Human and Family [Pokračování Sex Contrast]

5

Louis se hladově zakousl do pletýnky a očima skenoval bankovku, kterou následně i otočil, protože ukazováčkem narazil na pírko. Když ho spatřil, konečně se mu v očích objevila ta pověstná a poutavá jiskra, kterou jsem na něm miloval úplně stejně jako zbytek jeho tělo i povahy.

Louis

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Bílé pírko zářilo na zeleném papíře a přímo ze sebe vyzařovalo Harryho přítomnost. Bylo uklidňující vědět, že na mě nezapomněl a myslí na mne. I já jsem na něj myslel, ale nemohl jsem si na nějaké maličkosti, ale důležité maličkosti, vzpomenout.

„Harry?" špitl jsem.

Nic.

„Harry...," tentokrát jsem to řekl normálně.

Stále však bylo ticho, když nepočítám hluk všude kolem, který je způsobený jezdícími auty, chodícími lidmi a šumící přírodou. Takže ticho vlastně nebylo.

„Harry, prosím! Jsi tady?" skoro jsem to zařval, ale naštěstí jsem se udržel. Můj hlas byl jen o pár stupňů hlasitější než okolní svět.

Tentokrát se však něco stalo.

Pírko v mé ruce se rozvířilo, až některé jeho částečky odlítly, ale vítr, který nejspíš způsobil Harry, nebyl dostatečně silný na to, aby mi pírko z ruky zcela vyškubl.

Bylo to znamení, že mě andílek slyší a snad i naslouchá.

Zhluboka jsem se nadechl, protože mluvit k neviditelnému bílému andělovi je docela padlé na hlavu. Stydím se. Přece jen jsem uprostřed města a lidí je tady celkem hodně.

„Doufám, že mě slyšíš, Harry, protože to nehodlám opakovat. Já... ehm... nevím jak začít," odmlčel jsem se a pravou rukou se poškrábal na temeni hlavy, „strašně mi chybíš, a i když si tě zatím pamatuji, některé věci mi unikají. Myslím, že se mi postupně vytrácí vzpomínky na minulý život a nejsem si jistý, jak dlouho mi ještě utkvíš v paměti. Proto bych ti chtěl říct, že tě stále miluji a dokud mi to bude hlava dovolat, nikdy tě milovat nepřestanu. Láska se přece nedá vymazat, vždy zůstane hluboko v srdci a... no... a ty v tom mém zůstaneš do konce mého lidského života. Snad si to uvědomuješ a snad vymyslíš způsob, jak se dostat ke mně nebo jak se dostanu já k tobě, protože dlouho to bez tebe nepřežiju. Moje láska přesahuje hranice samotného Vesmíru... Miluju tě, Harry!"

Celý monolog jsem mluvit celkem tiše a snažil jsem se znít vyrovnaně, ale posledních pár vět mě rozhodilo a úplně poslední větu jsem zakřičel. Bylo mi jedno, že se na mě skoro celý ulice otočila, bylo mi jedno, že na mě čumí jak na blázna a bylo mi totálně jedno, že tady vlastně mluvím do vzduchu. Já tady promlouval k Harrymu a v duchu se modlil, aby mě slyšel a dal mi to najevo.

Asi jsem se modlil velmi usilovně, protože se listí pod stromy zvířilo, leták, co jsem měl v ruce, odletěl a já byl v tu chvíli rád, že jsem si adresu pekárny zapamatoval.

Najednou mi pírko z ruky zmizelo a nahradila ho sytě rudá růže.

Nic tak hezkého jsem ještě nezažil (nepočítám sexuální hrátky s Harrym), proto mé oči vyronily pár slzných kapiček, které neslyšně sklouzly po červených tvářích a zamokřily mi lem trika.

Tímto milým gestem jsem věděl, že mě Harry i přes tohle všechno neopustil a za to jsem mu to byl nehorázně vděčný.

Určitě bych bez jeho podpory nepřežil, nebo možná přežil, ale to bych na něj musel zapomenout. A kdybych zapomněl na něj, zapomněl bych i na předešlý nadpřirozený život a vše, co je s ním spojené.