Black Swan 2

čajový dýchánek

Poté, co spolu strávily zbytek soboty, doprovodila Irena Alenu celou cestu až přede dveře jejího bytu. Obejmuly se, políbily a Irena se chystala odejít, Alena ji však chytla za ruku a zastavila ji.
"Nechceš zůstat na čaj?" navrhla jí a prosebně se jí zahleděla do očí. Irena jí pohled opětovala, poté zrakem nervózně přejela vchodové dveře a zavrtěla hlavou.
"Nebude to trapné?" zeptala se a sklopila pohled do země. Alena jí vzala za ruku a přinutila ji, aby se jí opět podívala do tváře.
"Jsi moje láska a já chci, aby to všichni věděli." odpověděla a povzbudivě se usmála. Irena jí úsměv opětovala, chvíli setrvaly v naprostém tichu, poté však Irena konečně promluvila.
"Tak dobře...Ale radši se zeptej, jestli to nebude vadit." Při těchto slovech se ještě jednou nervózně podívala na dveře a poté nechala Alenu, aby je odemkla a vstoupila dovnitř. Irena jí následovala, avšak po pár krocích zůstala stát v malé předsíňce, kde vyčkávala Alenina návratu.
"Tak pojď..." řekla tiše Alena poté, co se po malé chvíli vrátila. Nyní i s Irenou přešla ro malé kuchyně, kde za stolem seděly babi, Bára a Eva. Zraky všech sedících se nyní upíraly právě na Irenu a ona opět znervózněla. Málem by zapomněla na slušné vychování a málem by se byla hanbou propadla do země, Alena si však všimla jejích rozpaků a opět ji chytla za ruku.
"Dobrý večer." pozdravila tedy konečně a všechny ženy přejela pohledem.
"Dobrý večer, paní Mašková..." odpověděla nervózně Bára a Eva, babi pouze přikývla na pozdrav. Nyní se zvedla ze své židle a přešla ke kamnům, kde do konvice postavila vodu na čaj.
"Prosím, posaďte se." vyzvala Irenu a ukázala na prázdnou židli, ze které před chvílí vstala.
"Opravdu vám nebude vadit, když se chvíli zdržím?" zeptala se nervózně Irena, která se právě posadila. Tázavě se podívala na babi a poté nepřiměřeně dlouho spočinula pohledem na Báře a Evě, které seděly naproti ní přes stůl. Jakoby se snažila proniknout jejich rovněž nervóznímu výrazy a zjistit, jestli v nich její návštěvy nevyvolá ještě větší antipatie.
"Jistě že ne, jen seďte, čaj bude za chvíli." ujistila ji babi a usmála se. Irena poznala, že se jedná o pravý a nefalšovaný úsměv a lehce se uklidnila. Nyní se i ona usmívala a její pohled se z žen, sedících před ní, přesunul směrem k Aleně. Obě si nyní hleděly do očí a usmívaly se. Z obou pohledů byla cítí nehynoucí láska, kterou k sobě chovaly. Obě by se na sebe vydržely dívat celou věčnost, najednou se však kuchyní rozlehlo pískání varné konvice. Babi se nyní vracela ke stolu s podnosem, na kterém byla konvice s čajem a pěti šálky. Alena zašla do svého pokoje ještě pro jednu židli a poté se všechny společně usadili ke stolu. Jedna po druhé si nalily čaj, poté se v místnosti rozhostilo hrobové ticho, které občas narušovalo pouze cinknutí lžíce o šálek.
"Jak-jak jste si užily dnešek?" zeptala se Alena, když už trapné ticho nemohla vydržet.
"Úžasně, děvčata mi dopoledne pomohla uklidit a uvařit a já jsem si pak celej zbytek dne četla." jala se odpovědi babi a pohlédla na Báru a Evu, které seděly vedle ní. Ty se pouze napjatě usmály a obě najednou usrkly ze svých šálků.
"A co vy dvě?." zeptala se po chvíli babi a pohlédla na Irenu a Alenu.
"Taky úžasně." odpověděla Alena a začervenala se.
"To vidím." řekla babi a zasmála se. Její zrak totiž právě spočinul na Alenině krku, na kterém měla obrovský nafialovělý cucflek. Ve stejnou chvíli si jej všimly i Bára s Evou a daly se do hlasitého smíchu. Irena, která právě držela v ruce šálek s čajem, leknutím nadskočila a horkou tekutinu si vylila přímo do klína.
"Au, sakra...." sykla bolestí a šokovaně vstala. Smích vzápětí ustal. Obě děvčata nyní sledovala  Irenu, která se nyní snažila kapesníkem osušit mokré kalhoty. Nebyla to však ona, ale Alena, která na ně vrhla rozezlený pohled.
"Nemáte tady něco studeného?" zeptala se Irena, v jejím hlase byla sice stále slyšet bolest, ale k překvapení všech žádná zlost.
"Můžete si na to dát studený obklad, ale já znám lepší medicínu..." odpověděla babi a rychle přešla ke kredenci, odkud vytáhla láhev s průzračným obsahem.
"Je od mého bratra z Moravy." řekla, mezitím obsah nalévala do kalíšku, který následně podala Ireně. Ta jej váhavě přijala a napila se. Po chvíli ucítila známé alkoholové pálení, po němž se dostavilo příjemné teplo, jež se jí rozlilo v žaludku.
"Lepší?" zeptala se babi a šibalsky se na ni usmála. Irena pouze přikývla a položila kalíšek na stůl. Babi se pro něj okamžitě natáhla a chtěla Ireně nalít další.
"Já bych moc neměla, víte já...." snažila se jí vysvětlit, babi jí však přerušila gestem ruky.
"Jste tady autem?" zeptala se a zkoumavě na Irenu pohlédla. Ta pouze zakroutila hlavou.
"Pak tedy není důvod, proč byste si s námi nemohla dát kalíšek." řekla opět babi a usmála se. Nyní opět přešla ke kredenci, ze které vytáhla další čtyři kalíšky, které pak následně naplnila a postavila před ostatní.
"Tak, na zdraví!" pronesla a společně se všemi ostatními se napila....
Po nějaké době zbyla na stole pouze prázdná lahev. Další však stála rozpitá na stole. Irena se právě snažila sobě a ostatním dolít další panák, byla však natolik opilá, že polila stůl.
"Jé, pardon..." omluvila se podnapilým hlasem a položila lahev zpět na stůl.
"Musíš dávat větší pozor, lásko..." řekla Alena a pohladila Irenu po tváři. I ona byla nyní velmi opilá a v dobré náladě. Jak totiž postupně ubývalo z láhve se slivovicí, dobré nálady naopak přibývalo. Dokonce i Eva s Bárou, které za normálních okolností nemohly Irenu ani vystát, si s ní několikrát připily na zdraví. 
"Hele, Ireno, jestli naší Alence ještě jednou ublížíte, tak si vás najdu a nakopu vám zadek. Vím, kde pracujete..." zamumlala téměř neslyšně Eva a probodla Irenu opilým, avšak stále vážným pohledem.
"Tak to se nikdy nestane...já Alenu miluju. Miluju!" odpověděla Irena Alenu přede všemi políbila....