Stalker (1) ✔

4. Kapitola

Nemůžu tomu uvěřit, ale já jsem byla tak zoufalá, že jsem si začala povídat s Billym.

,, Ehm... tak co písemka? Co myslíš, že dostaneš? "

,, Co asi ?! Věděl jsem jen jednu otázku a nejspíš bude špatně... takže... 5. "

Jako fakt? Takhle hloupý přece nikdo být nemůže, jenže Billy je vyjímka a ještě horší je, že sedíme úplně vzadu a já nic neslyším. Ale kdybych to řekla učitelce tak by to nepochopila, na mě je obzvlášť zlá. Jakoby nestačila jedna písemka z chemie, tu učitelku máme i na matematiku a ona se rozhodla z neznámého důvodu psát i z matematiky, ten neznámý důvod jsem určitě já. Jenže já se jako vždy na matematiku neučila!

,, Susan, rozdej papíry, napíšeme si opakovací test z matematiky. "

,, C-co ?! "

,, Emily, nevyrušuj při hodině, jinak dostaneš 5 rovnou! "

To jako čeká, že dostanu 5 !? Dám do toho co nejvíc můžu, abych dostala aspoň tu 3. Chci jí dokázat, že nejsem tak hloupá jak si myslí! Mohla jsem to čekat, ona mi tam dala všechno co mi nejde! Vždycky si mě zkouší a ví co mi nejde a tak to dala do testu. Nenašla jsem tam NIC, co mi jde. Snažila jsem se, ale nešlo mi to... A ještě aby toho nebylo málo ta učitelka je naše třídní! Po matematice byl český jazyk, to byla pohoda a pak dějepis, nic moc. Následoval oběd, tam jsem si sedla se Susan, Clary a Lily.

,, Nezapomeň si dnes jít pro ten mobil. "

,, Dík Susan, úplně bych na to zapomněla."

Po obědě jsme se rozešli, Susan šla s Lili a Clary domů a já jsem šla do ředitelny, velkými černými písmeny tam psalo: Mrs. Miccle. Zaťukala jsem a vešla dovnitř.

,, Dobrý den. "

,, Ano, copak chceš Emily? "

,, Ehm... já si jdu pro svůj mobil. "

,, No, tak dobře tady ho máš! "

Dala mi ten mobil, ale v jejich očích jsem viděla nenávist, tak jsem se radši rychle vypařila. Když jsem stála u skříňky a přezouvala jsem se, uvědomila jsem si, že jdu zase sama domů. Vzpomněla jsem si na dnešní ráno a měla z toho husí kůži. Nezapomenutelný zážitek a teď se bojím jít domů. Podívala jsem se z okna, jestli tam někdo nestojí, nikdo tam nebyl. Tak jsem rychle vyběhla, neohlížela jsem, asi po 5 minutách jsem přiběhla k domu a vykulila jsem oči. Dveře byli otevřené! Vešla jsem potichu do domu, byl tam nepořádek, dům byl vzhůru nohama, až tohle máma uvidí bude po mně! V tu chvíli mi přišla smska, celá nesvá jsem se na ni podívala, věděla jsem od koho je a to mě děsilo ještě víc.

Michael: Tak co na to říkaš !!? :P

Odhodlala jsem se mu všechno říct, už mi ruply nervy.

Emily: Proč to děláš !!? Co tím jako chceš dokázat, neustále mě sleduješ a teď jsi zašel až moc daleko !!!

Michael: Ne to ty! Ps: A sleduju tě i teď :)

Zabouchla jsem a zamkla dveře, měla jsem chuť ho něčím praštit a tak jsem se rozhodlala jednat, což jsem radši neměla dělat.

Emily: Zavolám na tebe policii!

Michael: Běž nahoru do koupelny, koukni se co jsem ti tam napsal!

Začali mi cvakat zuby a celá jsem se třásla, pomalu jsem šla do koupelny, byly to nejdelší 3 minuty v mém životě. Vešla jsem do koupelny a nemohla uvěřit svým očím, protřela jsem si je a znovu se podívala na zrcadlo, bylo tam napsané :

,, To neuděláš !!! "

Málem jsem se zhroutila, jak to mohl udělat, je tady vevnitř ?! Vykoukla jsem z koupelny, ale vchodní dveře byly zavřené. Zmohla jsem mu napsat jen jedno slovo.

Emily: Jak?

Michael mně dlouhou dobu neodpovídal a tak jsem začala uklízet dům. Po třičtvrtě hodině, kdy už jsem měla dům skoro celý uklizený, mi napsal.

Michael: Neptej se jak, ptej se proč!

Snažila jsem se uklidnit, ale prostě to nešlo, neustále se mi v hlavě přemítali otázky. Rozhodla jsem se mu znovu napsat.

Emily: Proč?

Dlouhou dobu psal, neustále jsem zírala na mobil, kdy odepíše. Čím déle odepisoval, tím já byla nervóznější, už jsem byla na pokraji psychyckého zhroucení, když v tom mi odepsal.

Michael: Promiň, že to tak dlouho píšu, ale jsem prostě velice pečlivý, vzkaz pro tebe: Jestli tuto celou zprávu nepřečteš do 10 sekund, tak v celém domě zhasnu světla, na tak dlouho, dokud se mi krásně neomluvíš za dnešní ráno!

Nevěděla jsem co dělat, najednou zhasla světla, pokoušela jsem se rozsvítit, ale nešlo to a já se strašně bála, začala jsem se utěšovat, že bude všechno dobré.

Emily: Prosím rozsviť! :'(

Michael: Nejprve omluva, pak světlo!

Vůbec jsem se mu nechtěla omlouvat, to on by se mně měl omluvit za to co mi udělal!

Ahojte, toto je čtvrtá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)