𝑺𝒐𝒓𝒓𝒚 for everything [ 𝒋.𝒌]

část 3 - 𝒃𝒂𝒃𝒆, 𝒏𝒆𝒃𝒖𝒅̌ 𝒛𝒍𝒐𝒃𝒊𝒗𝒂́

Přišla jsem domů ze školy, jak jinak máma nebyla doma šla jsem do mého pokoje a zavřela za sebou dveře, odložila jsem si batoh a na chvíli jsi lehla, když mě bolest na lýtku přešla, tak jsem se šla o sprchovat, koupel byla rychlá šla jsem zpět do mého pokoje a lehla jsem si jako zabitá, koukala jsem do stropu a přemýšlela jsem nad tím, proč ten Jeon mi ubližuje, to ho to baví? Ubližovat mi a mít u toho hnusné kecy?. Začala mi téct slza po tváří a po chvilce jsem začala brečet tím že jsem až u toho zaspala.

Ráno mi začal zvonit budík já jako u brečená a vyčerpaná jsem v stala s postele a šla jsi udělat ranní hygienu, když jsem to měla za sebou tak jsem se převlékla do školní uniformy a šla do kuchyně, kde byla moje mamka která stála u kuchyňský linky a dělala nejspíš snídani s úsměvem se na mě podívala
,,Jee dobré ráno, jak ses měla včera ve škole?" otázala se mě když jsem šla dolů po schodech.

,,jo dobrý" řekla jsem ,,hmm a dáš jsi snídani?" otázala se mě mamka ,,ne díky nemám hlad" řekla jsem a otevřela hlavní dveře ,,tak já jdu pá" vykřikla jsem a mamka se se mnou rozloučila, zavřela jsem dveře a šla do školy.

Bez nálady jsem stála u školy.

𝑪𝒐𝒛̌𝒆 𝒕𝒐 𝒕𝒂𝒌 𝒖𝒕𝒆𝒌𝒍𝒐 𝒂𝒏𝒊 𝒋𝒔𝒆𝒎 𝒏𝒆𝒗𝒏𝒊́𝒎𝒂𝒍𝒂 𝒄𝒆𝒔𝒕𝒖 𝒂 𝒖𝒛̌ 𝒋𝒔𝒆𝒎 𝒕𝒖?

Oddychla jsem si a šla do vnitř, šla jsem do třídy kde jsem viděla toho Jeona sedět a houpat se ze židlí, jeho pohled hned padl na mě. Sedla jsem si do své třetí lavice a byla na telefonu.

𝑴𝒂́𝒎 𝒑𝒐𝒄𝒊𝒕 𝒋𝒂𝒌𝒐 𝒌𝒅𝒚𝒃𝒚 𝒏𝒂 𝒎𝒆̌ 𝒇𝒖𝒓𝒕 𝒏𝒆̌𝒌𝒅𝒐 𝒌𝒐𝒖𝒌𝒂𝒍

Otočila jsem se za sebe a koukal na mě ten Jeon bylo mi to nepříjemné radši jsem s e otočila zpět.

𝑱𝒆 𝒎𝒊 𝒛 𝒏𝒆̌𝒉𝒐 𝒛𝒍𝒆́, 𝒑𝒓𝒐𝒄̌ 𝒏𝒂 𝒎𝒆̌ 𝒕𝒂𝒌 𝒄̌𝒖𝒎𝒊́? 𝑱𝒂́ 𝒗𝒖̊𝒃𝒆𝒄 𝒏𝒆𝒎𝒂́𝒎 𝒌𝒍𝒊𝒅 𝒗 𝒕𝒂𝒅𝒚 𝒕𝒊𝒆́ 𝒔̌𝒌𝒐𝒍𝒆.

Dneska to strašně moc utíká, škola skončila a jsem ráda že ten Jungkook mi dal dneska pokoj šla jsem domů otevřela jsem dveře a jak víte tak mamka je v práci, měla jsem hlad tak jsem si uvařila něco jednoduchého.

Pár hodin uteklo a dopadla jsem tak že jsem se z budila v obýváku a k tomu byla zaplá televize a probíhal tam film u kterého jsem u poloviny ulsa, jak jsem mohla vidět tak byla tma, podívala jsem se na telefon, který jsem zapla a za pár minut má být půl deváté, všimla jsem si něčeho.

𝑵𝒆𝒛𝒏𝒂́𝒎𝒆́ 𝒄̌𝒊́𝒔𝒍𝒐? 𝑪𝒐 𝒄𝒉𝒄𝒆

Nějaké neznámé číslo mi poslalo zprávu v
osm, rozklikla jsem si to a přečetla zprávu
,,přijď teď hned, čekám tě před školou :)" přečetla jsem si jí nahlas a v myšlenkách mi probíraly otázky.

• 𝑴𝒂́𝒎 𝒕𝒂𝒎 𝒋𝒊́𝒕? 𝑪𝒐 𝒌𝒅𝒚𝒛̌ 𝒕𝒐 𝒋𝒆 𝒕𝒂 𝒏𝒐𝒗𝒂́ 𝒉𝒐𝒍𝒌𝒂

• 𝑪𝒐 𝒌𝒅𝒚𝒛̌ 𝒕𝒐 𝒋𝒆 𝒏𝒆̌𝒋𝒂𝒌𝒚́ 𝒖́𝒄𝒉𝒚𝒍? 𝑨𝒍𝒆 𝒋𝒂𝒌 𝒃𝒚 𝒗𝒆̌𝒅𝒆̌𝒍 𝒛̌𝒆 𝒎𝒆̌ 𝒎𝒂́ 𝒄̌𝒆𝒌𝒂𝒕 𝒑𝒓̌𝒆𝒅 𝒔̌𝒌𝒐𝒍𝒐𝒖

Byla jsem zvědavá kdo to je a ještě k tomu co chce v tolik hodin, jsem tak zoufalá že jsem vypla televizi a šla si pro klíče a oblíct si boty.

Vydala jsem se ke škole, procházela jsem se po ulicích které byli prázdný, nikde nebyli lidi a já měla pomalu strach ze mě někdo sleduje, každou chvíli jsem se rozhlížela jestli není za mnou nějaký úchyl, pomalu jsem se blížila ke škole a jak jsem mohla vidět z dálky, tak tam byla partička kluků který se smáli.