Human and Family [Pokračování Sex Contrast]

9

Zamiloval by se do ní, kdyby to nebyl její bratr a kdyby ji už nemiloval.

Ano, neznal ji, nepamatoval si, jakou má povahu, jak se chová, přesto mu srdce vzplálo, jakmile ji spatřil a nemohl se nabažit pohledu na ní.

Byl ochotný ji neopustit a střežit ji, dokud se ona sama nevydá do jiného světa, ze kterého vedou jen dvě cesty: přes postel ďábla (teď anděla smrti) nebo přes rozhodnutí Starců.

Ani jedno však nebylo u Gemmy příliš pravděpodobné, takže Harry jen doufal, že bude naživo co možná nejdéle.

Louis

Annie byla z mého vyprávění celá dojatá a, i když všechno nebyla tak úplně pravda, uvěřila mi, že jsem naprosto normální kluk, který je odloučený od své životní lásky a musí se nějakým způsobem postarat sám o sebe.

„Možná bych ti dokázala nějak pomoct, teda aspoň trošičku. Bydlím hned tady, nad pekařstvím a vedle mě je jeden byt volný. Dřív jsem ho pronajímala, ale když mi tam parta spratků zničila skoro všechen nábytek, přestala jsem na něj vyvěšovat inzeráty. Musím tě však varovat," upozornila mě, když spatřila mé rozzářené oči a dychtivý úsměv, „je tam pouze základní vybavení. Postel, lednička, stůl, dvě židle a skříň. Není to nic noblesního. Navíc můžu ti pronájem strhávat z výplaty, co ty na to?"

Ani se nemusela ptát, můj výraz mluvil za vše.

S až převelkou radostí jsem na její nabídku kývl a vzápětí ji objal.

„Děkuju, Annie, strašně děkuju," šeptl jsem do jejího ramene a zmáčkl ji ještě silněji.

„Nemáš vůbec zač, ráda jsem to udělala. Ale teď šup šup, zpátky do práce," popostrčila mě zpátky za prodavačský pult a sama se vrhla na pečení.

Šlo nám to spolu dobře, byly jsme už celkem dobře sehraní. Jen jedinkrát jsme se museli vyměnit, aby An vyřídila větší objednávku svatebních koláčku na nějakou oslavu.

Po celou dobu jsem byl však duchem mimo.

Myslel jsem na to, jak jsem se změnil od proměny. Už jsem nebyl jen ten bezcitný ďábel, který si pro své potěšení bral lidi, které ani nemusel. Nenadával jsem ani nekradl. Opravdu se ze mě stala jiná bytost, konkrétně člověk, který miluje. Miluju oblohu, zářící Slunce, zeleň kolem mě, některé lidi kolem mě a především miluji osobu, kučeravého andílka, který mě takhle dokázal změnit, aniž by se o to snažil nebo to snad tušil.

Je možné, že bych zůstal takový, i kdybych se vrátil do nadpřirozeného světa? Nenarostlo by mi zase ego spolu s ocasem a rohy? Nevzrostlo by s tím i má povýšenost nad ostatními, které jsem se díky Bohu zbavil? Samozřejmě, že tohle všechno by se vrátilo zpátky a bylo by jen a jen na mě, jestli bych to dokázal udržet na uzdě a neublížit s tím někomu.

Pořád je tu ale Harry, ještě mi z života dočista nezmizel. On určitě něco vymyslí! Nenechá mě v tom, slíbil, že na něco přijde, abychom mohli být opět spolu. A já mu věřím. Sám se tomu divím, ale mám v něm obrovskou důvěru jako v žádného jiného člověka, v žádné jiné bytosti.

Je tohle snad láska?

Harry

Od Gemmi jsem se celý zbytek dne nehnul ani na krok. Snažil jsem se jí nějak pomoct, třeba poslal ji životní energii, nebo přidat ji léky na utlumení bolesti. Dokonce jsem se jednou i vkradl do jejího snu a stal se jeho součástí. Bylo krásné a velmi naplňující vidět její vzpomínky na dětství, jak vyrůstala s rodiči v jednom panelovém bytě, kam se určitě přestěhovali po mém únosu, protože tohle místo jsem vůbec nepoznával. Pak se jí zdálo, že spadla ze střechy přímo do bazénu, který byl plný okvětních lístků, různých fotografií a vzpomínkových věcí. Jako například fotka jejího pejska, kriketová pálka, červená dečka, se kterou chodívala spát, když byla menší. Měl jsem taky takovou, úplně stejnou a rodiče mi vždycky říkali, že když si pod ní zalezu a usnu, nic se mi nemůže stát. Možná jsem jim chvíli vyčítal, že mi tak lhali a mě, i přes zdánlivě neproniknutelnou ochranou dečky, unesli.

Gemma byla opravdu krásná, ale o tom už jsem se zmiňoval. Díval bych se na ni celičký svůj život, ten je ale nekonečný, tak to trochu zkrátíme. Dokud by na téhle planetě nezvadla poslední sedmikráska. Jo, to už jde.

Jenže si pro mě došel Azrael, že se mnou musí něco velmi důležitého pobrat, s nepříliš velkou radostí jsem ho tedy následoval. Nechápu, proč jsme to nemohli probrat rovnou v pokoji. Stejně nás neslyší ani nevidí, tak co má zase ten debil za problém?

„Mám nápad, jak vyřešit tvůj problém," ozval se, když jsme vyšli před dům.

Už jsem řekl, jak krásně je dneska venku? Všude kolem vás zpívají ptáčci, sluníčko vás hřeje do zad, malé děti se na vás usmívají a vy musíte trávit svůj volný čas s bytostí, která vám zničila život, podrásala vám nejen nervy, ale i duši, rozšlápla vaše srdce jako uschlou bramboru.

„Jaký?"

Nechápejte mě špatně, ale já mám krapek víc problémů. Azrael, Gemma, Starci a spousta, spousta dalších. Nemám páru, do jakého problému mi chce strkat nos. A že je ten noc pěkně ošklivý.

Stačilo však jediné slovo, abych pochopil. Louis.

Azrael věděl, jak upoutat mou pozornost, a když se mu opravdu podařilo, zašklebil se sám pro sebe.

„Taaak zamilovaný," zašvitořil.

Fuj, z jeho hlasu se mi zvedá žaludek.

Kdybych nebyl slušný anděl, sex s Louisem teď nepočítám, takže pšššt, poslal bych ho někam, ale on má přece jen dobré nápady, takže jsem se rozhodl ho vyslechnout. Moje jediné dobré rozhodnutí vůči němu.

Pokynul jsem mu, aby pokračoval. Snad to bude něco kloudného, jinak tady usnu a to ve stoje. Nedokážete si představit, jak dokáže být Azrael nudný. Praštil bych ho, nejen kvůli pomstě, ale hlavně pro zábavu. Třeba by se potom začalo něco dít. Jeho následující věta mě však probrala natolik, že jsem si v duchu přestal dělat srandu z jeho obličeje, určitě to musel slyšet a záhy mi to hned oplatí, a soustředil jsem se pozorně na to, co říká.

„Našel jsem způsob, jak tě proměnit v člověka."

Krize zažehnána. Mám kaaaapičku hravou náladu, nejsem si jistá, jestli to jde v textu poznat :D Může za to Drag me down ❤
Část věnována come-fly-with-me66, chybí mi tvé komentáře.