10.5.2024
mechový kousky neprázdna,
stříbrný odlesky vlasů,
hustý obočí a prázdný slova
na rtech,
andělskej úsměv,
který mě sráží do kolen.
- mistrovské dílo neznámýho
autora.
nesnášíš rozinky a nic z toho
všeho,
co máš,
neodpovídá tomu,
kdo jsi ty
(možná jenom ta mikina a ty
kalhoty)
a unavujou tě prostý věci
(možná, jen jsem tipla).
máš na víc,
než ti dali
a máš víc
než ti vzali,
ale stejně toho není dost
a ocenění ses nikdy
nedočkal.
existuje vůbec někdo,
kdo se na chodníku zastavil?
------
odložím si to tu, neboť tvrdím, že si doteď nikdo nebyl schopný zcela všimnout jeho krásy.
