⛧°。 ⋆༺♱༻⋆。 °⛧
Podzim je moje nejoblíbenější roční období. Víš proč? Tehdy jsem tě poprvé pozval na rande. Řekla jsi ano. Už v tu dobu jsem měl pocit, že bych tě měl vzít na lepší rande, ale ty jsi z toho, měla tak obrovskou radost. Byli jsme bruslit. Neuměl jsem ani stát na bruslích, zatímco ty jsi vypadala jako profík. Vždycky jsi byla lepší ve všem než mnoho lidí. Včetně mě. Možná proto jsem tě tolik obdivoval. Očarovala jsi mě každým pohybem co jsi udělala, každým pohledem, který jsi mi věnovala. Byla jsi ta nejvíce půvabná žena, kterou jsem znal. Nevěděl jsem o tobě moc, ale věděl jsem, že chci poznat každý kousek tebe. Každou jizvu. Každou křivku. Věděl jsem, že by se mi i to na tobě líbilo.
Po bruslení jsme se procházeli. Nebyla moc zima, ale jemný vítr byl. Vzal jsem tě za ruku. Bál jsem se, že svou odtáhneš, ale ty jsi mě zase překvapila a propletla sis se mnou prsty. Byl to nádherný pocit. Chtěl jsem ti toho říct tolik, ale bál jsem se, že bych tě vyplašil. Přece jen to tehdy bylo naše první rande. A proto jsem počkal. Počkal jsem na naše třetí rande, protože tak to psali na internetu. Nechtěl jsem udělat nic špatně a hlavně ne unáhleně, ale když jsi mi ten večer řekla, že se ti líbím, bylo to jako by mi v břiše vybuchlo milion motýlů. Samozřejmě, že jsem city opětoval. I když si myslím, že už v tu dobu jsem k tobě cítil mnohem více než jen zalíbení. Ale to jsem ti taky nemohl říct. Byla jsi tak čistě překrásná a neobyčejně obyčejná, ale nic z toho jsem ti nemohl říct.
Ne v tu dobu.
⛧°。 ⋆༺♱༻⋆。 °⛧
