Mattemovi děti🥹💅🏻

53.

Vity pohled:

Samuel už odešel. Právě jsme byli všichni v kuchyni. Já seděl u stolu, vedle mě sedí Viki a Kája sedí naproti mě. Právě jsme před sebou měly různé tvary vykrajovátek.

Maty vytahoval první dávku perníčků z trouby a Domča rozvaloval těsto. V obýváku byla zapnutá televize kde hrál nějaký seriál.

,,Fajn, musíme napéct nám, Domčovým rodičům a Lukymu." Diktoval Maty... No... Nevím jestli si na naších perníčcích někdo pochutná.

My jsme si vzaly z mísy perníčky a začaly je vykrajovat. Měly jsme tu různé tvary... A některé si Viki nožem udělala sama.

Uchechtl jsem se nad její bujnou fantazii. Vykrála tvar péra a dala to potaji na tác.

Musel jsem se zasmát.

,,Jinak, co si přejete na Ježíška?" Otočil se na nás Domča.

Co já si přeju? Já už všechno mám... I když takový nový PC...

,,Merch triko od Steina." Ozvala se Viki. Kája se uchechtla a potaji si uďoubla těsta.

,,Něco jiného tam nemáš?" Nakrčil na ní Maty otrávené obočí.

,,Hm... Merch mikinu od Steina." Rozzářily se jí oči a poklidně se opřela. Já jsem jí dal ruku na stehno a dělal ji na něm palcem malé kroužky.

,,Něco jiného kromě merche od Steina tam nemáš?" Broukl Dominik a unaveně si protřel oči.

,,Hmmmm.... Šikl by se nový mobil." Škodolibě se usmála a v ruce si hrála s jejím roztřískaným mobilem.

,,Dobře, píšu Ježíškovi mikinu a triko od Steina." Sykl Dominik a dál rozvaloval těsto.

,,Já bych chtěl novou klávesnici." Zabásnil jsem a vyplázl na ně jazyk. Maty se na mě překvapeně otočil.

,,Jediná normální věc co v téhle diskuzi padla." Dal jsem si s ním placáka. Holky se uchechtly a dál vykrajovaly.

Letošní Vánoce musí být skvělé.

„A co ty Kájo?" Zeptal jsem se jít

„Vážně se mě ptáš co si přeju na Vánoce?"

„No tak jako vzhledem k tomu že se tady o tom bavíme...tak co?"

„Ty se vážně ptáš?" Zopakovala to znova a ukázala na rozepnutý kalhoty. Aha no jasně, mohlo mi to dojít.

„Jo jasně sorry"

„No"

„Doufám že tě alespoň na Vánoce nechá" Řekl Maty a vytahoval další várku.

„Sotva vydržím chvilku sedět, takže asi úplně ne"

„Ach bože"

„A to chceš cestovat na Slovensko, jo?" Řekl pro změnu Dominik

„Ty chceš cestovat na Slovensko?" Řekli jsme s Viki chvilku po sobě a vytřeštěně se podívali na Káju opřenou o židli.

„Co se tak divíte? Nejste jediný v mém rodinném okruhu" No jasně. Samuel.

„Nepříjde ti že s ním trávíš až moc času? Vždyť ani pomalu nejsi doma" Řekla Viki a dál vykrajovala. Podívala jsem se na ní s vytřeštěníma očima. Jako vím že se ti dva nemusí, ale tohle? Jako jasně že bych jí tady taky někdy rád měl, ale co už.

„Prosím?! Děláš si ze mě srandu? My dvě jsme k sobě v životě nepatřili, tak nevím proč bys mě chtěla mít doma, a navíc mu teď nosím dítě"

„To je tvoje vina, že mu ho nosíš, a jo máš vlastně pravdu, ale aspoň na Vánoce jsi mohla zůstat!"

„Drž už hubu!" Začali se tam hádat. Šáhl jsem na Viki, ale ta mojí ruku odhodila. A dál se hádali.

„DOST!!!" Vykřikl Maty. Když si získal jejich pohledy, podíval se na ně.

„Můžete alespoň pro jednou být v klidu?!" Viki vstala a běžela do pokoje. No a Kája zase na záchod. Podíval jsem se na kluky a dal si obličej do dlaní.

„Promiňte, můžu za to já"

„To je dobrý, měli jsme čekat že se to bude dít. Sám víš že jakmile začne s někým válčit, válčí i s ostatními okolo něho. Běž za ní, a pokus se jí uklidnit" Řekl Domča

„A...Ale co vy? A co Kája?"

„My to zvládneme a jí zavoláme Sama" Řekl Maty, usmál se na mě a vytahoval další várku. Zvedl jsem se a vydal se do pokoje. Tak letošní Vánoce asi nebudou skvělé.

Pohled Káji:

Seděla jsem u záchodu a držela se za hlavu. Vtom mě někdo začal hladit na zádech.

„Som tu zlatko" Řekl a dal mi letmý a lehký polibek na krk. Snažila jsem se usmát, ale bylo mi hrozně blbě.

„Copak sa deje, takto to nikdy nie je, väčšinou si tú chvíľku"

„Já vím, pohádala jsem se s Viki a udělala si tak stres"

„Ale notak, si normálna. Vieš že sa nemáš stresovať, predsa"

„Jo já vím, asi jsem po ní nemusela křičet" Povzdechla jsem si. Sam mi pomohl vstát a dovedl mě do pokoje. Posadili jsme se na postel.

„Prečo ste sa pohádali?"

„Vita se mě zeptal na dárek, potom přišlo Slovensko a už to jelo. Však to znáš. Jakmile příjde na tebe, její nálada je na nic"

„Ach joj, nemal by som tu byť, vôbec" Sklopil hlavu

„Děláš si prdel?! Opovaž se něco udělat, nebo odejít...já tě potřebuju, mám v sobě naše dítě"

„Ja viem, ale takto tu nie je bezpečné, ani pre jedného"

Vstal, pustil mojí ruku a vydal se ven z pokoje. Koukala jsem za ním celou dobu. Vtom se ozvalo bouchnutí hlavních dveří. Začala jsem se chvět a po chvíli se rozbrečela do polštáře. Ležela jsem na posteli, pod peřinou a obličej zabořený v polštáři, který už musel být mokrý. Nemůžu uvěřit že fakt odešel a nechal mě tady. Co já, co jeho dítě. To ho snad ani jedno nezajímá? Z očí mi tekly proudy slz a přitom jsem mlátila do postele. Začala jsem strhávat všechny fotky, ruinovat celý svůj kout a přitom brečela, křičela, atd.... Rozletěli se dveře a po chvilce mě někdo držel za ruce a táhl pryč od zdi. Posadil mě na postel a vedle mě se objevili kluci. Šila jsem sebou, ale Maty mě pevně chytl.

„Klid, uklidníme se" Řekl a pohladil mě po vlasech

„Co se stalo?" Zeptal se Domča a chytl mě za tvář

„O...on j...je p...pryč" Řekla jsem a podívala se před sebe. Kluci to pochopili a obejmuli mě.

„Já toho hajzla zabiju" Zašeptal Maty. Nijak jsem to nekomentovala a jen se pevně držela Domči.

„K...kluci, m...můžeme jít někam a zahodit tuhle kapitolu, nechci na nic s ním myslet?"

„Musíme to dodělat, ale klidně jdi do obývaku a pusť si tam co chceš. Prostě si udělej takovou tu noc po rozchodu, nebo co to děláte, jestli chápeš" Řekl Maty a obejmul mě

„Díky Maty"

„V pohodě"

Vstali jsme. Chytla jsem do ruky deku. Podala jí Matymu a vydala se ke skříni. Otevřela jsem jí, shodila ze sebe tu mikinu, kvůli které vevnitř krvácím. Vytáhla jsem si svojí a navlékla si ji na sebe. Vzala jsem si deku a vydali jsme se do obývaku. Kluci se postavili ke kuchyňské lince a stolů. Já došla ke gauči a lehla si na něj. Natáhla jsem se a obejmula plyšáka, co patřil Matymu. Zapla jsem Netflix a pustila si tam nějaký seriál. Maty předemne postavil misku s popcornem. Podívala jsem se na něho. Dal mi pusu na čelo, usmál se a vrátil se za Domčou. Já svůj pohled vrátila na televizi a více obejmula plyšáka.
___________________________________________
Čaukyyyyyyyyy!
Nová kapitola je tady. Je sice kratší než je u nás zvykem, ale vy už víte proč. Každopádně o to více ty kapitoly můžou vycházet. No blíží se nám Vánoce, a zbytek. No nic tak příště. Zatím bay!
~Vaše oblíbené autorky Kajča a Vikča