Nockle.com || Larry || KOREKCE ✔

27.

"H-harry..." zavzdychal jsem, když mě přirazil ke dveřím. Celou cestu autem až ke mně domů byl nedočkavý a pořád po mě koukal, teď se na mě vrhnul jako zvíře.

"Bože. Jsi tak dokonalý." zašeptal Harry a stáhnul mi tričko.

"P-pro-osím." zasténal jsem, když začal okusovat můj krk. "N-nech..." zadrhl jsem se.

"Mám toho nechat?" zeptal se smutně a odtáhl se. Mlčky jsme přikývl a on o krok ustoupil.

"Já, uhm, nechci, aby to bylo-"

"Chápu." přerušil mě a věnoval mi sladký úsměv, kvůli kterýmu se mi málem podlomily kolena. "Jen mě to mrzí." dodal a otočil se. "Můžu se posadit?" zeptal se a ukázal na pohovku.

"Yeah." řekl jsem a oblékl si tričko. "Chceš něco?" zeptal jsem se, když jsem zamířil do kuchyně.

"V pohodě."

Došel jsem k lince a nachvíli se o ní opřel. Musel jsem rozdýchat to, co se právě stalo. Netušil jsem, že by se mi někdy mohl líbit pocit, jaký z Harryho mám, ale nějak jsem tušil, že to v sobě mám.

Ta část, která toužila po doteku od kluka, ve mě vždy byla, ale já jí zastrkoval co nejhblouběji to šlo. Styděl jsem se za to.

Nalil jsem si vodu a šel k Harrymu, kde jsem si sednul na gauč a věnoval mu úsměv.

"Někdo ti píše." poukázal Harry na můj telefon, který ležel na stole a vibroval.

"Jo, hah, díky." rychle jsem ho popadl a odemknul.

Neznámé číslo: Nebylo od tebe zrovna hezké bloknout si mě. Taky ti chci jen říct, že jestli necháš Stylese, aby se tě jen dotkl, tak tvůj blonďatej kamarád možná nedojde domů, nebo bych si možná vypůjčil nějakou část jeho těla. Mno, uvidíme, kotě ;**

Prudce jsem vydechl a díval se na telefon. Bylo mi jasné kdo píše, ale vážně, že toho nenechá a vyhrožuje Niallovi?

"Děje se něco?" zeptal se pochvíli Harry a přišoupl se blíž.

Snažil jsem se zakrýt svojí reakci, ale po tváři mi stekla slza zděšení a telefon mi spadnul na zem. Opravdu se ten cvok stával mojí noční můrou, aniž by to věděl.

"Lou? Zlato?" otočil si mě na sebe a snažil ke mně mluvit, ale já ho neposlouchal. Přemýšlel jsem pouze nad Niallem, kterej může být klidně v odpadní šachtě někde mrtvej.

Mohlo s ním být cokoliv, nebo mohl být úplně v pohodě na párty.

"Měl by si jít." řekl jsem rychle, když mi došlo co po mě ten cvok chce.

"Proč?" nechápal. "Co se stalo?"

"Prosím, Harry." zašeptal jsem a s nadějí se mu podíval do očí. "Prosím, jdi."

"Louisi?!" zvýšil hlas a sebral telefon.

"Kurva, vypadni!" zakřičel jsem, sebral mu telefon a prudce se postavil. "Táhni!" ukázal jsem na dveře a stěží zadržoval slzy. Nechtěl jsem ho vyhnat, ale na Niallovi mi záleží a já bych nebyl schopnej přežít to, kdyby mu někdo kvůli mě ublížil, i kdybych měl právě ublížit Harrymu.

"Uklidni se." Harry se tvářil zmateně. Také se postavil a chytil mě za paže. Snažil jsem se mu vytrhnout, ale nakonec jsem se sesypal a rozbrečel se. Okamžitě mě obejmul a hladil po zádech. "Neplakej." zašeptal těžce.

"Nemůžeš tu být." šeptl jsem mu do trika.

"Proč?"

"Ublíží těm, které mám nejradši." odpověděl jsem a přimknul ho k sobě ještě více, ignorujíc pípaví zvuk mého telefonu.

"Kdo?"

"Ublíží Niallovi, tobě. Komukoliv." ignoroval jsem i jeho otázku, protože vlastně sám nevím, kdo to je.

"Lou, kdo?" odtáhl se odemně, aby mi viděl do očí.

"Není to jedno?" pokrčil jsem rameny a podíval se na telefon. Byly tam dvě zprávy. Otevřel jsem tu první.

Neznámé číslo: Neříkal jsem snad něco? Neposloucháš, Boo. Nu což. Snad ti tohle pomůže.

Zděšeně jsem otevřel MMS a následně se sesypal k zemi. Moje tělo se celé zhroutilo, když jsem viděl obrázek, který totálně ničil můj život.

Totálně jsem vypnul, moje tělo mě ignorovalo a moje oči ztěžkly a místo, abych spadl na zem, jsem cítil velké, silné ruce, které patřily jen a jen tomu dokonalému Harrymu.

Pak byla jen tma...