Bezčasí

I'll run in circles #7

Křičíme ve tmě, zatímco jen hrajeme svý role. Takže budu dál hrát, že nevím co se děje. (Icon For Hire - Make A Move)

Rhiannon.

"Nevadí ti Icon For Hire, že ne?" Spoustu lidí hlasitá hudba (a obzvlášť taková, kterou poslouchám já) prostě odradí.

"Vlastně, no, moc je neznám." Vypadal šíleně nervózní.

"Vážně? Tak to se asi musíš pohybovat okolo jiný hudby..."

Neodpověděl, mlčel. Tak jsem prostě nastartovala a pustila rádio. Kde bydlí mi vysvětlil už předtím. Lepší čtvrť, samozřejmě. Kdybych se ještě stýkala s rodinou, nejspíš bych to od něj neměla domů daleko.

"Po pravdě? V životě jsem o téhle skupině neslyšel. Ale text, ten se mi líbí. Stejně jako hlas tý zpěvačky," odhodlal se nakonec ke slovu. Znělo to jako něco, co by řekla ona. Jenomže poslední dobou jsem si čím dál častěji namlouvala, že v lidech slyším její vliv a nevěnovala jsem tomu moc pozornosti.

"No jo, Arielin hlas se mi líbí. Navíc je i hezká. Icon For Hire je jedna z mých nejoblíbenějších skupin. Nehrají žádný ukňouraný depkařinky, zároveň ale nejsou přímo punková skupina co velí 'buďme všichni sví, buďme všichni svobodní, buďme všichni stejně punkově sví!', chápeš. Líbí se mi základní myšlenka týhle skupiny. Hudební průmysl je něco děsivýho. 'Pokud budete hrát tohle a tohle, necháte si udělat plastiku a budete propagovat támhleto, uděláme z vás hvězdy! Ani nepotřebujete talent, stačí úúúsměv!' Samozřejmě, není to tak vždycky. Víš na co tím narážím, ne? Polovina dnešní populární hudby je taková. A předhánějí se, kdo ukáže víc ze svýho těla. Kdo nazpívá chytlavější a stupidnější písničku." Zhluboka jsem se nadechla a vrhla na něj rychlý pohled. Tak nějak jsem pořád měla pocit, že ho vyděsím.

"Když se mi něco nelíbí, když je se světem něco špatně, měl bych to změnit," špitl tiše. "Ne jenom sedět a koukat, jak se to hroutí. To je podle mě myšlenka punku, dost pravděpodobně i myšlenka téhle skupiny. Hudba dokáže pohnout světem, to je jediná věc, ve kterou vážně zoufale věřím." Odmlčel se. Řekl přesně to, co jsem chtěla slyšet. Mluvil o věcech, ve který se snažím věřit i já. Najednou ale trochu změnil téma, snad aby odlehčil atmosféru. "Stejně tu subkulturu nemám rád. Punkáče jako celek. Mají úplně přeházený hodnoty. A anarchie není úplně můj styl," usmál se.

"Anarchii ti v punku nikdo nevnucuje," namítla jsem. "A pokud nemáš rád punkery, nejspíš se stýkáš se špatnýma lidma. Co straigh edge punk?"

"Se špatnýma lidma se nejspíš bavíme oba, když jsme skončili mezi Krtky," ušklíbl se a já se rozesmála.

"Jo, to ses nejspíš trefil."

"Ale straigh edge... Škatulkuješ?" Povytáhl obočí a z jeho upřeného pohledu mě přeběhl mráz po zádech. "Nemá to špatnou podstatu, to vůbec ne. Jenom v dnešní době je to nedodržitelný. Slyšel jsem, že do návykových látek látek počítají i kafe. A co bych dělal bez kafe?"

"Moje řeč. Omezila jsem maso jen na rybu a občas kuřecí, ale při představě, že bych si nemohla dát ani skleničku... Navíc, jak říkáš. Co bych dělala bez kafe?" Dál jsme jen mlčeli, každý z nás se věnoval vlastním myšlenkám. Úplné ticho ale nebylo, z rádia začala právě hrát moje oblíbená.

We're not cynics, we just don't believe a word you say. We're not critics, we just hate it all anyway.

"Když jsi ten kleptoman, mám mít strach, že mi něco ukradneš?"