11.

46 4 0
                                    

Viki pohled:

Furt se dívám na tu postel. Ani si nevšimnu že mi teče slza po tváři.

...Co třeba.... Vyzkoušet tu věc? Ne... To neudělám, prostě neudělám....

***

,,Kde ta Kája je?! Však dneska je škola!" Vykřikne Matyáš u snídaně... Dobrý Viki, je to dobrý, nekřičí na tebe, je jen moc naštvaný.

,,Možná šla rovnou tam..." Odmlčím se. Protože moc dobře vím že ne. Aktovku a ostatní věci do školy má tady doma.

Vita se na mě zamýšleně podívá.

***

,,Dneska by jste měli vědět ty známky z té písemky z dějepisu mám pravdu?" Koukne na mě Matyáš ještě než stihnu vystoupit z auta. Podívám se do země. Jo měli, ale dějepis mi vůbec nejde... Bojím se co dostanu.

,,Jo no měli... Čau." Řeknu a zabouchnu dveře auta.

,,V pohodě?" Zeptá se mě Vita.

,,Jo... To víš že jo." Usměju se na něj.

,,Maty já to dojdu pěšky." Řekne mu Vita přes okno, ale nejspíš ho slyšel protože kyvné.

,,Čau." Mírně se usměju na Vitu ale rychlou chůzí jdu do školy.

***

Právě jsem v šatně a kráčím si to k mojí skříňce.

,,Ale ale... No čau." Ozve se za mnou.

,,Nazdar Patriku." Nemusím se na něj ani otočit, ten hlas poznám moc dobře.

,,Je slušný držet oční kontakt když s někým mluvíš!" Vykřikne na mě. Bože Viki klid.

Začnou se mi klepat nohy.

,,Patriku, dej mi pokoj, dej pokoj aji Káji. Seš zmrd za to co jsi udělal. S tebou nechci mít už nic společného." Konečně se na něj otočí. Sakra kouká na mě těmi svými hnědýma očima. Kvůli kterým jsem udělala spoustu zlých věcí.

On svůj pohled změní na nasraný a dá mi pořádnou facku. Skoro se ani nudržim na nohách.

,,Zmrd?" Zasyčí nasraně.

Možná by mi dal další ale...

,,Viki? Ozve se za mnou, podívám se na svého nejspíš zachránce.

Mari?

,,Po škole na našem místě nebo..." Zašeptá ke mě Patrik. Já projistotu kývnu. On mě pusti a odejde.

,,Jsi v pohodě?" Zeptá se mě Mari. Já jen děkovně kývnu.

Ona se jen usměje a odejde.

Jsem v prdeli...

Káji pohled:

Je ráno... a pondělí. Jo měla jsem být doma už včera odpoledne, ale tak trochu jsem na to zapomněla. Když jsem se dostala ze Samovy postele, zbalila jsem si batoh a vydala se i s ním dolů. Sam seděl v obývaku i s Klárkou. Šla jsem do kuchyně. Položila jsem si batoh na židli a vydala se k lednici. Podívala jsem se do ní a něco hledala. Vtom jsem kolem sebe ucítila ruce...Sam. Otočila jsem se na něho a obejmula ho.

„Čo je?"

„Nic, jen mi budeš chybět" Usmála jsem se na něho

„Tak to jo"

Podívala jsem se na něho. Nechci ho opuštět. Hlavně když vím co mě doma čeká. Matyáš rozhodně zuřil že jsem nepřišla. Třeba mu to pomohlo si uvědomit, jak moc nám třem o ty vztahy jde a nebo taky ne. Samo se na mě podíval.

Mattemovi děti🥹💅🏻Kde žijí příběhy. Začni objevovat