INTERNET FRIEND |Harry Styles, CZ|

29.

Harryho pohled

To ráno jsem se probudil do prázdné postele. Oblékl jsem si jen kalhoty, tričko jsem nemohl najít, a šel jsem do kuchyně, věděl jsem, že tam bude, chtěl jsem ji obejmout, i když jsem věděl, že už nejsme spolu, že to byla jen jedna noc, ale byla k nezaplacení.

V kuchyni ale nebyla, nikde nebyla, a stejně tak její matka.

Byt byl prázdný.

Vrátil jsem se tedy zpět do ložnice, šel jsem si pro mobil, ležel u něj složený papír, dopis.

Hned jak jsem si přečetl prvních pár řádek, věděl jsem, co se děje. A nemohl jsem tomu pomoct, nemohl jsem dělat nic, bolelo mě to, slzy se mi kutálely po tvářích, i když jsem nechtěl.

Věděl jsem ale, že to tak asi bude správně, že má pravdu.

Chtěl jsem ji napsat, chtěl jsem se ji ozvat a zeptat se, jestli je v pořádku a taky ať nepláče, protože se uvidíme, že ji to slibuji ale nemohl jsem. V dopise mě prosila o čas a já se rozhodl jí ten čas dát, kolik jen ho bude potřebovat.

A kolik ho budu potřebovat já.

*

Den se už blížil ke konci, nic moc zajímavého, než přemýšlení nad ní jsem nedělal. Nevěděl jsem, co dělat. A potom mě to napadlo. Nebylo to nic speciálního, nic extra velkého. Ale chtělo to ven a já to musel pustit.

Vzal jsem si dopis od Lesley, tužku a z druhé strany začal psát. Někdy jsem sem tam něco šktrnul, slova, co se nehodila. Ale byl to úžasný pocit, byla to úleva.

Kdo první řekne sbohem?

-

Zapomeneme na každý slib, který jsme kdy měli

-

Poučíme se někdy?

-

Kdo bude poslední, kdo zapomene na tohle místo?

-

Je těžké, se k tobě dostat, i když se snažím

-

Opouští nás to němé

A já nevím proč

-

A tak to pokračovalo až snad do úplné půlnoci. Seděl jsem na balkoně, vedle mě seděla Lesley, ne, neseděla ale představoval jsem si, jak je tu se mnou. Uchvácená krásou Londýna, šťastná. Představoval jsem si, jak ji v očích září jiskřičky, jak se ptá na hloupé věci a já ji ještě hloupěji odpovídám.

Vzpomínal jsem na všechno, co jsem s Lesley zažil, vzpomínal jsem na spoustu nových věcí, které mě naučila a uvědomil jsem si, že i po tom všem, co se mi stalo, po tom, jak mě Camelia opustila pro někoho lepšího, než jsem já, jsem schopný milovat. A i když jsem byl neskutečně moc zamilovaný do Lesley, dívky, která mi změnila pohled na svět, věděl jsem, že se musím zamilovat do někoho jiného.

A nemuselo to být hned, mohl jsem si počkat, dokud nebudu sám připravený znovu milovat.

To já jsem byl ten, který nikdy nebude schopný poděkovat za to, co pro mě Lesley udělala. Nikdy nebudu schopný jí to vysvětlit, to, jak mi otevřela oči. Celou dobu jsem to byl já, kdo potřeboval pomoct.

I když jsem byl neskutečně zničený jejím odjezdem. I když to neskutečně bolelo. I když jsem ji chtěl zpátky. Chápal jsem.

Existuje spousta způsobů, jak umřít, smrt je jen jedna možnost. Někdy stačí napsat nebo říct sbohem.

Ale to je v pohodě, protože já věřím, že po smrti něco je, a my žijeme, abychom umřeli.

A možná abychom se poučili z předešlého života.

Tím, že Lesley odešla umřela jedna část mě samotného. Ostatní části byli ale připravené žít dál a ta jedna, ta mrtvá, byla připravená začít znovu i když s obrovskou jizvou, která se nikdy nezahojí, jen bude hřát, když na ni bude myslet ve správný čas, se správnou osobou.

Včerejší noc definitivně nebyla poslední, kdy jsem Lesley viděl. To jsem sliboval sobě i jí.

Harry Styles tweeted: V určitém okamžiku si musíme uvědomit, že nějací lidé můžou zůstat v našem srdci ale ne v našich životech.

LesleyfromUK tweeted: A v určitém okamžiku si musíme uvědomit, že nějací lidé nemůžou zůstat v našich životech ale v nějakých budoucích dnech ano.

nineteenninetyx tweeted: A v určitém okamžiku si musíme uvědomit, že nějakým lidem stačí říct a budou u tebe.

LesleyfromUK: Jsi naštvaný?
nineteenninetyx: Na tebe? Nikdy
LesleyfromUK: Vážně je všechno v pořádku?
nineteenninetyx: V naprostém. Děkuju za všechno Leyley, máš pravdu, oba potřebujeme začít s vlastním životem ale slib mi, že to nebylo naposledy, co jsme se viděli.
LesleyfromUK: Slibuju Harry. Miluju tě, někdy se ozvi x
nineteeninetyx: Ozvi se kdykoli budeš potřebovat Petera Pana aby tě vytáhl z nudného dospívajícího života. Miluju tě x

Já věřím na víly. A jo. A jo.

//

Před námi už je jen epilog. Ten očekávejte ještě dnes kolem třetí.

Tenhle díl byl možná trochu pomatený.

Ano vím, že písnička Spaces nebyla (nebude) složená a v roce 2016.

Ale ta písnička byla nutná, tak ten maličký fakt ignorujte a užijte si díl c:

Každopádně doufám, že se líbil, všem děkuju za čtení. JSTE ÚŽASNÍ, NEJÚŽASNĚJŠÍ. ♥

Annie cx