Střípky z poezie

Emoční vlnobití

Objevila jsi se znenadání.
Byla jsi jak hvězdička.
Tak krásná a maličká.
Vytrhla jsi mě z těžké bídy.
A ukázala mi úsměv roztomilý.

Přinesla jsi mi pozitivní přístup do života.
Když jsem se přestala usmívat.
Jsi můj cenný člověk.
Vážím si tě tak, jako nikdy.
A přemýšlím nad, kdyby.

Jsi mé štěstí.
Můj talisman.
Dokážeš mi občas otevřít oči.
Nikdy tě nechci ztratit.

Díky tobě se usmívám.
Zahodila jsem přístup chladný.
Jsem otevřená bez váhání.
Mé vřelé srdce vyšlo na povrch.
Před emocemi by člověk nejraději prch.

Slabost neukazovati mě učily.
Emoce mé byli tak křehké.
Mé srdce bylo tak zraněné.
Po chvíli také spatřené.
Ublížili mi krátce?
Nemyslím si.
Trvati to může napořád.
Ale být stejná jako předtím.
To už nikdy.
Ať mě radši prohodí oknem.
Co kdybych se vrátila do původního stavu?
To radši umřít jen tak zladu.

Modlit se pro nový začátek.
To jen tak nedokážu.
Zůstat sama sebou si přeji.
Co kdyby říkali, že by?

Puká mé srdce jen občas.
Přeji si to zastavit.
Nikdo mě ale neslyší.
Myslí si, jak jsem silná.
Přitom ta bolest mě sžírá.

Nemyslet na špatné je pro mě těžké.
Každý si kope svůj nový začátek.
Já pořád myslím na pátek.

Zapomenout na chvíle ublížení nejde.
Pouze potlačit to jen tak.
Kdyby se náhodou objevil nepříjemný tlak.
Co jiného mám dělati, než myslet na, jak přestat brečet.

Nechci brečet každý den.
To by bylo mé neštěstí jen.
Jako malá jsem to dělávala často.
Teď už se mnou jen tak nehnou pocity.
Co když se ale vrátí mé bodliny?

Jsem zmatená a přesto tě mám ráda.
Chtít tě za kamaráda je prosté.
Mé city jsou složité a bolest roste.

Jestli tě miluji, nevím.
Ale jsi mé všechno.
Chci s tebou zůstat co nejdéle.
Přitom rozplývat se jémine.

--------------------------------------

Věnováno mé přítelkyni.

17.12.2023