Dlužím ti polibek

26. Kapitola

Veronika

Stál na kraji terasy mezi okrasným keřem a obrubníkem. Podívala jsem se na něj a automaticky se mi na tváři rozzářil úsměv. V jedné ruce měl láhev vína ve druhé sklenici oliv a čekal beze slov na mé svolení, aby vstoupil. Bílá košile na jeho opáleném těle svítila a béžové kraťasy dokonale doplňovaly jeho outfit. Vlasy měl sčesané dozadu a krk mu zdobil jemný mušlový náhrdelník. Vypadal spíše jako surfař. Sexy surfař. Rukou jsem mávla k sobě na znak svolení, aby přišel za mnou. Vítr jemně foukal a když přistupoval blíž zacítila jsem tu neodolatelnou vůni jeho parfému. Ta kořenitá vůně se mi zaryla do paměti a kdybych mohla chtěla bych cítit pouze ji a dívat se na něj. Culím se jako malá na jahodové lízátko. Důvod mého úsměvu je on, on je mé jahodové lízátko. Nevím, co může chtít neznám ani důvod jeho návštěvy, ale udělala mi radost jenom jeho přítomnost. Po probrečené alkoholové noci, která vznikla právě kvůli němu a té zrzavé slepici. Neměla jsem žádný důvod pro mé iracionální žárlivé myšlenky. Už jen kvůli tomu, že Chris není můj přítel a taky kvůli tomu, že v této situaci to opravdu nebylo tak jak to vypadalo. Sofie naše milovaná Sofie, největší drbna našeho komplexu, lepší než Sherlock Holmes a celý kamerový systém mi vše vysvětlila. Nebýt ji, nikdy bych nepřipustila, byť se jen na Chrise podívat. Určitě bych nebyla jediná, která by udělala právě takové závěry jako já. Mladá nesnesitelně krásná žena, krásný mladý muž, společné bydlení, ona polonahá u dveří, oslovení brouku. To vše směřuje k jedinému závěru. Díky bohu ten můj byl špatný. Nebýt Soff tak ani nevím, že Kiara je dcerou nejlepšího přítele Chrisova otce. V tom případě dostalo vše logiku a zapadlo do sebe jako puzzle. Jejich dům potřeboval akutní opravu potrubí a vzhledem k jejich rodinným nepřímím vazbám naprosto chápu, že ji vzal k sobě.

„Můžu si přisednout?" Položí láhev Chardonnay a oliv na stůl.

„No samozřejmě. Posaď se." Je nervózní a potí se mu ruce. Stále si je otírá o kalhoty.

„Víš potřebuju s tebou mluvit. Chtěl bych ti něco vysvětlit." Mne si jednu ruku o druhou a kouká na láhev Chardonnay. Zastavím ho vztyčeným ukazováčkem, aby dál nepokračoval.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Nejsem tvoje partnerka nemáš jediný důvod mi cokoliv vysvětlovat. Je to tvé soukromí a mě do něj nic není Chrisi."

„Ale já ti to chci vysvětlit není to tak jak si myslíš."

„Sofie mi vše řekla." Přisunu se blíž k němu i se židlí a položím mu dlaň na jeho paži. Druhou rukou mi ji začne jemně hladit.

„Takže víš že s ní nic nemám? Víš, že je šílená a pomalu mě začíná stalkovat?"

„Ona tě stalkuje? To už je trochu přiškrcené, nemyslíš?" Začnu se smát nad jeho představivostí. Ego má tedy nemalé, když si vsugeroval zrovna toto. Vím, že Kiara chce bohatého muže, který zajistí její budoucnost bez práce, ale že by byla blázen?

„Přiškrcené? Veroniko ty ani nevíš co začala vyvádět potom co jsem ji vyhodil."

„Cože? Ona už u tebe nebydlí? Ten dům přece ještě není opravený. Teda Sofie to říkala a ta ví vše co se jenom šeptne."

„Jo, když jsi odešla vyhodil jsem ji. Vrhla se na mě a já ji odmítl, ale dalo to dost práce byla velmi neodbytná nenechala si vysvětlit, že ona není žena, kterou miluju."

„Aha" Sklopím oči k zemi a čekám, jak bude jeho monolog pokračovat.

„Miluju tebe Veroniko." Srdce i dech se mi zastaví a mé pocity jsou za poslední týden jako na horské dráze. Jednou nahoře jednou dole. Nikdy bych nevěřila že má nenávist je láska. Chci ho, strašně moc ho chci, ale je to vše uspěchané. Jeden den ho nenávidím, pak kvůli němu brečím a následně mi vyznává lásku? Neměli jsme ani rande. Ani jedno jediné rande. Bojím se, že tohle bude mít rychlý konec už jen kvůli tomu jaký to má nejasný a chaotický začátek. Okouzlila jsem ho já nebo můj výkon v posteli? Postavila jsem se a sedla si na jeho klín. Naklonila jsem se k němu a opřela si čelo o to jeho. Vlhké vlasy mi spadly do tváře a on mi je zastrčil za uši. Koukám se do jeho hlubokých očí a jediné co chci právě udělat je dát mu polibek. Políbím ho na čelo. Na obě líce, na nos i na rty. Něžně mé polibky přijímá a usmívá se. Tentokrát mě políbí on na rty. Chutná sladce. Jeho rty jsou plné a šťavnaté a já je těmi svými dokola ochutnávám. Naše jazyky se proplétají v rytmu vášně. Jeho ruce mapují mé tělo a snaží se probojovat k holé kůži. Mé ruce proplétají jeho kaštanově hnědé vlasy. Nechci ho už nikdy pustit. Ta energie, která je mezi námi se nedá popřít. Naše těla hoří a jediné co je dokáže uhasit je naše láska, touha a vášeň.

„Počkej Chrisi. Měli bychom toho nechat." Odtáhnu od něj tvář a hledím mu do očí.

„Jak to myslíš?" Zoufale kouká.

„Měli bychom na to jít pomalu. Jít na rande. Lépe se poznat." Pohladím ho po tváři.

„Je pravda, že jsme nezačali úplně nejlépe. Takže Veroniko, půjdeš semnou na rande?"

„Samozřejmě a ráda." Zastrčím si vlasy znova za ucho.

„Půjdeme se projít okolo pláže?"

„Bude tam spousta lidí. Je odpoledne."

„Nebude. Něco ti ukážu."

Šli jsme ruku v ruce a já si užívala jeho přítomnost. Tentokrát jsme neprocházeli centrem, ale šli dolů od hotelu. Procházeli jsme mezi rodinnými domky, které nejspíš sloužily jako ubytování pro turisty. Všude byly ozdobné zahrady. Za celou dobu jsme potkali pouze dva páry. Tahle oblast opravdu není nijak frekventovaná. Cesta vede skoro celou dobu z mírného kopce. Není nijak náročná a my si ji užíváme. Povídáme si o všem a o ničem. Probíráme staré zážitky a pomlouváme Dana jaké byl tele. Smějeme se a nedokážeme přestat nad vzpomínkami na mého bratra a jeho zdárné kousky ve škole. Spoustu příběhů jsem ani neslyšela a není se čemu divit, já bych se těma trapnostmi také nechlubila.

Nevím, kam kráčíme a je mi to jedno s touhle náladou a Chrisem bych šla i do pekla. Došli jsme ke skále, která byla obrostlá stromy a keři a mezi nimi vedla malá úzká cestička.

„A jsme tady." Pronesl se vzpřímenýma rukama vzhůru.

„Tady? Vždyť tady nic není." Zasměju se.

„Ale je. Ta krása je tady za tou skálou. Sundej si boty." Podal mi ruku abych šla za ním. To jako budeme přelézat tu skálu nebo si vlezeme do křoví. Nevím, jaký je jeho plán, ale věřím mu, a tak ho vezmu za ruku a jdu za ním. Prodíráme se úzkou cestičkou mezi keři, odháníme od sebe větve, aby nás nepraštili do tváře. Když jimi prolezeme nevidím zhola nic. Pouze kus skály. Sundala jsem si sandálky na jeho přání a vydala se rovnou za ním. Přelezl nejnižší bod skály, který byl asi ve výši mého pasu a jeho stehen. Pomohl mi na druhou stranu. Skočila jsem rovnou po kotníky do moře. Velmi jemné vlny mi ochlazovaly nárty. Ruku v ruce jsem ho následovala do větší hloubky. Skálu jsme obcházely z její vnitřní strany. Vodu jsem měla do výši kolen a mé šaty měly mokrý spodní lem. Když jsme došli na měkký teplý písek viděla jsem tu nádhernou scenérii, o které Chris mluvil. Ocitli jsme se na opravdu malé uzavřené pláži. Zátoka byla krásná nikdo tady nebyl. Byla čistá turismem nezničená. Dodávala energii a klid. Vítr tady nebyl téměř žádný a moře působilo naprosto klidně.

„Je to tady naprosto nádherné. Proč tady nikdo není." Řekla jsem mu v naprosté euforii.

„O téhle zátoce ví hlavně místní a spousta turistů tady nechce jít právě kvůli horší dostupnosti, ale té sis všimla." Ukáže na místo, kterým jsme přišli. Postaví se za mě a obejme mě. Pozorujeme klid moře modrou oblohu a užíváme si neskutečnou chvíli klidu.

„Půjdeme si zaplavat?" Zašeptám mi zezadu do ucha. Vím, na co naráží, a tak neváhám a pomalu si rozepínám šaty. Spadnou na horký písek, kam po chvíli pošlu i mé spodní prádlo. Neotáčím se na něj a neznám jeho reakci, ale jeho pohled mě pálí do zad víc než sluneční paprsky. Pomalu se rozeběhnu do vody. Když mi moře sahá nad prsa otočím se něj.

„Tak pojď za mnou." Zavolám a kochám se krásou jeho nahého tělo blížícího se ke mně.