Sladký jako cukrkandl <3

4

(K této kapitole musím napsat varování, je extrémně šílená... (Kaktusy ovládnou svět - nu, až si to přečtete tak pochopíte) - Ale mám pro to dobrou omluvu! Když jsem tuhle kapitolu psala, bylo už skoro po třetí hodině raní a můj mozek byl dezorientován spoustou smíchu a zvrhlých myšlenek, éhm. Je to vážně strašně jetý... jen upozorňuju, že neručím za poškozenou bránici...))

Sebastian si promnul spánek a šel otevřít dveře.¨

"Tak co, přidáte se?!" vybafl na překvapeného Ciela s Maylene, kteří už nestihli utéct.

"Ehm, proč ne..." vykoktala ze sebe Maylene.

"Stejně se nudím." přidal se Ciel.

"Skvělé, takže už jsme čtyři! To už bohatě stačí. Takže, na co budeme hrát? Otázky? Úkoly? Svlíkací???"

"No, tak svlíkací se zavrhuje, takže otázky nebo úkoly..." odpověděl mu Sebastian, protože semu nechtělo jej znovu oblékat, navíc to bylo pro bezpečí všech. Maylene nevěděla o Cielově "kérce" na boku, ani o pentagramu na jeho fialovém oku, stejně tak neviděla ten Sebastianův a on jí ho rozhodně nehodlal ukazovat.

"Takže otázky a úkoly. Můžete si pokaždé vybrat. Pokud se vám nebude líbit otázka, je na řadě úkol. Snad všichni znáte pravidla této primitivní hry." rozhodl Sebastian. 

Grell vyskočil z postele, ale to neměl dělat. Trochu se to s ním zatočilo a on zavrávoral. Naštěstí ho Sebby chytil, jinak už by byl na zemi.

"Opatrně, sluníčko. Ať si neublížíš!" Grell se k němu ihned přitulil.

"Takže, kde budeme hrát?" zeptal se Ciel.

Sebastian ukázal na podlahu, kterou pokrýval tlustý naducaný koberec, takže nebyl žádný problém, doprostřed dal během vteřiny malou kulatou stoličku na třech nožkách a mohlo se začít hrát. Sebby pomohl posadit se Grellovi, opřel jej o rám postele, sám si sedl vedle něj. Maylene se ještě celá rudá, od přistižení za dveřmi, posadila naproti a Ciel se posadil vedle ní. Možná mu to přišlo ponižující, možná ne. Poprvé po dlouhé době se cítil mírně trapně kvůli tomu, jak byla jejich sledovací akce odhalena, ale nedal na sobě nic znát. Ani slovem. Všichni tam tak pár minut seděli v tichu, až se Grell zeptal mírně heliovým hlasem.

"Tak kde to váz-váz-vázne váž-váž-vážení?"

"No, nemáme to nejdůležitější." podotkla tiše Maylene.

"Dostatek prezervativů?" opáčil zamračeně Grell.

"Flašku, blbče." prohlásil Ciel svým moudrým nepřítomným hlasem.

Sebastian se praštil do čela, čímž vyvedl všechny z rovnováhy, to nebylo zrovna správné gesto od dokonalého komorníka, ale to raději nerozebírali. Chmátl na postel pro flašku od šampaňského. Byli připraveni, hra mohla začít.Sebastian popadl láhev a pořádně s ní zatočil. Asi to trochu přehnal, protože se točila skoro pět minut. Mezitím byli všichni netrpělivý, čekali, na koho to padne. No a padlo to na Ciela. Ten měl na tváři výraz, jako by právě snědl celý citron.

"Můžu mu dát otázku, Sebastiane?" zeptal se natěšený Grell.

"Samozřejmě, ty moje kiwi."Kiwi? Všichni se po sobě nechápavě podívali. Co to jako má být???

"Takže, první otázka. Co se to stalo s očíčkem?" Tímto Cielovi naprosto vyrazil dech. Čekal něco... nenáročného.

"Chci úkol, na tohle nebudu odpovídat..."

"Skvěle, takže úkol!"Jelikož Grell při takové dávce opia ztratil veškerou soudnost (a buďme k sobě upřímní - normálně ji má taky velmi nízkou) jen nadšeně začal halekat, cosi čemu nikdo nerozuměl. Všichni rozeznali jen pár slov, která beztak nedávala smysl.

"Stojka... Hymna... Kaktus... Za krkem... Sebastianuv rozkrok... kotrmelec.""Ehm, takže mám udělat stojku, při tom zazpívat hymnu, pak si dát kaktus za krk a na něj Sebastiánův rozkrok a nakonec ještě udělat kotrmelec nebo co?" zeptal se vyjevený Ciel.

"Ehm, není to náhodou pánův úkol? Co tam tedy dělá můj rozkrok u kaktusu?" zeptal se zděšený Sebastian. Naštěstí jako démon nemohl přijít o své milované nádobíčko, ale stejně to bude pořádně bolet...Grell chcípnul smíchy. Teda aspoň to tak vypadalo, možná, že měl epileptický záchvat. Každopádně každou chvíli s sebou škubla jiná končetina a zvuky, které vydával, byly neidentifikovatelné a velmi děsivé. Chudák Maylene na tom byla podobně. Prazvláštní výjev. Ciel, který přemítal nad tím, jestli je v jeho silách kotrmelec, mírně se u toho mračil a kabonil. Zděšený Sebastian, který si se svým lidským nádobíčkem tuze rád hrál a nechtěl, aby mu do něj něco píchalo, třeba takové ostny kaktusu, že? No a dvě siluety, které s sebou plácaly o zem, jak jen to šlo. Silně bizarní.Sebastian přestal přemýšlet o svém nádobíčku a všimnul si válejícího se Grella. Mlátil sebou smíchy o podlahu a už to začínalo vypadat celkem nebezpečně. Radši se ho pokusil uklidnit, než si něco udělá. Přitom se snažil zahnat představu toho kaktusu ve spojení s jeho nádobíčkem, ale moc se mu to nedařilo. Maylene se taky snažila uklidnit. Nádech a výdech. Ciel mezitím ostatní sledoval. Co si má počít? Stojku rozhodně neudělá a hymnu se nikdy nenaučil...Všichni upřeli pohled na Ciela, jen Grell ne a ne se uklidnit. Po chvíli kdy přešel největší záchvat smíchu (překonal i Undertakera!) začal mluvit přiškrcením hlasem a měl co dělat aby se znovu nedostal do spletitého víru smíchu, který jím potlačovaně otřásal.

"Tak. To. Asi. Nepůjde. Řekl. By-bych" - Grell se složil v záchvatu a otřásal se opravdu hodně, všichni čekali, než ho to přejde.

"Tak. Nám. Tady. Zastepuj. A-a-a. Zaz-zaz-zapívej. Píí-í-í-ísn-ičku." Další záchvat smíchu.

"Zazpívat? Písničku? Já?" Ciel se zděsil. Zpívat neuměl a žádnou použitelnou písničku si nepamatoval.

"Né asi, ten za tebou!" Ciel se pro jistotu otočil a zrovna za ním nikdo nestál. Divné...

"Ale, já žádnou písničku neznám..."

"Ale, mladý pane. Z tohohle se nevykroutíte... Tak určitě znáte třeba Skákal pes""Skákal pes?!"

V Cielovi to vřelo. Jak nedůstojné, ale co naplat, musel to udělat a ztratit tím zbytek své důstojnosti.

"Ehmm, takže Skákal pes, přes oves, přes zelené pole, šel za ním myslivec. Hmm jak to bylo dál?" Nemohl si prostě vzpomenout..

"To je dobrý, my vám to odsouhlasíme!" zaúpěl Grell zacpávaje si uši!

"Přesně, už nemusíte zpívat, pane, vážně!" přitakala horlivě Maylene, která si zacpané uši maskovala úpravou vlasů. Hm, musela uznat, že objem dělá dojem. Taft vede. Sebastian přizvukoval, Ciel se zatvářil zklamaně.

"Zrovna mně to začínalo bavit, ale dobrá, popojedeme," pronesl a roztočil flašku, ne zrovna šikovně, protože se skutálela dolů. Sebby ji však stihl chytit, než dopadla na zem, o kterou by se roztříštila na tisíce, ba ne, na desetitisíce kusů. Ciel nasadil stejný výraz, který používala Maylene když něco rozmlátila. Ciel začal roztáčet znovu a flaška ukázala přímo na zfetovanou věc, která právě zkoumala strukturu svých vlastních vlasů. Ciel se pro sebe usmál, to teprve bude jízda.