𝑺𝒐𝒓𝒓𝒚 for everything [ 𝒋.𝒌]

část 2 - 𝒂𝒉𝒐𝒋, 𝒌𝒐𝒄̌𝒌𝒐

Skoro jsem tam byla a zrovna začalo zvonit na hodinu
,,sakra!" řekla jsem si sama pro sebe, došla jsem tam a začala jsi otevírat skříňku otevřela jsem jí a vzala jsi mé boty, když jsem zavřela skříňku tak jsem se lekla protože tam stál kluk který byl opřený s jeho hlavou o skříňku a jeho ruce měl v kapse ,,ahoj kočko" ušklíbl se a pomalu se ke mě přibližoval ,,c-co to dělaš?" začala jsem koktat a on mě opřel o skříňku jeho ruku dal nad mojí hlavu.

,,ty vůbec, nevíš s kým jsi to zahrávaš" řekl hrubě a přiblížil se blíž k mému obličeji ,,co chceš?" jemně jsem řekla a dala na stranu můj obličej. Jenže, mě chytil s ukazováčkem a palcem za mojí bradu, k tomu mě otočil k němu abych mu mohla věnovat pozornost.

,,co chci? Chci aby jsi mě poslouchala, babe" ušklíbl se.

,,jak že se to jmenuješ?" otázal se mě a já koukala někam do neznáma aniž bych mu odpověděla.

,,umíš mluvít? Říkal jsem ti že mě máš poslouchat ne!" zvýšil na mě ten jeho hrubý hlas a já se ho začala bát.

,,ty se bojíš? Babe jen mi řekni své jméno a já tě pustím" pustil mojí bradu a jak jsem mohla vidět, tak za ním ještě někdo byl, byli to dva kluci které měli černé vlasy.

,,dobře jak myslíš neříkej mi nic, tvoje chyba" řekl Jungkook a odstoupil ode mě pár kroků podíval se na kluky které byli za ním.

𝑽𝒔̌𝒆𝒄𝒉𝒏𝒚 𝒕𝒓̌𝒊 𝒔𝒆 𝒛𝒂𝒄̌𝒂𝒍𝒊 𝒔𝒎𝒂́𝒕 𝒊 𝒌𝒅𝒚𝒛̌
𝒏𝒆𝒗𝒊́𝒎 𝒑𝒓𝒐𝒄̌, 𝒗𝒖̊𝒃𝒆𝒄 𝒐𝒌𝒐𝒍𝒐 𝒏𝒂́𝒔 𝒏𝒊𝒄 𝒏𝒆𝒃𝒚𝒍𝒐 𝒗𝒕𝒊𝒑𝒏𝒆́.

Ucítila jsem nad mojí hlavou něco téct nějakou tekutinu která vonila jako barva? Podívala jsem se na horu odkud kapala ta tekutina.

Když jsem zvedla hlavu tak tam byl balík plné bílé barvy která na mě celá vytekla.

,,jsi ubohá!'' řekl vysmátě Jungkook a plácl jsi se svýma kámošema a beze slov odešli.

Já vůbec nevěděla co dělat jen jsem tam tupě stála. Byla jsem celá od barvy a k tomu i mé vlasy, vzala jsem si svou uniformu a šla rychle na záchod.

Rychle jsem došla k umyvadlu kde jsem si začala smývat barvu s vlasů. Nějak to šlo dolů, když jsem měla umyté vlasy tak jsem si vzala na sebe mojí uniformu abych byla čistá.

Jelikož moje boty na tělocvik, které jsem držela před chvílí v ruce tak ty se mi celé ušpinili, tak jsem si vzala od mé uniformy boty které byli čistě černé ale byli na podpatku což je asi blbé ale co se dá dělat, nazula jsem si je a rychle jsem šla na školní hřiště.

𝑱𝒐𝒑 𝒋𝒔𝒆𝒎 𝒑𝒓𝒚𝒄̌ 𝒖𝒛̌ 𝟏𝟓 𝒎𝒊𝒏, 𝒎𝒚𝒔𝒍𝒊́𝒎 𝒋𝒔𝒊 𝒛̌𝒆 𝒃𝒖𝒅𝒖 𝒎𝒊́𝒕 𝒑𝒓𝒐𝒃𝒍𝒆́𝒎, 𝒂𝒉𝒉 𝒔𝒂𝒌𝒓𝒂!

Došla jsem tam a jak jsem viděla tak tělocvikář byl naštvaný už jsem se jen začala modlit.

Přišla jsem k ním a celá třída na mě koukala a já měla jen sklopenou hlavu.

,,můžeš mi prosím tě vysvětlit, proč jsi byla tak dlouho pryč a ještě k tomu co to máš na sobě!" zařval na mě a já neměla co říct ,,omlouvám se stala se mi malá nehoda" tiše jsem zamumlala.

,,hm čekáme tu na tebe dlouho tak ti za to dám trest, sundej jsi boty a rozeběhni celé hřiště deset krát" řekl v klidu a já jsem si začala pomalu sundávat boty ,,pohni sebou!" vykřikl na mě.

Začala jsem běhat bylo mi to nepříjemné ještě k tomu bosa, uběhla jsem jedno kolo a celá třída jen na mě koukala cítila jsem se trapně. Jak jsem běžela tak jsem viděla toho debila a jeho debilní partu která se na mě dívá a smějou se mi, ale nevšímala jsem si jich.