Mattemovi děti🥹💅🏻

7.

Matyho pohled:

Sedíme s Dominem v obýváku. On se kouká na fotbal a já si čtu nějakou romantickou detektivku.

,,Gól!" Křikne Domča přes celý byt.

,,Můžeš se ztišit? Děcka spí." Probodnu ho pohledem. On jen kyvné hlavou a opět se v klidu opře.

Já si dám na jeho klín nohy.... Vůbec nemám k tomu žádný záměr.... Ehm, ehm

,,Maty?!" Ozve se za mnou. Otočím se na toho kazišuka.

,,Ano synu?" Zeptám se otráveně Vity.

,,Viki se úplně třepe, je zase úplně horká. Drtí peřinu v dlaních. Nevím co s ní je." Řekne vyděšeně. Já se rychle zvednu, stejně tak i Dominik a rychlou chůzí si to míříme do Vitového pokoje.

Když tam vejdeme, uvidíme na posteli třesoucí se brunetku, naší dcerku. Rychle k ní přijdu. Naštěstí spí, přiložím ji dlaň na čelo.

,,Mám jí udělat mléko ze soli?" Koukne na mě vyděšeně Dejzříček.

,,Beruško, to jsi udělal když bylo mojí mamce zle. Dal jsi ji mléko se solí a ona potom zvracela tři dny v kuse. Od té doby nemůže mléko ani vidět. Takže kvůli tobě mi už nikdy neudělá krupicovou kaši." Zamračím se na Dejzřička. On jen protočí oči a nic neříká.

,,Co s ní uděláme?" Zeptá se Vita a u toho na mi hodí dvě deky které teď přinesl z obýváku.

Pohled Sama:

Krásne jej vonia vlasy... Nemôžem sa tej vône nabažiť.

,,Proč ještě nespíš?" Zamumlá rozospale Kája.

,,Nemôžem zaspať..." Zapozerám sa do ich chrbta.

,,Chceš mléko se solí? Domča ti ho mile rád udělá.“ Čo to mele za nezmysly?

,,Myslím že to nebude potrebné." Poviem a pri tom sa pozerám na Viki posteľ kde má knihu rozprávok.

Kája sa na mňa nechápavo pozrie. A keď uvidí že sa pozerám na tú knihu. Zakrúti hlavou.

,,Nebudem ti čítať rozprávky." Povedá naschvál po slovensky.... Tyvoleeee.... eště k tomu sa na mňa zamračí... Je zlatá keď sa hnevá.

,,Jednu.... Jednu krátku. No tak, buď hodná duša.“ Urobím na nej psie oči.

,,Aaaghhh fajn... Ale jednu. Z pohádek se vždy osypu.“ Povie otrávene. Ja len kývnem a zdvihnem sa k tej posteli. Vezmem knihu a ľahnem si späť.

Ona si už sadla. Ja som ju podal knihu a ľahol si k nej.

,,Fajn tak dáme.... Děvčátko se sirkami." Začne listovať v knihe. To snáď nemyslí vážne.

,,Neeee, u tej vždy plačem." Poviem zúfalo.

,,Jo to nejsi jediný, Viki totiž tež." Zasmeje sa a začne čítať.

~time skip~

Keď dočítala, zaklapla knižku a položila ju na stolček. Ľahla si a otočila sa na mňa. Pozrel som sa na ňu a usmial sa. Usmiala sa tiež a potom sa zadívala do periny...počkaj ona sa červenala? Spýtal som sa sám seba. Zdvihol som jej hlavu, to sa jej ale asi nepáčilo, pretože sa stále červenala...

"Samuel tak si pako, alebo ti nedochádza prečo sa červená"

"Ja neviem, možno jej nie je dobre"

"Samuel vole, ľudí sa väčšinou červenajú, keď sa im niekto páči"

Pozrel som sa na nej znova. Zase sa na mňa pozrela a začala sa červenať. Že by môj mozog nebol až tak debilný?