Full of Sweet Nothing

1. Mám nadváhu a nízký sexappeal

Jmenuji se Francis a je mi osmnáct let. Žiji v hlavním městě Irska, v Dublinu. Mám nadváhu. Těmito dvěma slovy ztratím 50% mého sexappealu, jak říká moje nejlepší kamarádka Cece. Nechce, abych všude do slohovek psala větu Mám nadváhu. Prý se zbytečně kazím.

"Modelky taky nenapíšou do e-mailu: 'Je mi dvacet jedna a mám skvělou podvyživenou postavu.' Tak to pochop! Nikoho to nezajímá, ani mě. I kdybys vážila 150 kilo, tak tě budu mít pořád stejně ráda," řekla mi Cece a to mě udělalo šťastnou jak dlouho ne. Bylo to od ní hrozně hezké.

"No, k těm sto padesáti kilům nemám daleko," zasmála jsem se a podívala se na sebe.

Cece mě okamžitě dloubla do břicha. "Ani dvojnásobná Francis by tolik nevážila, tak se uklidni, jo?" potom mě objala. "No, přesně tohle miluju! Hrozně dobře se tě objímá! Protože kdyby jsi byla kost a kůže, ani bych od tebe to objetí necítila, Fran."

Usmála jsem se s otevřenou pusou. 

"Ach jo, Cece, miluju to tvoje žvatlání o tom, jaká podle tebe jsem. Vždycky mi zvedneš aspoň na jeden den sebevědomí. Já jsem prostě asi hrozně negativní člověk. Ale fakt mě to v tý mý tlustý kůži nebaví. Ona se akorát pořád nafukuje a to mi nechutná čokoláda a jsem vegetariánka! Můžeš mi říct, proč je to moje tělo tak retardovaný? Ty se cpeš vším možným a na váze se ti ukáže pořád ta stejná hodnota!" rozhazuju kolem sebe rukama a narovnám si blonďatou ofinu, která mi při mém stěžování padala do očí. Když se však dotknu mého čela, cítím na polštářku mého ukazováčku pot. Já se zase potím a to jenom mluvím! Okamžitě nahodím zděšený výraz. Cece se na mě dívá, pevně drží svaz učebnic a vrtí hlavou.

"Kdybys věděla, co já mám nedokonalostí. Mám velkej nos, moc huňatý obočí a ty rudé tváře! No a co tenhle beďar?!" vyhrkne Cece a ukáže si na bradu. "Určitě sis ho musela všimnout! Ten můj korektor ho nedokáže zakrejt. Fakt asi přestanu odebírat Avon," říká s povzdechem a vytáhne zrcátko, aby si svoji bradu pečlivě zkontrolovala, jestli náhodou nezkazila zamaskování, nad kterém se určitě trápila celé ráno. Pak zazvonilo na hodinu a kolem nás pobíhalo nespočet studentů, kteří se snaží do učeben dostat včas. S Cece jsme šly zpátky do třídy naším klidným tempem, máme to skvěle načasované. Vždy totiž přijdeme přesně na sekundu.