⛧°。 ⋆༺♱༻⋆。 °⛧
Nevěděl jsem, jak moc jsi byla na dně. Bylo to týden od našeho rozvodu. Stalo se to všechno tak rychle, než jsem zamýšlel. Celý týden bez tvého úsměvu. Bez tvého objetí. Bez tvého parfému. Už tě necítím na polštáři, Mio. Musíš se mi vrátit zpátky. Musíš to tu zase celé provonět svou vůní. Už vím, že to ale nejde. Nikdy se mi už nevrátíš. Proto musím přijít já.
Předávkovala jsi se. Dozvěděl jsem se to od tvé matky. Zapomněl jsem dýchat. Omdlel jsem. Když jsem se probudil, stále jsem byl duchem pryč. Byl jsem z toho zničený. Nevěřil jsem, že se to stalo. Že se tohle stalo nám.
Loren mě pozvala na obřad. Nedokázal jsem vejít dovnitř. Nechtěl jsem přijmout, že jsi doopravdy pryč. Že tě už nikdy neuvidím. Že už nikdy neuvidím tvůj obličej. Že už nikdy neuslyším zvuk tvého hlasu. Tvého smíchu.
Na hřbitově jsem stál opodál. Věděl jsem, že jsi nechtěla být pohřbena, ale rozprášena. To ale nikdo jiný nevěděl. Proto tě pohřbili. Toho ses nejvíce bála. Nemusíš se už bát, Mio. Ničeho se už nikdy nemusíš bát. Budu tu s tebou. Navždy.
Po týdnu jsem se vrátil do práce. Věděl jsem, že bych mohl přijít o práci. Bylo mi to celkem jedno. Věděl jsem, že ještě něco musím stihnout. Musel jsem ti dopřát to, co jsi vždy chtěla. Zaznít v rádiu. Pustil jsem tvou píseň. Naděje umírá poslední. Takhle se jmenovala. Byla to tvá nejoblíbenější píseň, kterou jsi kdy napsala. Byla o nás. Poprvé od tvé smrti jsem brečel. Tiše. Nechal jsem si své slzy jen pro tebe. Tohle patřilo tobě. Tahle píseň. Tahle chvíle.
⛧°。 ⋆༺♱༻⋆。 °⛧
