Stalker (1) ✔

11. Kapitola

Hru? Bála jsem se, jaká hra to může být. Nechtěla jsem s ním hrát žádnou hru, ale neměla jsem na výběr. Mohl klidně zabít moji mámu a to bych mu fakt nedovolila.

Emily: Ehm, jakou hru?

Neodpovídál a já začínala být nervózní.

Michael: Počkej ještě chvilku.

Emily: Co? Jak počkej ještě chvilku, kde jsi byl?

Vykoukla jsem ven z okna a už se zase stmívalo, ten čas, ale rychle plyne. Odepsal mi Michael, ale za tu zprávu jsem ho chtěla zabít, mučit ho, prostě cokoliv, co by mu ublížilo. Ale nemohla jsem nic udělat, nic říct, nic mu napsat, prostě nic, mohl by udělat něco mámě.

Michael: Navštívil jsem tvoji mamku a teď se vracím k tobě.

Emily: A co ta hra ?!

Michael: Hi, hi, hi vidím, že se rozčiluješ, vypadáš vtipně a roztomile :D.

Zrudla jsem v tváři a měla jsem chuť mu rozbít držku, ale snažila jsem se uklidnit, abych ještě něco neprovedla a potom toho nelitovala. Zavřela jsem oči a počítala do desti, mezitím mi napsal.

Michael: Dobře, tady jsou pravidla hry, je to velmi jednoduché a nevím jestli se to vůbec dá nazývat hra. Uděláš co ti řeknu a jestli to neuděláš tak se něco stane! Např.: Vyskočíš z okna a jestli to neuděláš, tak tvé mamce vyškubnu vlasy! Chceš hrát?

Emily: Tak jo... Začni.

Klepala jsem se, dokulhala jsem k zapínači a rozsvítila si světlo, když jsem se vrátila, tak tam byla zpráva od Michaela.

Michael: Zhasni světlo a jestli to neuděláš, tak tvojí maminku bude bolet hlavička!

Zrychlil se mi dech, o mámu jsem se strašně bála a chtěla jsem zhasnout světlo, ale ještě předtím jsem mu položila otázku.

Emily: Co máš na mysli tím, že moji mamku bude bolet hlava?

Michael: Zhasni! Jinak rozdrtím tvé mámě hlavu!

Rychle jsem vstala z postele, ale hned jak jsem vstala tak jsem spadla na zem, protože jsem se strašně třásla a nemohla jsem se udržet na nohách. Přilezla jsem k zapínači po čtyřech, pomalu jsem vstala a vypla světlo. V pokoji byla tma a já jsem nic neviděla. Vzala jsem si mobil z kapsy, abych lépe viděla na cestu, dala jsem nejvyšší jas, ale pořád to bylo málo. Seděla jsem u zapínače, který byl vedle dveří a rozplakala jsem se.

,, Spokojenej! "

Zařvala jsem s pláčem do tmy, ale on mi neodpověděl, místo toho mi napsal zprávu...

Michael: Ano, velmi.

Asi po deseti minutách jsem to už nemohla vydržet a tak jsem mu napsala.

Emily: Můžu už rozsvítit?

Michael: Ne!

,, A co mám teda podle tebe dělat !? "

Zařvala jsem co nejvíce jsem mohla a asi jsem to přehnala. Uslyšela jsem ťukání, lekla jsem se.

,, K-kdo to je? "

Michael: Otevři dvěře a jestli to neuděláš, tak tvá máma zemře!

,, Nee... "

,, Otevři, nebo ji zabiju! "

Přisunula jsem se ke dveřím, pomalu jsem vstala a otevírala dveře. Opřená o zeď jsem se dívala do prázdnoty, nikdo tam nebyl. Kde je?

,, H-halo... Je tu někdo? "

Nikdo pořád neodpovídal a tak jsem zavřela ty dveře.

Michael: Pozdě!

,, C-co, jak pozdě ?! "

Michael: Tak pozdě! Tvoje máma zemřela bolestnou smrtí. Začal jsem bít její hlavou o zeď a ona potom vykrvácela. Jo a nechal jsem si její oči!

Podlomili se mi kolena a já jsem spadla na zem, zařvala jsem na něj, co nejvíc jsem mohla.

,, Ty zmetku, já tě zabiju, slyšíš mě! Příjdu si pro tebe a zabiju tě! Budu si to náramně užívat, budu tě mučit! "

,, Drž hubu ty huso! "

Vstala jsem ze země a rozsvítila si světlo, na něho jsem se vykašlala. Dokulhala jsem do koupelny a tam jsem si sedla na studenou zem, rozplakala jsem se a nemohla jsem přestat. Vstala jsem a podívala se na sebe do zrcadla, vypadala jsem hrozně ani bych se nedivila, kdyby sem teď sestřička přišla a utekla přede mnou.

Prohrabávala jsem tam skříňku, nemohla jsem v ní nic najít a najednou... Ano, to je to co jsem hledala, byla to žiletka, chtěla jsem svůj bídný život už ukončit. Pořezala jsem se na pravé ruce a koukala se jak kapají kapky krve z mé ruky na podlahu. Začala jsem se řezat na druhé ruce, ale na té jsem to udělala pečlivěji až k ramenu. Rány mě nesnesitelně bolely, ale snažila jsem se být silná a neplakat, ale nešlo to, zemřela mi máma.

Praštila jsem pěstí vší silou do zrcadla a to se rozbilo na milion malých a velkých střepů. Vzala jsem jeden velký do ruky a chtěla si podříznout hrdlo.

Ahojte, toto je jedenáctá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)