INTERNET FRIEND |Harry Styles, CZ|

24.

Pohled Lesley
Nový rok a první měsíc utekli jako voda a já nemohla přestat myslet na to, co se stalo na letišti, na to, jaké to bylo a jak to Harry myslel, nikdy o tom totiž víc nemluvil a já se na to neptala, protože jsem se bála, že poničím něco tak úžasného, jako je náš vztah.

Nebylo to přátelství, ani vztah jako chození, byl to zvláštní typ vztahu, který jsme měli jen já a Harry. Ať už to bylo cokoliv, já za to byla vděčná, měla jsem ho.

LesleyfromUK: Všechno nejlepší k narozeninám Harry! Řekla bych ti, že doufám, že si splníš všechny sny ale řekla bych, že ten největší už sis splnil, a tak jen doufám, že si splníš i ty maličké sny, které určitě existují, protože snů není nikdy dost. I kdyby to byl sen o tom, jak létáš s pomocí vílího prachu!! Mám Tě ráda, ani si nedokážeš představit jak moc a co všechno pro mě znamenáš.
HarryStyles: Leyley děkuju! Moc si toho vážím, víš, přeje mi tisíce lidí ale ne každé přání potěší tak, jako od těch, které milujeme. Každopádně, když už si mluvila o těch snech, má mě tvoje maminka pořád tak ráda, jako když jsem u vás byl naposledy? Měla bys ji říct, že máte zaplacený pobyt v Londýně.
LesleyfromUK: COŽE
LesleyfromUK: CO TO MÁ ZNAMENAT
LesleyformUK: Ne, neříkej mi, že si zase teď odešel.
LesleyfromUK: HAROLDE
HarryStyles: No víš, jen jsem myslel, že by mohla poznat moji rodinu a že by si to měla jako dárek k narozeninám s nějakým tím překvapením samozřejmě. A navíc, já mám narozeniny, tohle je moje přání.
LesleyfromUK: Tak to je mi líto, ale tohle přání ti asi nevyjde, tohle mamka a ani JÁ nikdy nepřijmeme Harry. Je to moc hezký a jsi vážně zlatý, ale to nejde.

A i když mě tohle sebevíc mrzelo, musela jsem mu to napsat. Moje mamka by si nejspíš řekla, jak šílená jsem, kdybych to před ní jen zmínila. No, já bych si to taky myslela, ještě před rokem. Tohle bylo prostě neuvěřitelný. A nesplnitelný.

Byl začátek března, seděla jsem v pokoji, plánovala jsem si, co budu dělat o víkendu. Popravdě toho vážně moc nebylo, jelikož nejsem společenskej člověk, zbývalo mi jen projíždět sociální sítě a chvilku se cítit jako ta holka, která je platonicky zamilovaná do toho zpěváka. Ale já byla zamilovaná do kamaráda. Kamaráda.

"Zlatíčko?" Zavolala máma z kuchyně a já neochotně opustila můj útulnej pokoj a zabalená v dece jsem sešla dolů a posadila se na schodiště. Když si mě máma všimla, ihned začala.

"Jen jsem se tě chtěla zeptat, proč si mi nikdy neřekla o tom, co ti Harry nabídl." Řekla klidně a koukla se na mě s úsměvem na tváři. Povytáhla jsem obočí a nevěřícně se zasmála.

"A proč bych ti to měla říkat? Mami, je to sice od něj moc hezký a já nevím, jak ses k tomu ty dostala, ale je to taky neuvěřitelně drahý."

Teď se zasmála mamka.

"Ale prosím tě, neříkej mi, že neblázníš po tom, ho vidět."

Povzdechla jsem si, samozřejmě, že měla pravdu.

"A navíc. Harry to chtěl zaplatit tobě k narozeninám. A dárky se neodmítají."

Podívala jsem se na ní jako kdyby se snad zbláznila. Tohle nebyla moje máma. Moje máma by tenhle nápad vytáhla i z té nejtajnější části vašeho mozku, zmuchlala ho do kuličky a vyhodila do koše, který by možná následně spálila a popel vysypala do proudu řeky, kdyby se pořád ještě náhodou chtěl vrátit.

"Mami? Jsi v pořádku? Tohle nemůže vyjít, ani jsem se tě nechtěla ptát, vím, že bys to nedovolila."

Máma si sedla vedle mě a obmotala kolem mě ruce.

"Tak hele zlatíčko, jako tvoje máma a tvůj rodič jsem tu od toho, abych ti plnila sny, navíc, mám šanci tam být s tebou a Londýn zdarma neodmítnu ani za nic. A ráda bych poznala rodiče přítele mé dcery."

Chvilku jsem jen tak seděla. Pak jsem zvedla hlavu a zamračila se na ní.

"Mamí, on není můj přítel. I když ho sebevíc miluju, a je mi dost trapný o tom před tebou mluvit, i když sebevíc miluju toho kluka a ne toho zpěváka on není můj přítel a pravděpodobně nikdy nebude. On má svůj vlastní svět a já mám svůj vlastní. Miluju ho a to mě zabíjí pokaždé, kdy ho vidím, kdy je se mnou, kdy mi napíše. Ani si nedokážeš představit jaký to je."

Chvilku vypadala, že mě vážně poslouchá, ale pak se zasmála. Naštvaně jsem se zvedla a začala dupat nahoru.

"Zlatíčko, já to tak nemyslela. Je mi líto, jak se cítíš, příští středu odlétáme." Zavolala na mě ještě.

Došla jsem do pokoje, zavřela za sebou dveře a div se nerozbrečel radostí. Já ho znovu uvidím, panebože, já ho uvidím.

//

Zdravím xx
Larry shippers, píšu nový příběh s Larrym, pokud máte zájem, mám ho na profilu, byla bych ráda za nějaký ten názor hihi.'

Jinak samozřejmě děkuju za votes a reads u posledního dílu. Ugh, bože, vy jste tak úžasní.

xx

Annie