6.5.2024
konce.
mohli bychom je chytit za ruce,
roztočit do kola,
tak jako ve školce,
když jsme tančily kolo mlýnský,
drželi se v kruhu a vlastně
ani neviděli
kdo jsme
my.
možná by se otočily
v jiný směr
jednoho dne,
kdyby zbylo by i něco jiného
než jen vy
a pak jen já tam někde hluboko
v zemi,
kde už není ani stopy
po nás
ani stopy po kole mlýnským.
možná jednou.
a možná nám bude fajn.
jen kdybychom nebyli naivní
a nestavili se na stranu těch,
kterým nevěříme,
jen chceme splynout s davem,
s tím, se kterým si nemáš zahrávat
a vyhnout se
možná konci,
který není podle tvých
představ.
jen kdyby to byl i případ
někoho jiného
než jsem jen
já.
a jaký že jsou?
ty tvý představy.
jsme v nich my,
hluboký vlny a pláč,
že se nevyhnem konci
a že nám nezbydou peníze
na kusovky z trafiky,
kde ti je prodaj i pod patnáct
nebo jen svět,
který ani neznám.
který možná ani znát
nemám.
není to ten svět, kde všichni přijmuli konec?
