to špatně, jelikož jsem měla několik kapitol napsáno dopředu, ale něco jsem začala pozměňovat a tahle verze se mi nakonec líbí víc než ta původní. :D V médiích máte obrázek tetování, který potom budu v průběhu příběhu popisovat, tak ať máte představu. Snad se vám bude povídka líbit a budete se k ní rádi vracet!

******************************************************************************************

Dívala se na mě.

Na tváři jí pohrával mírný úsměv a byla živá.

Tedy, vypadala živě. Vypadala přesně tak, jak jsem ji viděla naposledy.

Její hnědé oči zářily štěstím.

„Ahoj," vzlykla jsem.

Úsměv na její tváři se rozšířil ještě větší úsměv. „Ahoj, zlatíčko."

„Proč tě vidím? Nemám tě vidět. Nemáš tu být. Zbláznila jsem se? Jsem mrtvá? Pane bože! Jsem mrtvá, že ano? Ježiši, co budou kluci dělat? Jestli jsem mrtvá tak..."

Položila mi dlaň na rameno a druhou rukou mi zvedla hlavu. „Nejsi mrtvá, ale umíráš. Musíš se vrátit zpátky."

Po tváři mi stekla slza. „Ale to už tě neuvidím."

Setřela mi slzu a pohladila mě po vlasech. „Uvidíš. Jen je na to moc brzy. Teď se musíš vrátit. Čeká na tebe."

********************************************************************************************Tak co na to říkáte? :D



Jsem doma... (Pozastaveno)Where stories live. Discover now