Bez kouzel

Komplimenty

Kdybych měla čas, jakože ho nemám... Tak by se tahle povídka psala sama. Tohle jsem třeba napsala teď cca za 30 minut. Povídka se píše fakt dobře, jenomže... Tolik věcí kolem mě a pořád se něco děje. Každopádně zítra nebo v neděli, by to mohlo být trochu klidnější a tak bych s tím mohla dost pohnout. Tak uvidíme.
Případné chyby mi odpusťte. Jsem fakt unavená a zkontroluji to až někdy v průběhu dne.
Smějte se
—————————-

"Zvládnul si to dobře."
"Tak vidíš, že bych ti venku nedělal ostudu. Nejsem přece žádný hlupák."
"Nejde o to, že bych se styděla. Ale venku číhá spoustu věcí, o kterých nemáš ani tušení. Ale máš pravdu. Nemá cenu to odkládat. Vezmu tě do kavárny a ukážu ti, co a jak... Další den tam zajdeme znovu a nechám to všechno na tobě, spokojenej?"
"Skvělý!"
"Ale před tím si projdeme pár věcí. Třeba co je to autobus a jak funguje."
"Fajn... Ten tvůj kámoš je v pohodě."
"Jo. Po dlouhé době jsem narazila na někoho, kdo je schopný mě brát takovou jaká jsem."
"A co Weasly s Potterem? Kde vlastně jsou? Proč nejste v kontaktu?"
"Protože po válce se prostě všechno posralo."
Nadzvedl obočí a ušklíbnul se.
"Jsi tak sprostá."
"Nezvykej si na to, ale tohle je pravda. Každý jsem měli odlišnou představu o tom, co dál. To se stává ne? Dospěješ a cesty kamarádů se rozjedou."
"To nevím. Já s těmi nejbližšími zůstal v kontaktu." Pokrčil rameny.
"Jo ty a ta vaše parta. Malfoy, Nott a Parkinsonová. Peklo na zemi."
Blais se zasmál.
"Není to tak zlé, jak si myslíš. Pansy umí být pořádná mrcha, ale Draco..."
"Draco z vás byl nejhorší."
"Musel. Možná si hrál na tvrďáka, ale..."
"Hele já chápu všechny ty důvody, proč to dělal. Samozřejmě je mi jasný, že kdybych vyrůstala v tom prostředí, kterému jste byli vystaveni, byla bych stejná, ale..."
"Někdy je těžké v čas rozpoznat, co je zlo, když ti od narození tvrdí, že zlo je to, co je správné."
"Chápu, dokonce chápu, že když zjistíš, že všechny tvoje hodnoty jsou zvrácené a špatné, je tu stále rodina, které hrozí mnohem větší nebezpečí, když zradíš, ale to nic nemění na tom, že člověk jako já..."
"Slízla sis to..." Přešel k ní a ona ztratila řeč. Najednou měla před sebou opět jeho vypracovanou hruď a vyschlo jí z toho v ústech.
"Ale poprala ses s tím skvěle. Pořád si pamatuju, jak si Dracovi dala pěstí. Nejlepší den mého života."
"Proč?" Usmála se pobaveně.
"Protože jsem si z něj mohl dělat prdel několik měsíců. Vlastně ještě teď mu to občas připomenu, když se chová jako idiot."
"Ty jsi zlý kamarád."
"A jeho přeprala holka. Na to se nezapomíná. Připomeň mi, abych se tě nikdy nesnažil nasrat."
"To bys teda neměl." Přikývla a on se jí zahleděl do očí.
Byl to tak intenzivní pohled, až si musela odkašlat a odstoupit, aby zahnala všechny ty myšlenky, které jí její mozek předhazoval.
"A co teď vlastně dělá?"
"Taky je na převýchově."
"A u koho?" Nadzvedla obočí a Zabiny se zazubil, jakoby se chystal říct nejlepší vtip na světě.
"U Pottera."
"Cože? Ale vždyť Harry byl dlouho pryč s nežije v mudlovském světě."
"Je vidět, že jsi byla dlouho mimo. Potter se s tou jeho zrzkou vrátil zpět už před několika měsíci, kdy ministr přišel s tímhle plánem. A jak se ukázalo, Potter s jeho manželka se asi se svatbou trochu unáhlily."
"Co?" Překvapeně zamrkala.
"Momentálně žijí odděleně a Potter neváhal koupit byt mudlovské části Londýna a aktivně se zapojit do projektu. Hádám, že kdyby tušil, koho mu přidělí, nikdy by se nevracel."
"U Merlina, takže Ginny a Harry..."
"Říká se tomu pauza... Ale zlý jazykové mluví o plánovaném rozvodu."
"To mě mrzí."
"Nemusí. Weaslyová randí s někým z toho jejího týmu a Potter... No ten je teď asi na pokraji zhroucení, ale podle všeho se rozešli v dobrém."
"To je dobře." Pousmála se a on si jí prohlédl.
"Stále moc nechápu, proč jsi odešla. Mohla si toho tolik dosáhnout! Teď bys byla minimálně zástupkyní ministra."
"Jenomže... Prostě jsem potřebovala změnit prostředí. Je to těžké vysvětlit, ale tady jsem opravdu šťastná."
"Nesmysl! Nikdo bez kouzel nemůže být šťastný."
Zakoulela očima a přešla do kuchyně, aby si nalila vodu. Pak si povzdechla.
"Občas mi to chybí. Netvrdím, že ne. Ale... Konečně po dlouhé době mám klid a pocit, že můžu volně dýchat." Opřela se rukama o linku.
Vydal se za ní a stoupl si tak, že se zády skoro dotýkala jeho hrudi. Cítila žár jeho těla a jeho vůni, která visela ve vzduchu a rozprostírala se po celém bytě.
"Občas se musíš dusit, abys zjistila jaké to je... To znám, ale kouzelnický svět bez tebe už nikdy nebude takový, jaký býval."
Zamračila se a zprudka se na něj otočila.
"To říká někdo, kdo celé ty roky přihlížel tomu, jak mi jeho nejlepší kamarád nadával do mudlovských šmejdů? Jak se opovažuješ?! Nevíš vůbec nic! Prošla jsem si tolika věcmi a..."
"Sakra ženská, já ti složil kompliment a ty se tu vztekáš jako dítě, kterému zabavili hůlku, protože rozbil rodinný porcelán." Zasmál se a ona se ošila.
"To jsi udělal?"
"Ha! Kdyby jenom porcelán. Každou chvíli jsem něco rozmetal na kusy."
"Hádám, že to vždy byly vzácné nebo památeční předměty, které se dědily po generace."
"Ne nadarmo se o tobě říkalo, že jsi nejchytřejší čarodějka všech dob."
"To nikdo neříkal."
"Ale měl... Potažmo už ti někdo řekl, že opravdu neumíš přijímat komplimenty."
Cvrnknul jí do nosu.
"Jsi krásná, chytrá a statečná."
Prudce se nadechla a její tvář nabrala růžovou barvu. Byl tak blízko? Cítila jeho dech, který ovíval její tvář. Byl tak blízko, že viděla nepatrnou jizvičku v jeho obočí a všimla si zvláštních teček v jeho temných očích. Pohlédla na jeho dokonale tvarované rty a nevědomky si olízla ty své, což přilákalo jeho pozornost. Atmosféra kolem nich byla najednou nasycena jiskrami a Hermiona by přísahala, že jí políbí.
"A přesto ses dobrovolně vzdala něčeho tak super, jako jsou kouzla." Ušklíbnul se a tím jí přivedl zpět do reality. Jasně. Tohle byl Zabini a ona... Ona by opravdu měla brzy vyrazit s někým na rande.