Mattemovi děti🥹💅🏻

8.

Domči pohled:

,,Neměli jsme ji tu ani týden a už je v nemocnici." Vyplodim ze sebe a více se zachumlám na Matyho hrudi.

,,Cítím se hrozně..." Řekne Vita který celou dobu sedí ne okraji postele.

,,Vito... Vážně ti připadá správné dát se dohromady se svou sestrou? I když je nevlastní?" Povzdychne si Maty směrem k Vitovi... Ani já a ani Maty z toho nejsme nadšení.

,,Lásce neporučíš..." Odmlčí se.

,,Je to nelegální..." Zamračím se na něj.

,,Bože a co mám teď dělat? Však jsme se jednou políbili... To ale neznamená že je mezi náma nějaká velká láska, takže nemějte obavu, děcko si opravdu v nejbližší době udělat naplánujeme." Zasyčí k nám Vita.

,,Tak to je výborný.... Naše jedna dcera si začne se svým nevlastním bratrem a ta druhá si začne s o sedm let starším.... Ale uklidní rodiče větou-že děcko si v nejbližší době neplánují...." Prohrábnu si frustrovaně vlasy.

,,Maty bože! Řekni něco!" Křikne na něj Vita.

,,Něco.... Nekřič probudíš Káju a Sama, prostě spolu s Viki nebudete. Ty si najdeš nějakou jinou... Varují tě jestli to bude tvá druhá nevlastní sestra jinak tě tak propleskám že z toho budeš zvracet...." Nedořekne to Maty protože mu skočím do řeči.

,,Jediný koho ty můžeš propleskat jsem já." Zamračím se na něj. On mi místo odpovědi dá loket do břicha. To mě donutí zakňučet.

,,A Viki si najde nějakého normálního kluka..." Dořekne to Matyáš.

Vita se na něj nevěřícně podívá a rychlou chůzí odejde z pokoje. Nezapomene taky pořádně zabouchnout dveře.

,,Je to horká hlava. Zítra si též uvědomí že je to blbost...." Řeknu Matymu a slezu z něj.

,,Máš pravdu kotě.... Přečteš mi pohádku?" Zeptá se mě sladce. Já jen s úsměvem kývnu a vytáhnu ze šuplíku knihu pohádek.

,,Děvčátko se sirkami?" Zeptám se.

,,Neee u toho vždycky brečím." Přitulí se ke mě.

,,To nejsi jediný, protože co vím tak Samuel a Viki též." Úsměju se na něj.

,,A Kája se z pohádek osype." Zasměje se a já též....

A začnu číst.

Vity pohled:

,,Tak jak bylo ve škole?" Zeptám se Káji když konečně vyjde ze školy.

,,Psali jsme písemku z matiky... A já se neučila." Ušklebila se.

,,Maty ti dá." Zasměju se.

,,Hele dneska s tebou nepůjdu až domů... Musím si ještě něco zařídit." Zastavím se když jsme v půlce cesty.

,,A co??" Koukne na mě zvědavým pohledem.

,,Zvědavým holkám upadnou uši. Jdi domů.... Čau. A fakt domů!" Pohrozím jí prstem. Ona jen protočí oči a kyvné. Když už je ode mě dál tak se rozběhnu do zatáčky.

Jdu totiž za Viki do nemocnice. Maty úplně nechce abych tam chodil. Tak jsem toho využil teďka.

,,Dobrý den... Vitaliy Kresan Tuček. Jdu za Viki Wagnerovou Tučkovou." Vychrlim hned na recepci nějaké sestřičce.

,,A vy jste?" Nekrčí na mě obočí.

,,Bratr... Nevlastní." Usměju se na ní.

,,Dobře. Vydržte chviličku." Řekne a někomu zavolá.