Bez kouzel

Rande

Pohlédla ke dveřím.
"Čekáš návštěvu?"
"Já... Ne." Zamračila se na dveře a vstala.
Když pohlédla, kdo za nimi stojí, otočila se zpět k Blaisovi.
"Chovej se co nejvíc normálně."
Pak otevřela dveře a usmála se.
"Justine! Co tady děláš?"
"Říkal jsem ti, že potřebuju ty skripta."
"No jo... Já na to úplně zapomněla. Pojď dál." Pustila jsem ho a zavřela za ním dveře.
"Nevěděl jsem, že máš návštěvu. Nerušil bych..."
"Netušíš." Zasmála se nervózně a Blais se postavil.
"Ahoj, jsem Justin. Spolužák ze školy." Natáhl k němu ruku.
Blaise si ho prohlédl a pak mu podal svou ruku.
"Blaise. Bývalý spolužák."
Hermiona na ně hleděla a přemýšlela, jak vysvětlit následné otázky. Moc dobře věděla, že přijdou.
"Takže máte rande?"
"Co?" Zamrkala překvapeně a zavrtěla hlavou.
"Ne! Blaise mě kontaktoval, když se rozhodl, že navštíví naše město, jestli by tu nemohl přespat."
"Jasně." Zazubil se Justin.
"Mě nemusíš lhát, jsem tvoje nejka." Zazubil se a Hermiona tiše zaklela.
"Já ti nelžu."
"Nelže, fakt jsem jí ještě na rande nepozval. Nestihl jsem to." Hermiona po něm střelila pohledem a měla chuť ho uškrtit.
"Proč ne?"
"Nevím jak u vás, ale na naši škole po Hermioně každý pálil. Jenomže ona si hrála na ledovou královnu a všechny ignorovala. Myslím, že ne záměrně. Podle mě byla tak zaujatá učením, že si toho vlastně ani nevšimla. A i když už je to nějaký ten pátek, stále se bojím, že odmítne."
"Neodmítne! Že ne, Herm. Nebyla jsi nikde s nikým, co tě znám! Musíš s ním jít na rande. Je sladkej."
Blaisovi zaskočilo pití, které právě pil a rozkašlal se.
"Promiň?"
"Kdyby tě odmítla, tak já s tebou půjdu rád. Pověz kamarádko, všichni tvoji spolužáci vypadali takhle? Jestli jo, tak mě alespoň s jedním nebo dvěma musíš seznámit."
"Bohužel, takhle dobře jsem vypadal jen já."
Hermiona tam stála a snažila se sebrat. Pořád neměla slova. Ti dva... Co se to tu dělo?
"Dáš si něco? Kávu z KÁVOVARU nebo čaj z KONVICE."
Justin Nadzvedl obočí a Hermiona zakoulela očima.
"Neřeš ho, občas se chová fakt divně. Uvařím to kafe. Sedni si s já ti donesu ty skripta."
"Dík." Posadil se a Blaise následoval jeho příkladu.
"Tak a teď chci slyšet všechny podrobnosti za tu dobu, co jste spolu chodili do školy." Pokračoval Justin, když Hermiona zmizela z dohledat
"Oh... Tak to se pobavíš."
Hermiona se ve svém pokoji trochu schovala. Potřebovala si vydechnout, protože Blaise na ní byl prostě trochu moc. Co to měli znamenat s tou školou a s tím pozváním na rande? Ona že si hrála na ledovou královnu? To všechno byly nesmysly. Kdyby o ní každý kluk tak stál, jak on tvrdil, všimla by si toho.
Zavrtěla hlavou a s povzdechem našla skripta, pro které Justin přišel. Pak zaslechla z vedlejší místnosti hurónský smích. Tohle bylo sakra perfektní.
Nikdy nechtěla, aby se tyhle dva životy protly. Tady chtěla být jen mudlovská dívka a tam... Aby má ní zapomněli.
Musela se tam rychle vrátit, aby se Blaise nějak nepodřekl. Přece jenom netušil, co je v mudlovském světě podivné a co ne. Doufala, že ještě nenapáchá tak velké škody.

Hleděla na dva muže, kteří byli v družném hovoru a zamračila se.
Blaise zrovna vyprávěl historku o tom, jak jednoho malého blonďatého bastarda praštila pěstí do nosu, když se choval jako kretén.
Justina to tolik pobavilo, že brečel smíchy.
"J-já jsem nevěděl, že si taková ranařka!" Pohlédl na ní a snažil se nezalknout.
"Pamatuj si na to, až si mě příště budeš dobírat."
"Já si tě nedobírám, jen konstatuji. Ty jsi první muž v jejím životě! Jinak to je samé učení a knihy, žádná zábava! A to jsem se tak snažil."
"V Gay baru nenajdu vhodný materiál na rande."
"Náhodou na Abi s tebou chtěla jít. Dokonce moc."
"Vtipné a jmenovala se Amy."
"Sorry, ale mě tu noc zajímalo úplně jiné jméno."
"Které už si stejně nepamatuješ." Zavrtěla hlavou a posadila se k nim. Položila skripta na stůl a vyhýbala se zkoumavému pohledu černovlastného muže proti ní.
"Takže naše milá Hermiona nerandí?"
"Ne! Víš kolik mužských srdcí už zlomila?"
"Vím, i když se počet evidentně znásobil. Jak jsem řekl. Tahle dívka byla mokrým snem každého kluka na škole."
"Pořád je, hned po mě." Zazubil se Justin.
"Oba dva jste padlý na hlavu. Nikoho neodmítám a nikomu nelámu srdce! Nikdo mě na rande nepozval."
"Pozval... Jenomže ty jsi tak příšerně nemožná! Protože ty si ani nevšimneš, že tě zvou."
"Jmenuj."
"Co Thomas?"
"Thomas?" Nadzvedla obočí.
"Pozval mě na kávu, protože potřeboval doučit dějiny."
"Ne pozval tě na kávu, protože jí máš ráda a on by tě taky rád měl. A co si mu řekla?"
"Že bych mu ráda pomohla, ale musím psát esej do literatury a nabídla jsem mu své poznámky."
"A pak tu byl David."
"David mě chtěl doprovodit domů a půjčit si mojí knihu o Shakespearovi, protože na něj psal bakalářskou práci!"
"David tě chtěl doprovodit domů, protože se ti chtěl dostat do kalhotek a stejně si ho odmítla."
"Ne! Jen jsem mu řekla, že už jsem jí vrátila do knihovny, což byla pravda, a že si tam pro ní má zajít."
"A co ten... No... Jo! Co Liam? Donesl ti kávu na přednášku a chtěl se vedle tebe posadit."
"No ale to bylo tvoje místo a ta káva byla jeho."
"Liam je na kávu alergický."
"Prostě si pořád stejná, Grangerová."
"Nejsem! A i kdyby... Prostě mi to tak vyhovuje."
"Prosím tě, vezmi ji ven mezi lidi!" Justin pohlédl na Blaise s prosbou v očích.
"Uvidíme."
Střelil po něm pohledem a výraz v jeho očí jí způsobil vyslal mravenčení do páteře.
Něco v něm bylo. Něco co jí našeptávalo, že si jí chce nechat jen pro sebe...