Duch ✔

Kapitola šestá

„Jestli ti tohle připadá trapné... tak v některých situacích, v nichž jsem byl já, by ses hanbou propadl. Třeba včera v té třídě, když přišel učitel," ušklíbl se mladší.

„Jenže tys mu nedovolil ti vyhonit, i když jsi nechtěl, a on ti pak neřekl to, co ty mně," zavrčel k němu rudovlásek a obrátil k němu svůj zrak. „Vypadni konečně už."

Jeho prohlášení se mladší rozesmál. „To... Hahahaha..." Nedokázal ani říct to, co původně chtěl. Tohle prostě nešlo. Představa, že by tohle udělal ten studenej čumák...

„A taky tě neočumuje, když se sprchuješ, a neleze za tebou dovnitř," doplnil vyčítavě Kurosu. S pohledem upřeným do země se za pomoci zdi zvedl do stoje, stále bokem k němu. No, teď už spíš víc zády než bokem. „Vypadni, Shiki."

Senketsu na to nic neřekl, pouze se na něj natiskl a zezadu ho objal. Hlavu si položil na jeho rameno, kde mu předtím věnoval několik polibků. „Notak... Netvrď mi, že se ti to nelíbilo."

Kurosu se pod jeho doteky zachvěl a povzdechl si. „Právě že se mi to líbilo až moc," zahučel a trhl ramenem, aby ho od sebe dostal pryč. „Padej jsem řekl."

„Nejsi moje máti. A tu bych taky neposlouchal," ušklíbl se Shiki a přitlačil ho na stěnu tak těsně, jak jen to šlo.

Starší rudovlásek zalapal po dechu. Tohle od něj upřímně nečekal. Čekal, nebo spíše doufal v to, že opravdu odejde. Jenže k tomu se mladší evidentně nechystal. Ihned mu tedy začal vzdorovat, odtlačovat ho od sebe. To se mu však nedařilo. Shiki jednou rukou chytil jeho ruce a spoutal je přitlačením na zeď. Druhou rukou poté začal zkoumat jeho záda.

Kurosuovi přeběhl mrazík po zádech v nepříjemné předtuše. Shikiho činy mu absolutně nedávaly smysl, co mělo být zase tohle? „Dáš mi už konečně pokoj?!" okřikl ho a skoro mu dal hlavičku.

„Nedám," zavrtěl Shiki hlavou a uvědomil si, že by si měl dávat lepší pozor. „Chci si tě zkrotit..."

„S tím ani nepočítej," opáčil Kurosu ostře. Tohle se mu vůbec nezamlouvalo, ale neměl, jak se odtud dostat.

„Smůla, už se stalo," odvětil mladík. „Nebo snad pochybuješ o mé úspěšnosti?"

„Mě nikdo nezkrotí." Kurosu si stál za svým, byl zapřísáhlý seme, jako ukeho ho ještě nikdy nikdo neměl. A také nikdo mít nesměl!

„Vsadíme se?" uchechtl se znovu mladší, jenž byl přesvědčen, že svého cíle dosáhne.

„Tse, klidně," zasyčel Kurosu povýšeně. Jeho prostě nikdo jako ukeho nedostane, tím si byl jistý. Opět se začal vzpouzet, cukat a házet sebou.

„Fajn. Když prohraju, můžeš si se mnou dělat co chceš. Platí?" navrhl Shiki a v duchu se tím opravdu velice bavil.

„A když prohraju já, budu tvůj... no, uke... už napořád," doplnil ho starší. Taktéž se v duchu smál, tahle situace nikdy nemohla nastat.

„Dobře, platí," přikývl druhý, čímž byla jejich sázka stvrzena. Nic dalšího už neříkal, pouze si ho k sobě otočil čelem tak, že zdi se teď dotýkal zády. Společně s tím si uzurpil jeho rtíky pro sebe.

Toho hodlal Kurosu využít, hlavně tím, že mu zapletl prsty do vlasů, kde je sevřel v pěst. Zvrátil jeho hlavu dozadu a políbil mu bradu, od níž pokračoval až k oušku a po celou dobu si jeho hlavičku natáčel do potřebných úhlů. V tomhle boji vyhraje.

Senketsu musel uznat, že tohle je sakra příjemné, jen kvůli tomu ale prohrát nehodlal. Ještě chvíli se nechal opečovávat, načež jeho počin zopakoval a zajel mu rukou do vlasů. Své polibky však směřoval na jeho nejcitlivější místa – ouška a krk.